Výročí 10. března 1535 - objevení Galapág. Málem k němu nedošlo

Souostroví Galapágy bylo objeveno španělským biskupem Tomásem de Berlangamem (1487–1551), který se svojí výpravou vyplul z Panamy do Peru, kde chtěl urovnat spor mezi dobyvatelem Franciscem Pizarrem a jeho pobočníky. Cestovateli ale štěstí nepřálo a silné proudy vynesly jeho loď na nekonečnou vodní plochu vstříc Tichému oceánu. Výprava nakonec 10. března roku 1535 zakotvila u pobřeží neznámého souostroví, zhruba 900 kilometrů od pobřeží Ekvádorské republiky, které dnes známé jako Galapágy.

O svém velkém objevu biskup Berlangam informoval císaře Svaté říše římské a krále Španělska Karla V., kterému v dopise líčil obří želvy a do té doby nikdy neviděné zvířecí druhy. Všeobecně se připouští, že Galapágy již dříve objevili domorodí obyvatelé Jižní Ameriky. V roce 1953 například norský badatel Thor Heyerdahl na ostrovech objevil zbytky hrnčířské hlíny. Nálezy byly ale znalci označeny za neprůkazné. Případné dřívější objevení Galapág tak stále není ničím doloženo.

Útočiště pirátů i vědců

Galapágy, jejichž území se rozkládá na 18 sopečných ostrovech, byly po několik století využívány jako základna bukanýrů, lovců tuleňů a velryb. Souostroví představovalo chráněné kotviště, na jehož pevnině mohla posádka těžit palivové dřevo, pitnou vodou uhasit žízeň a hlad zase ukojit lovem čerstvého masa v podobě obřích želv. Ty byly konzumovány i na lodích během náročné plavby, kam si je námořníci z ostrova odvlekli. Obří želvy dokázaly na lodi přežít až rok, tudíž měli námořníci stálý přísun čerstvé potravy i dlouho poté, co opustili pevninu. A byli to právě bukanýři, kteří jako první vytvořili v pozdní době 17. století první náčrty Galapág. Opravdový vědecký výzkum ovšem začal až v 18. století, přičemž jedním z nejslavnějších odborníků na souostroví byl britský přírodovědec Charles Robert Darwin (1809–1882). Během několika týdnů Darwin zkoumal okolí, dělal poznámky a odebíral vzorky, které mu později poskytly důležité podklady pro formulování evoluční teorie.

První osadník směňoval zeleninu za rum

Prvním stálým obyvatelem ostrovů byl irský námořník Patrick Watkins, který byl v roce 1807 vysazen na ostrově Santa Maria. Dobrodruh zde pobyl dva roky, během nichž pěstoval zeleninu, kterou s projíždějícími mořeplavci směňoval za chutný rum. O Watkinsovi napsal v roce 1982 španělský spisovatel Alberto Vázquez-Figueroa román Iguana, který byl nakonec i zfilmován. Watkinsův konec je neznámý. Souostroví Galapág bylo nakonec obýváno pouze několika osadníky, přičemž později sloužilo jako trestanecká kolonie, z nichž byla poslední uzavřena v roce 1959.

Ostrovy Galapág byly v roce 1934 prohlášeny za přírodní rezervaci, přičemž na konci padesátých let se většina souostroví stala národním parkem. Dnes jsou Galapágy vyhledávanou turistickou lokalitou, kterou ročně navštíví zhruba 80 000 turistů.

Text: Petr Smejkal