Výročí: narodil se prezident Osvoboditel. Co by řekl na současné Česko?

Tomáš Garrigue Masaryk patří k nejvýraznějším osobnostem naší novodobé historie. Za svého velmi plodného života zastával celou řadu rolí i pozic. Byl to nejen politik, státník, filozof, pedagog, ale hlavně první prezident Československé republiky. Za jeho zásluhy o stát mu parlament udělil titul „Prezident Osvoboditel“ a celkem 17x byl navržen na Nobelovu cenu míru.

Život plný zvratů

Tomáš Garrigue Masaryk se narodil 7. března roku 1850 do chudé, nepříliš vzdělané rodiny panského kočího a kuchařky. Říká se, že jeho otec byl dlouho negramotný a číst a psát ho naučil až jeho syn Tomáš, který studoval nejprve ve Strážnici, Hustopečích, v Brně a ve Vídni promoval roku 1876 filozofickou prací o Platónovi. Následoval studijní pobyt v Lipsku, kde se v roce 1877 Masaryk seznámil s Američankou Charlotou Garrigue, s níž se v New Yorku oženil o rok později. Kromě filozofie se v té době zabýval i sociologickou problematikou spojenou se sebevraždami a v roce 1878 obhájil ve Vídni svou habilitační práci. Po vzniku české univerzity v Praze byl Masaryk jmenován profesorem filozofie. Byl i literárně činný a vedl měsíčník Athenaeum, který se pod jeho vedením zasloužil zejména o obnovení sporu týkajícího se pravosti Rukopisů královédvorského a zelenohorského. Masaryk byl mimo jiné jedním z iniciátorů vzniku Ottova naučného slovníku.

Svou politickou kariéru zahájil Masaryk vstupem do mladočeské strany a zvolením do Říšské rady. Jeho zájmem bylo prosazovat nejen větší autonomii českých zemí, ale také národní zájmy jihoslovanských národů. Vedení mladočeské strany mělo však příliš radikální názory a Masarykovi nezbylo nic jiného, než se roku 1893 svého mandátu vzdát. Masaryk se poté snažil kultivovat českou politickou scénu a politické myšlení a své studijní snahy zaměřil kromě jiného i na historii. Nezanedbával však ani sociální otázky a do popředí jeho zájmu vstupuje prosazení osmihodinové pracovní doby a všeobecného volebního práva.

Roku 1899 prosazoval revizi případu Leopolda Hilsnera, rakouského občana židovského původu, který byl pravomocně odsouzen za vraždu Anežky Hrůzové. V jeho případu však byla celá řada nejasností spojených s nenávistnými náladami proti židovské komunitě. V roce 1900 založil Českou pokrokovou stranu a celkem dvakrát byl v letech 1907 a 1911 znovu zvolen jejím jediným říšským poslancem. Zároveň se intenzivně a dlouhodobě zajímal o ruské dějiny a vývoj tamní politické situace. V roce 1913 vychází v němčině s velkým ohlasem jedno z jeho stěžejních děl „Rusko a Evropa“, které bylo přeloženo do několika jazyků.

Směr západ

V další etapě své politické kariéry Masaryk hodně cestoval a svůj zájem obrátil směrem na západ. Byl to hlavně britský publicista a historik zaměřený na dějiny slovanských národů R. W. Seton-Watson, který Masarykovi pomáhal při uskutečňování návštěv významných politiků a vysvětlování českých zájmů. Tyto jeho aktivity vedly k tomu, že na něj byl v roce 1915 vydán zatykač a již se nemohl vrátit domů. Jeho žena byla dokonce uvězněna. Spojení s domovem mu v té době zajišťoval hlavně Edvard Beneš. V roce 1915 učinil v Ženevě zásadní prohlášení, kde poprvé veřejně formuloval požadavek na samostatný stát.

Když v roce 1917 velmoci konečně uznaly československý požadavek na ustanovení samostatného státu. Masaryk odjel do Ruska a v Československých legiích zde shromáždil až 50 000 mužů. Tato armáda operovala hlavně v Rusku, ale svým velením byly podřízeny Národní radě a zařazeny do francouzské armády. Po říjnové revoluci v Rusku se Masaryk vydal na dlouhou cestu přes Sibiř do Japonska s cílem zorganizovat přepravu legií do Francie.

Konec první světové války a zvolení prezidentem

Na konci první světové války již bylo jasné, že zásadní vliv na politické uspořádání Evropy bude kromě evropských mocností mít i administrativa amerického prezidenta Woodrowa Wilsona. Masaryk se tedy vypravil začátkem března 1918 do USA, kde od dubna přednášel, psal a agitoval mezi krajany. Jeho kniha „Nová Evropa“ přispěla mimo jiné i k odmítnutí rakouských návrhů na federalizaci monarchie.

Události z 28. října 1918 zastihly Masaryka ještě ve Spojených státech, stejně tak i informace o zvolení prezidentem nové republiky. Při návratu do vlasti již ve funkci prezidenta navštívil Masaryk Anglii, Francii a Itálii. Tři dny před Štědrým dnem 21. prosince 1918 se dočkal triumfálního přivítání v Praze. Do funkce prezidenta byl zvolen ještě třikrát v roce 1920, 1927 a 1935. Své poslední funkční však již nedokončil. Ze zdravotních důvodů se koncem roku 1935 vzdal své funkce a 14. září 1937 zemřel. Pohřeb tohoto velikána československých dějin se stal celonárodní manifestací za svobodu a demokracii.

Text: David Hainall