Uvědomuje si vesmír sám sebe? Tahle teorie tvrdí, že ano

Kvantová fyzika. Tahle skupina teorií během 20. století pořádně zamíchala fyzikálními kartami a společně s teorií relativity znamenala největší proměnu myšlení o podstatě reality napříč několika posledními staletími. Přestože většina lidí má problémy i se základy klasické fyziky, ta kvantová už zamotá hlavu v podstatě úplně všem. Z tohoto ranku je i velmi nezvyklý koncept zvaný panpsychismus, podle něhož má vesmír své vlastní vědomí. Co to přesně znamená?

Osvědčený přístup k vědomí

Zastáncem panpsychismu je třeba slavný fyzik Roger Penrose, učitel Stephena Hawkinga a vlivný vědec. Ten už před několika dekádami tvrdil, že vědomá povaha univerza je nutná už z vlastností kvantové fyziky, počítající s provázaností jednotlivých systémů. Přitom však ještě mnohem dříve, než se o kvantové podstatě vesmíru začalo uvažovat, předpokládalo tuto variantu množství myslitelů – například antičtí filosofové Empedokles, Herakleitos, ale i samotný Platón, později třeba renesanční učenec Giordano Bruno či osvícenci Baruch Spinoza a Gottfried Wilhelm Leibniz. Už tenkrát zněla představa, že každá věc včetně samotného světa má svou duchovní (či duševní) podstatu, hodně neobvykle, a tak je vlastně docela překvapením, že se k tomuto konceptu současní vědci s oblibou vracejí.

Myšlenky panpsychismu nyní udržuje v povědomí především Gregory Matloff, který v posledních letech přichází s neotřelými výzkumy. Spekulace filosofů vědy jsou totiž jedna věc, ovšem podle Matloffa je možné existenci vesmírného vědomí experimentálně dokázat. Tento profesor fyziky z americké New York City College of Technology rozvíjí teorii „proto-vědomí“, které údajně proniká celým vesmírem. Nejedná se přímo o mozek podobný tomu lidskému, spíše o soubor fyzikálních pravidel, které právě mozkům uvědomění si sebe sama umožňují.

Vesmír si dělá, co chce

Vraťme se ještě o kousek zpátky. Výzkumy z oblasti kvantové fyziky ukazují, že tytéž částice se chovají ve stejných situacích různě – v závislosti na tom, zdali jsou pozorovány, či nikoli. Kvantová mechanika tomu říká Kodaňská interpretace a jedná se o jedno z jejích nejpoužívanějších vysvětlení. Podle ní všechny částice existují zároveň ve všech možných stavech a pouze možná přítomnost pozorovatele vede k jistému rozhodnutí, v jakém z možných stavů se bude částice nakonec nacházet.

Zní to docela šíleně, že? Vždyť podle této teorie objektivní realita neexistuje a vytváří se (nějakým podivným způsobem) až ve chvíli, kdy se ji snažíme pozorovat. Možným vysvětlením tohoto paradoxu, který jde proti klasickému selskému rozumu, je varianta, že by tyto částice byly jaksi uvědomělé a opravdu si volily ideální možnost. Právě k těmto závěrům se snaží Matloff dopracovat experimentálně, když využívá dat ze sondy Gaia, jež mapuje pozice a pohyb milionů hvězd.

Co s tím mají hvězdy společného? Bylo vypozorováno, že chladnější hvězdy rotují kolem středu své galaxie rychleji nežli ty teplejší. Jenže se neví proč. Možná by za tím mohla být temná hmota, ta je však ze své podstaty těžko pozorovatelná. Chladnější hvězdy každopádně vysílají určitým směrem proudy energie, díky čemuž nabírají větší rychlost. Teplota těchto chladnějších hvězd by podle Matloffa mohla být dostatečně nízká na to, aby umožňovala přítomnost molekul potřebných pro vytvoření vědomí; ano, možná už chápete, kam tím míříme. Matloff předpokládá, že tyto hvězdy jeví známky úmyslného chování, což by byl jednoznačný argument na podporu teorie, že celý vesmír a vše v něm vykazuje parametry vědomí! Matloff momentálně zpracovává získaná data, takže na (možná) převratná zjištění si ještě chvíli počkáme; i tak je však představa vědomého vesmíru nesmírně vzrušující.