Číňané dobývají vesmír. Zbytek světa se jen dívá...

Jen tři země světa dokázaly vyvinout kosmickou loď, která dopraví člověka do vesmíru a zpět na Zemi. Snahy Sovětského svazu, který prvního kosmonauta vyslal na oběžnou dráhu v dubnu 1961, i USA, jejichž astronaut následoval o necelý měsíc později, se ale během let neobešly bez obětí. Jen čínský pilotovaný vesmírný program, který prvního "tchajkonauta" dopravil do kosmu 15. října 2003, zatím běží bez vážných havárií, byť rozvážným tempem.

Na prvního muže na palubě plavidla jménem Šen-čou (Božská loď) s pořadovým číslem pět, tehdy osmatřicetiletého zkušeného pilota Jang Li-weje, dosud během čtyř let navázalo jen devět dalších Číňanů, mezi nimi dvě ženy. Vesmírné plány Čínské lidové republiky přitom nejsou vůbec skromné. Na oběžné dráze už dva roky krouží kosmická stanice pojmenovaná Tchien-kung (Nebeský palác), ke které směřovaly poslední dva pilotované lety, a do deseti let by se Číňané mohli projít po Měsíci.

Čínské lodě i jejich vesmírná stanice přitom na první pohled spíše než vlastní vývoj připomínají původně sovětské a nyní ruské sojuzy. Čínští představitelé ostatně v 90. letech nakoupili v krizí zmítaném Rusku řadu technologií, včetně těch potřebných v kosmickém průmyslu. "Božské lodě" ale rozhodně nejsou jen kopiemi ruské techniky, jejíž historie sahá až do 60. let minulého století. Čínská verze je větší, má nové navigační vybavení, počítačový systém nebo větší sluneční panely.

Rakety pro trojice

Základní uspořádání trojmístné kosmické lodě, kterou do vesmíru vynášejí rakety domácího původu Čchang-čeng (Dlouhý pochod), je nicméně stejné jako u Sojuzu. Tvoří ji válcovitý orbitální modul (u sojuzů kulovitý), kuželovitý návratový modul a přístrojový modul s hlavními motory. Dohromady měří na délku 9,25 metrů a v průměru má téměř tři metry. U prvních sedmi lodí měla orbitální část lodi (na rozdíl od ruského protějšku) navíc vlastní solární panely a motory.

Ty jí umožňovaly nezávislé manévrování. Po konci mise, kdy se návratový modul oddělí a dopraví posádku "Božské lodi" zpět na Zemi, tak mohl orbitální stupeň ještě několik měsíců létat ve vesmíru a provádět experimenty či pozorování. Jinak jsou lety čínských kosmických lodí od počátku podobné jako u Rusů, nyní i s návštěvou kosmické stanice. A včetně přistání na padácích do neobydlených částí země. V čínském případě v autonomní oblasti Vnitřní Mongolsko na severu.

Od konce 90. let minulého století vyslali Číňané do vesmíru deset "Božských lodí", první čtyři mise ale byly zkušební. Nejprve odstartovala v listopadu 1999 samotná loď, v lednu 2001 se pak vypravily do vesmíru i opice, pes a králík, následovaly dvě zkoušky s figurínami (březen a prosinec 2002) a pak už přišla historická první pilotovaná mise. Jang Li-wej při ní strávil ve vesmíru přibližně 21 hodin, během kterých čtrnáctkrát oblétl zeměkouli.

Směr vesmír!

Druhý let s lidskou posádkou vypravila Čína do vesmíru o rok později, dvojice tchajkonautů (výraz se ale používá hlavně v západních médiích) pobyla ve vesmíru už pět dní. V září 2008 letěli poprvé tři členové posádky (tříčlenné osazenstvo je od té doby normou) a při této třídenní misi si také Číňané poprvé vyzkoušeli procházku v kosmickém prostoru. Pak ale následovala čtyřletá pauza, během které ČLR vypustila v září 2011 na oběžnou dráhu vesmírnou stanici Tchien-kung.

K té už o měsíc později zamířila loď Šen-čou 8, ovšem bez posádky. Až po této úspěšné zkoušce se na vesmírnou základnu podívali lidé. Poprvé to bylo v červnu 2012, kdy Čína vyslala do vesmíru i první ženu, tehdy čtyřiatřicetiletou vojenskou pilotku Liou Jang. Zatím poslední raketa s lidskou posádkou odstartovala z kosmodromu Ťiou-čchüan v červnu letošního roku a během dvou týdnů ve vesmíru měla téměř stejný program jako její předchůdci před rokem, včetně návštěvy "Nebeského paláce".

ČTK