Rover Perseverance nám pomůže k osídlení Marsu. Podívejte se na jeho výbavu
Vesmírná záře S1 (2) – Sondy Marsu
Bude ještě nějakou dobu trvat, než se na Mars podíváme, už dávno předtím ale můžeme mít o rudé planetě dostatečné množství informací i prostředky na pobyt v jejím prostředí. Povrch Marsu totiž obývá vozítko Perseverance, jež plní plány mise Mars 2020.
Plánovaná mise vozítka Perseverance měla původně trvat jeden marťanský rok, tedy rok a 322 dní na Zemi. Naši planetu Perseverance opustil 30. července 2020 a k Marsu se dostal 17. února následujícího roku. Protože mise měla úspěch a Perseverance přináší užitečné informace, vysloužilo si působení vozítka na povrchu Marsu prodloužení.
Rover Perseverance je velmi komplexní stroj Zdroj: NASA/JPL-Caltech
Letecký průzkum zajišťuje minivrtulník Ingenuity Zdroj: ČTK/ Profimedia.cz
Přistání Perseverance na povrchu Marsu Zdroj: ČTK/ Profimedia.cz
Raketa s Perseverance je připravena ke startu Zdroj: ČTK/ Profimedia.cz
Rover Perseverance Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Panoramatický snímek okolí roveru Perseverance pořízený jeho navigačními kamerami Zdroj: NASA
Selfie na Marsu Zdroj: AP
Panoramatický snímek Marsu Zdroj: NASA
Padák roveru Perseverance Zdroj: AP
Perseverance Zdroj: AP
Čtěte také: Co je slyšet na Marsu. NASA zveřejnila video z přistání sondy a první nahrávku
Důležitá výbava
Úkolem vozítka není nic menšího než zmapovat své působiště, tedy kráter Jezero, a připravit tak půdu pro budoucí pilotované mise na Mars. Vozítko Perseverance je 1025 kg těžké, 3 metry dlouhé, 2,7 metru široké, 2,2 metru dlouhé a vybavené robotickým ramenem dlouhým 2,1 metru.
Mapovat terén Jezera mu pomáhá minivrtulník Ingenuity, jež pomáhá vozítku hledat zajímavá místa na Marsu. Kromě toho má Perseverance s sebou sedm vědeckých přístrojů zkoumajících geologii Marsu, 23 kamer a dva mikrofony. Zařízení je ovládáno počítačovou jednotkou RCE s hlavním procesorem RAD750 od BAE Systems a se svým řídícím střediskem na Zemi komunikuje prostřednictvím satelitů, obíhajících rudou planetu.
K tomu Perseverance používá trojici antén. Komunikaci se satelity obstarává anténa vysílající v pásmu ultrakrátkých vln (UKV), naladěná přibližně na 400 MHz. Pro přímou komunikaci se Zemí využívá Perseverance anténu s vysokým ziskem v pásmu X, jež vysílá rychlostí až 800 b/s do sítě Deep Space Network. Pro příjem dat z této sítě vozítku slouží všesměrová anténa v pásmu X s nízkým ziskem.
Celý mechanismus pohání radioizotopový termoelektrický generátor INL Multi-Mission. Tím odpadají problémy se solárními panely, mezi něž patří zasypávání pískem při prachových bouřích. Kromě toho je mechanická paže Perseverance vybavena vrtáky a zařízením na sběr vzorků.
Zpátky na Zemi
„V oblasti vesmírné robotiky je systém manipulace se vzorky na misi Mars 2020 ta vůbec nejkomplikovanější a nejsofistikovanější věc, kterou dokážeme sestrojit. Je to systém, který nám umožňuje odebrat vzorky materiálů z povrchu Marsu, uzavřít je do čistých, sterilních zkumavek a nakonec je přivézt zpět na Zem,“ říká Adam Seltzner, hlavní inženýr mise Mars 2020 v pořadu Vesmírná záře, který můžete sledovat na Prima ZOOM.
Perseverance do listopadu roku 2023 nasbíral už 23 vzorků hornin, jež by měl přivést zpět na Zemi v rámci mise Mars Sample Return. Mise sice čelí určité kritice kvůli riziku zanesení mimozemských bakterií a virů na Zemi, NASA však dodržuje tvrdé postupy, které mají riziku předejít.
Perseverance byl vyvinut v extrémně sterilním prostředí, aby neinfikoval povrch rudé planety pozemskými mikroby. Aby naopak nepřivezl nežádoucí mikroorganismy k nám, je vybaven speciální konstrukcí štítu návratového modulu Mars Sample Return. Laboratoře, v nichž má navíc výzkum vzorků probíhat, se řídí stejnými pravidly jako pracoviště s nebezpečnými patogeny.
Mohlo by vás také zajímat: Záhadný objekt na Marsu. Vědci mluví o přistání mimozemšťanů i kosmické lodi lidí
Než ale dopraví vzorky k nám, otestuje Perseverance možnosti, jak na Marsu přežít. K tomu je vybaven meteostanicí MEDA, jež zaznamenává údaje o počasí, ale také testuje technologii MOXIE, určenou k výrobě kyslíku z tamního CO2. Pokud by se okysličovadlo mohlo vyrábět přímo na Marsu, měla by živá posádka lehčí práci. Nemusela by totiž ze Země vozit zásobu kyslíku pro zpáteční let.
Zdroje: The Planetary Society, Space