Podívejte se na ruský kosmodrom, který umí plavat

Když se řekne Mys Canaveral nebo Bajkonur, snad skoro každému se vybaví obrovské komplexy pro starty kosmických raket. Málokomu už něco řeknou názvy Pleseck, Vandenberg nebo Kourou. Ale opravdu jen pár znalcům se rozsvítí, když uslyší dvě slova – Sea Launch.

Ano, i v tomto případě jde o kosmodrom, ovšem poněkud unikátní. Na první pohled totiž připomíná mořskou vrtnou plošinu a povětšinou dlí v přístavu Long Beach v Kalifornii. Jeho celý název zní Sea Launch Equatorial Range a jde o plovoucí startovací komplex pro kosmické rakety, který se při jejich startech přemisťuje na vlny Tichého oceánu.

Celý projekt flexibilního plovoucího kosmodromu odstartoval v roce 1995, když se do společného projektu zapojily společnosti Eněrgia z Ruska a Boeing z USA. K nim se po té připojily norské loděnice Kvaerner Maritime a ukrajinský výrobce raketové techniky Južmaš. Záměrem bylo postavit komerční kosmodrom pro starty raket se satelity a náklady kohokoliv, kdo zaplatil odpovídající částku. Na celý projekt poskytlo finance několik bank, částka prý činila 2 miliardy dolarů.

Není náhodou, že startovací komplex, pojmenovaný Ocean Odyssey, připomíná vrtnou plošinu, právě z jejich konstrukce v loděnicích Kvaerner Maritime při stavbě vycházeli. První testovací start rakety Zenit se z kosmodromu uskutečnil v březnu 1999, o pár měsíců později, v říjnu onoho roku, se uskutečnil první let rakety s komerčním satelitem. Jenže i když se celý podnik dlouho jevil jako úspěšný, v polovině roku 2009 mu hrozil bankrot. Finanční peripetie nakonec měly za následek změnu vlastnictví kosmodromu, od roku 2010 jej z 95 procent vlastní společnost Eněrgia, hlavní ruský výrobce kosmické techniky, Boeing si ponechal jen pár procent.

Geniální nápad, ale...

Velkou výhodou kosmodromu Sea Launch je jeho flexibilita. Může se dostat na jakékoliv místo v Tichém oceánu, tudíž je snadné najít ideální pozici pro start raket vzhledem k zemské gravitaci a otáčení zeměkoule kolem své osy. Stacionární pozemské kosmodromy tuto vlastnost přirozeně nemají. Sea Launch tak pravidelně zaujímal pozici na rovníku, kde jsou nejlepší podmínky pro starty kosmických raket. Tam totiž rotace Země nejvýrazněji napomáhá překonávat zemskou gravitaci, tudíž jsou lety do vesmíru levnější, a proto je Sea Launch využíván především pro vynášení velkých a těžkých satelitů. Navíc kosmodrom není tolik závislý na počasí, protože může být jednoduše přemístěn na jiné místo. Při startech raket je také zajištěna mnohem větší bezpečnost, v případě havárie jednoduše spadnou do širých vod Tichého oceánu.

Startovací plošina Ocean Odyssey disponuje rozměry 160 m na 66 m a má i svůj vlastní pohonný systém. Tvoří jej vlastní startovací zařízení s podpůrnými systémy a hangárem pro raketu i s nákladem. Celý tento kolos spočívá na deseti pylonech, přičemž jejich hloubku ponoru, a tudíž stabilitu kosmodromu na vlnách může obsluha kosmodromu měnit podle potřeby. Přípravu raket ke startu zajišťuje 66 lidí, kteří pracují přímo na kosmodromu. Neodmyslitelnou součástí komplexu Sea Launch je však i doprovodná loď Sea Launch Commander s posádkou čítající dalších 240 lidí. Na tu se před startem rakety obsluha kosmodromu přesune a loď se pak vzdálí asi na několik kilometrů. Vlastní start rakety je pak z její paluby řízen dálkově, vlastně slouží jako řídící středisko i podpůrné plavidlo.

Jak již bylo řečeno, základnou pro Sea Odyssey i Sea Launch Commander je kalifornský přístav Long Beach. Právě tam se na startovací plošinu přemístí náklad i připravená nosná raketa pomocí speciálních zařízení firmy Boeing. Během plavby je raketa i se satelitem ve speciálním hangáru. Když je kosmodrom přemístěn na místo startu, hangár se otevře a obsluha raketu zvedne do vzpřímené startovací polohy, přičemž do ní načerpá pohonné hmoty. Po té přestoupí na doprovodné plavidlo, které se vzdálí, a poté proběhne vlastní start nosné rakety. Zajímavé je, že odpočítávání startu probíhá paralelně v angličtině a ruštině. Vlastní startovací systém raket je odvozen od toho, který se používá na kosmodromu Bajkonur. Je to proto, že hlavní používaná nosná raketa v obou případech je typu Zenit, na jejíž výrobě se podílejí ruské a ukrajinské firmy.

Konec se blíží...

Nicméně i když jde o výjimečný kosmodrom s mnoha výhodami, nedá se říci, že by byl u zákazníků oblíbený. Vlastně to v současné době vypadá, že by celý projekt mohl skončit a rozhodně není komerčně úspěšný. Hlavním důvodem je velké riziko havárií. A to si musíme uvědomit, že Sea Launch slouží pro vynášení především velkých a těžkých satelitů, tudíž také odpovídajícím způsobem nákladných. Jejich ztráta je pak o to víc bolestivější. Z 36 dosavadních startů hned tři skončily havárií a zničením nákladu, jeden start se povedl „jen napůl“. To se projevilo i tak, že v minulém roce proběhl jen jeden start, který se ale do statistik zapsal právě mezi ony havárie, letos došlo také pouze na jeden start. Momentálně je podepsaný jen kontrakt na vynesení dvou satelitů během jednoho startu v roce 2016, na orbitu je ale bude vysílat majitel kosmodromu společnost Eněrgia. Takže je evidentní, že obchody jaksi váznou.

K faktu, že kombinace kosmodromu Sea Launch a raket Zenit není zrovna stoprocentní zárukou úspěšného vypuštění satelitu, se přidávají současné geopolitické problémy. Zvyšující se napětí mezi USA a Ruskem znamená, že ruskou firmou vlastněný kosmodrom kotvící ve Spojených státech není pro západní společnosti zajímavý. Pro ruskou kosmonautiku je zase nepoužitelný, prostě proto, že je „na druhé straně zeměkoule“. Proto také firma Eněrgia uvažuje, že celý komplex přemístí do Sevastopolu. To má sice výhodu v tom, že by měl kosmodrom určité zázemí, jelikož Rusko celý Krym už pár měsíců okupuje. Jenže na druhou stranu tak přijde o výhodu startů ze zemského rovníku.

Nicméně přemístění do Sevastopolu neřeší další potíže. Totiž významné součásti nosných raket Zenit vyrábějí ukrajinské firmy a také Boeing, což pro ruského vlastníka není v dnešní době zrovna ideální stav. Není tedy divu, že už se objevují (zatím nepotvrzené) zprávy, že Eněrgia plánuje propouštění části zaměstnanců pracujících na kosmodromu Sea Launch, nebo dokonce i jeho zakonzervování. Vypadá to, že jej do budoucna můžou zachránit jen ekonomicky nevýhodné, ale politicky motivované zakázky ruské vlády. Uvidíme tedy, jaká budoucnost čeká unikátní a ojedinělý kosmodrom.

ZAJÍMÁ VÁS RUSKÁ VESMÍRNÁ TECHNIKA? ČTĚTE VÍC!