Před 570 lety byla vytištěna první kniha. Tady je příběh Johannese Gutenberga a jeho bible

Evropa do poloviny 15. století znala a používala jen tzv. blokový tisk nebo, chcete-li, deskotisk. V principu šlo o velmi složitou metodu, při níž musel být nejprve do zvláštní dřevěné desky vyřezán celý text nebo obraz a teprve potom mohlo být dílo rozmnoženo. Vzhledem k tomu, že pro každou stránku vznikala unikátní matrice, byl celý proces velmi pracný a zdlouhavý.

Johannes Gensfleisch, řečený Gutenberg, přišel s nápadem sestavit matrici pro tištěnou stranu z písmových kuželek. Jednotlivé písmové kuželky se pak daly znovu podle představy a potřeby přestavět a použít na tisk jiného textu. Dlužno na tomto místě poznamenat, že sestavování tiskových podkladů ze dřeva vyřezaných znaků bylo již od 11. století používané v Číně. Nejstarší dochovaný tisk knihy Čikči pochází již z roku 1377 z Koreje. Tiskaři v Asii sice používali jednotlivých vyřezaných znaků, ale neznali tiskařský stroj.

Gutenberg o této tiskařské technologii neměl a vlastně ani nemohl mít tušení. Historikové na základě různých pramenů spíše spekulují i o tom, zda to byl opravdu Gutenberg nebo např. Nizozemec Laurens Janszoon Coster, zvaný také Donat, kdo pro evropské země objevil tuto převratnou technologii. Přesto se většina badatelů shoduje, že tento vpravdě převratný objev můžeme připsat právě Gutenbergovi.

Příběh první knihy

Gutenberg byl původní profesí zlatník a brusič drahokamů a zrcadel. Často se říká, že předchozí zkušenost může stát za zrodem nové převratné myšlenky. Nejspíš tomu tak bylo i u Gutenberga, který na základě práce s puncovními razidly a pečetními typáři pojal myšlenku odlévat jednotlivá písmena z kovu a vsadit je do tiskařské matrice.

Není úplně známo, kdy přesně Gutenberg začal s novou technologií tisku experimentovat, nicméně nejstarší dochovaný tisk Johanna Gutenberga pochází ze začátku roku 1448. Jednalo se o jednolistový kalendář Almanach auf das Jahr 1448. Aby se Gutenberg uživil, tiskl zpočátku kalendáře, odpustkové listy a učebnice latiny, kterým se říkalo Donatus a které neměly většinou více než 28 stran textu.

Nejspíš někdy začátkem roku 1850 se Gutenberg začal připravovat na realizaci svého vrcholného díla. Řeč je samozřejmě o Gutenbergově bibli. Pohledem dnešní doby bychom mohli říci, že se jednalo o rozsáhlý a nákladný projekt s nejistým výsledkem, na jehož samostatnou realizaci neměl Gutenberg dostatek finančních ani materiálních prostředků. Byl tedy nucen si prostředky na vybavení své dílny půjčit od mohučského obchodníka Johanna Fusta a jak už to bývá, musel se mu za zapůjčené prostředky zaručit zařízením tiskárny a i knihami, které zde vyrobí.

I díky tomuto obchodnímu spojení Gutenberga s Fustem, které se nakonec pro Gutenberga ukázalo jako nevýhodné, až skoro likvidační, si dnes připomínáme výročí, kdy v 30. září 1452 spatřil světlo světa první výtisk tzv. Gutenbergovy bible, která měla celkem 1 282 stran s tím, že na jedné straně bylo vždy 42 řádků textu. Jednalo se o historicky první knihu, jež byla vytištěna na knihtiskařském stroji. Během následujících tří let bylo vytištěno celkem 180 exemplářů. Většina z nich měla na jedné straně 42 řádků, některé však byly „jen“ 36řádkové. Většina těchto knih byla vytištěna na papír, nicméně 30 knih z celkového nákladu 180 kusů bylo vytištěno na pergamen.

Do dnešních dní se dochovalo celkem 51 výtisků Gutenbergovy bible. Dva z nich, jeden na papíře a druhý na pergamenu, můžeme vidět třeba v Britské knihovně, jiný také v Knihovně amerického Kongresu. Až do počátku 19. století se jeden z pergamenových výtisků nacházel i v knihovně umístěné v Nostickém paláci v Praze. Za doposud nevyjasněných okolností se ztratil a dnes jej přechovává Huntington Library v kalifornském San Marinu.

Vraťme se ale k poněkud smutnému životnímu příběhu Johannese Gutenberga. I když za své dílo sklízel obdiv a uznání, nepřineslo mu zasloužené bohatství a klid pro další práci. V roce 1855 jej jeho obchodní partner Fust obvinil, že zapůjčené prostředky využil v rozporu s původní dohodou. Gutenberg spor prohrál a přišel nejen o dílnu, vybavení ale i většinu vytištěných knih. Novým správcem knihtiskařské dílny se z rozhodnutí Johanna Fusta stal Petr Schöffer a již bez účasti Gutenberga vydal Fust společně se Schöfferem velké množství knih. Z historických pramenů vyplývá, že se Gutenberg vrátil do domu svých rodičů, kde nejspíš založil novou tiskárnu. Závěr života pak strávil Gutenberg na dvoře mohučského arcibiskupa Adolfa II. Nasavského, kde nejspíš 3. února 1468 zemřel.

Odkaz Johannese Gutenberga

Mohlo by se zdát, že odkaz Johannese Gutenberga končí jeho slavnou Biblí. Je toho však mnohem více. Říká, že se při konstrukci svého knihtiskařského lisu nechal inspirovat v té době již technicky dokonalým vinařským lisem. Vymyslel a vyrobil ruční licí strojek na písmena a při odlévání jednotlivých písmen jako první na světě použil tzv. liteřinu, tedy slitinu olova, cínu, antimonu a vizmutu, jež se jen s drobnými změnami při tzv. horké sazbě používá dodnes. Unikátní a ve své době převratné bylo i složení jeho nové tiskařské barvy složené ze suspenze sazí a lněné fermeže, tedy tiskařské černi.

Celá řada učňů, kteří působili v jeho dílně, odešla do dalších významných evropských měst a díky nim přestala být tato technologie tajemstvím jedné tiskárny, ale šířila se dále do světa. Díky možnosti vytisknout velké množství výtisků, začaly být knihy dostupnější a s určitou nadsázkou můžeme říci, že Johannes Gutenberg stál na začátku jedné z prvních informačních explozí v Evropě.