Ruské námořnictvo dostane další moderní jadernou superponorku

Ruská vláda díky své tradiční, ze sovětských dob zděděné megalomanii a Putinova paranoického strachu ze západního „imperialismu“ mohutně zbrojí, i když nemá peněz nazbyt.

Díky tomu dostalo nedávno ruské námořnictvo již třetí ponorku třídy Borej, která představuje to nejlepší a nejmodernější z ruské ponorkové flotily. Dostala jméno Vladimir Monomach a v současnosti se podrobuje závěrečným státním zkouškám. Vladimir Monomach třídy Borej je nejnovějším přírůstkem Projektu 955, což jsou strategické raketonosné jaderné ponorky čtvrté generace, které stavějí v proslulých loděnicích Sevmaš v Severodvinsku. Za zmínku také stojí fakt, že jde o druhé největší ponorky na světě.

Podle neoficiálních informací by měl Vladimir Monomach státní zkoušky ukončit v horizontu několika týdnů, hned potom se stane nejnovějším přírůstkem ve výzbroji ruského námořnictva a také nejmodernější ruskou jadernou ponorkou v aktivní službě. Třída Borej je totiž první a zatím jedinou třídou jaderných strategických ponorek, která v Rusku vznikla po skončení studené války. V plánu je stavba celkem osmi jednotek třídy Borej, všechny by se ve výzbroji námořnictva měly objevit do roku 2020. V onom roce by už měly tvořit páteř námořních jaderných strategických sil Ruska a tuto roli budou zastávat dalších 30 až 40 let. Na Západě proto už nyní počítají s tím, že se v příštích letech ruské ponorky objeví i v jižních mořích, kde po nich posledních 20 let nebylo ani vidu ani slechu.

Ponorky třídy Borej v tomto desetiletí nahradí stroje projektů 667 a především 941 patřící do třídy Akula. Druhé jmenované jsou gigantické strategické ponorky s jaderným pohonem, které nemají na světě konkurenci, jde totiž o vůbec největší podmořská plavidla, která kdy byla vyrobena. Nicméně ponorky třídy Borej se za svou velikost také nemusejí stydět, jsou totiž jen o pět metrů kratší než mastodonti třídy Akula, jejichž délka činí 175 m. Prvním strojem spadajícím do třídy Borej je ponorka Jurij Dolgorukij, jehož stavba začala v roce 1996. Její průběh ale naplno demonstroval tragičnost ruské ekonomiky i politických poměrů v zemi. Podle plánu měla být dokončena v roce 2003, slavnostní spuštění na vodu se však konalo až v roce 2007. Nicméně do služby u tichomořské flotily ruského námořnictva Jurij Dolgorukij vstoupil až v lednu 2013.

Ponorka s raketami, které nelétaly

Druhá jednotka pojmenovaná Alexander Něvskij byla do aktivní služby zařazena v prosinci minulého roku. Nicméně obě nejmodernější ruské ponorky měly jeden zásadní nedostatek. Jejich pánovaná hlavní výzbroj, tedy jaderné balistické mezikontinetální střely typu Bulava, měly zásadní problémy a jejich zkoušky provázelo jedno selhání za druhým. Dlouhé měsíce tak oba stroje rozhodně nenaplňovaly bojové ambice do nich vkládané. V současnosti to vypadá tak, že problémy byly překonány, ale velení ruské armády je už tradičně na informace skoupé. Nicméně na gigantičnosti jim tyto problémy nic neubraly. Ponorky na délku měří něco přes 170 m, na šířku mají 13,5 m, výtlak pod hladinou činí asi 24 tisíc tun. Pro srovnání, největší americké ponorky třídy Ohio mají na délku 170 m a trup o metr užší. Posádku ponorek třídy Borej tvoří 107 námořníků, z toho je 55 důstojníků.

I když jde o ponorky obrovských rozměrů, jejich výkony jsou ohromující. Běžně dokážou operovat v hloubce až 400 m, podle některých zdrojů jsou prý schopné v případě nouze klesnout až na úroveň 600 m pod hadinou! Maximální rychlost na hladině prý činí 28 km/h, pod vodou pak dokážou plout až 50 km/h. Srdce ponorek představuje tlakovodní jaderný reaktor OK-650B napojený na parní turbínu. Ponorky třídy Borej nemají podvodní vrtule (natož lodní šrouby, které se u moderních ponorek navzdory všeobecně vžitým představám vůbec nevyskytují), ale vodní trysky, tedy pohon zvaný „pump-jet propulsion“. Tento systém pohonu je u ruských či sovětských jaderných ponorek použit vůbec poprvé. Specialitou je také záchranná vystřelovací kapsle, do které se vejde celá posádka, na rozdíl od například nechvalně proslulé ponorky Kursk.

Jen ať ji nemusí použít...

Jak již bylo řečeno, hlavní výzbrojí ponorek třídy Borej jsou mezikontinentální strategické střely R-30 (RSM-56) Bulava. Ty jsou ukryty v 16 silech v trupu ponorek a jde vlastně o námořní verze balistických mezikontinetálních střel Topol-M, které jsou ve výzbroji pozemních raketových vojsk Ruské federace. Střely typu Bulava nesou šest jaderných hlavic, každou o síle 150 kt ekvivalentu TNT, přičemž dolet činí 8 až 10 tisíc km. Primárně jsou ponorky třídy Borej určeny pro strategické údery prostřednictvím jaderných mezikontinetálních střel, ale disponují i šesti příďovými torpédomety ráže 533 mm. Skrz ně můžou ponorky vypouštět kromě sofistikovaných řízených torpéd i protiponorkové a protilodní řízené střely.

Už dnes je jasné, že ponorky třídy Borej vzniknou nejméně ve dvou modifikacích. Další ponorky mají dostat podobu projektu 955A – je v plánu množství technických úprav a také označení třída Borej II. Asi nejzásadnější změnou bude 20 sil pro rakety typu Bulava místo 16 u současných jednotek. V současné době se stavějí další dvě ponorky pojmenované Kňaz Vladimir a Kňaz Oleg. Kýl první z nich byl položen v červenci 2012, stavba druhé začala v červenci letošního roku. Koncem roku pak v Severodvinsku začnou kompletovat další jednotku pojmenovanou Kňaz Suvorov. Vody světových oceánů budou tak v nejbližších letech brázdit další kovoví mastodonti, o kterých se Julesi Vernemu ani nesnilo. My si jen můžeme přát, aby svůj smrtonosný náklad ze svých útrob nikdy nevypustili…

DP

RUSKÉ VOJENSKÉ TECHNICE SE VĚNUJEME ČASTO: