Podle nové teorie může vesmír skončit každou sekundou

Na otázku konce vesmíru hledá věda – stejně jako filozofie – odpověď zrovna tak odpradávna, jako na otázku o jeho počátku. Dnešní dominantní teorie velkého třesku nám dává stále jasnější znalosti o vzniku vesmíru, včetně propracovaných teorií řešících první okamžiky. S koncem je to však o dost složitější – vzhledem k lidským mentálním bariérám je například problém si představit, že by vesmír měl doznat definitivního zánik.

Všechny konce světa

Pomineme-li řadu nápadů pseudovědců a o něco menší množinu serióznějších, avšak okrajových nápadů, v současné době existují dvě konkurenční teorie konce – Velký křach (Big Crunch) a Velké rozervání (Big Rip). Protože jejich české pojmenování dává vzpomenout na mnoho dalších významů, podržíme se raději původních termínů. Zatímco Big Crunch v podstatě tvrdí, že rozpínání vesmíru se v jistém bodu vlivem přemíry gravitace zastaví a začne naopak smršťování, zakončené zhroucením celého kosmu do jedné velké singularity nikoliv nepodobné té z období Velkého třesku. Big Rip na to jde opačně – předpokládá totiž, že rozpínání se nezastaví a vesmír bude s každým okamžikem stále prázdnější.

Big Rip získal před několika lety na váze se zjištěním, že míra expanze ve skutečnosti neklesá, ale naopak se stále zrychluje (krom několika okamžiků po velkém třesku, kdy byla ještě rychlejší). V této vizi však nejde jenom o zvyšující se míru prázdnoty, ale především o konec hmoty, tak jak ji chápeme. S tím, jak se bude expanze zvyšovat, totiž dojde na vzdálení se částic hmoty tak daleko, že se rozpadnou jejich vazby na subatomární úrovni. Vesmír tak stále bude existovat, bude však naplněn pouze nesouvisejícími částicemi. Všechna hmota, včetně slunce, Země nebo našich těl, se však "rozpadne". Dle současných rovnic a zjištění by k tomu mělo dojít za nějakých 22 miliard let.

Zkáza v okamžiku

Nic však není dáno a věda stále prozkoumává i další možnosti – zvláště aktuální poznání částicové fyziky jí k tomu stále dává novou a novou munici. Dánští vědci tak nyní znovu oživili možnost kolapsu vesmíru do malého bodu. Jejich teorie podobná variaci Big Crunch je údajně nejprecizněji propočítaným náhledem na tento typ konce – vyznačuje se však tím rozdílem, že konec by nebyl pomalý, naopak by šlo doslova o kolaps struktury kosmu. A nejděsivější na něm je, že k němu prý může dojít právě v tento okamžik.

Nová teorie totiž nespoléhá jenom na vítězství gravitace oproti expanzi jako starší verze Big Crunch. Starší verze teorie totiž spoléhala na trojici rovnic, tyto však dánští vědci nyní sloučili do jediné. A vyšel jim radikálně odlišný obrázek vesmíru, v němž fyzikální zákony, diktované částicemi včetně slavného Higgsova bosonu, nejsou "tesané do kamene" – tedy že se mohou v průběhu historie vesmíru měnit. Ani to není nic nového a s tímtéž operuje i teorie velkého třesku nebo i teorie superstrun.

Jak by dle nového modelu vypadal konec? Vše by začalo změnou Higgsova pole u Higgsovy částice někde v kosmu. Ať už by na to došlo jakkoliv, z tohoto bodu by se rychlostí světla na všechny strany jako update šířila nová rovnice diktující částicím jejich hmotnost. Kterákoliv částice, s níž by zvětšující se pole přišlo do styku, by se okamžitě stala extrémně těžkou, a to v řádech milionů miliard. Jako mávnutím proutku by se vše v kontaktu s polem – hvězdy, planety i bytosti – okamžitě zhroutilo do sebe vlivem extrémních gravitačních sil. Jednotlivé chomáče hmoty by se postupně spojovaly do singularit a vše by mohlo skončit podobnou supersingularitou jako v případě velkého třesku.

Může se to právě dít

Hlavním palivem nočních můr je skutečnost, že na anomálii by došlo zřejmě náhodou (alespoň než se na teorii podívají částicové fyzikové, momentálně jde především o matematický model), a to znamená, že někde ve vesmíru se tak už destruktivní bublina nových zákonů může šířit. Nevěděli bychom o ní, než by nás zasáhla – jelikož se řítí rychlostí světla, nemáme sebemenší šanci ji dopředu detekovat. V momentě, kdy by proletěla Zemí, konec by nastal dříve, než by si kdokoliv stihl cokoliv uvědomit.

To samozřejmě neznamená, že se tak skutečně děje. Nová teorie sice "sedí" co do matematiky, je však třeba, aby její platnost zvážili i další vědci. Kataklyzmatická bublina navíc sice může vzniknout nyní, ale také klidně za mnoho miliard let. Celá teorie navíc stojí a padá s možností existence další částic, které zatím neznáme.

Ladislav Loukota