NASA zažila setkání s Rámou. Je asteroid Arawn otáčející se vesmírnou lodí?

Neobjasněné případy NASA IV 1 - asteroid Arawn

V dubnu 2016 sonda NASA New Horizons dorazila až ke Kuiperově pásu na okraji sluneční soustavy. Při průletu kolem Pluta senzory sondy zachytily velký objekt s podivnou trajektorií pojmenovaný poněkud zlověstně podle keltského boha války, smrti, hrůzy a pomsty Arawn.

Asteroid Arawn se totiž chová zvláštně. Objekt o velikosti 133 krát 145 kilometrů se otáčí kolem své osy rychlostí 80 km/h, přičemž kompletně se otočí za 5 hodin a 30 minut. Rychlost otáčení Arawnu nasvědčuje, že by ho mohlo tvořit něco jiného než horniny a led, které jsou podle vědců základem všech objektů v Kuiperově pásu. Asteroid se totiž otáčí tak rychle, že by ho mohla odstředivá síla roztrhat.

Sonda se k asteroidu Arawn přiblížila na vzdálenost 111 milionů kilometrů, aby ho prozkoumala svými senzory. V klíčový moment ale obvody sondy z neznámého důvodu přestaly fungovat. „Přenos se z ničeho nic přerušil, jako kdyby tam naši přítomnost někdo sledoval,“ komentoval mimořádnou událost v dokumentu Neobjasněné případy NASA Donald R. Schmitt, který se přes deset let věnoval výzkumu záhadných jevů v Centru pro studium UFO v Chicagu.

New Horizons - Pluto Zdroj: NASA / Paramount Pictures

Setkání s Rámou?

Ještě než došlo k výpadku spojení, zjistili vědci, že se Arawn chová podobně jako obří vesmírná loď, která si otáčením vytváří umělou gravitaci. Takové obří lodě předpověděl už přední autor sci-fi literatury Arthur C. Clarke v prvním díle své tetralogie Setkání s Rámou vydaném v roce 1973. Mimozemský objekt Ráma je zde popisován jako dutý rotující válec o délce 50 a průměru 20 kilometrů, který má uvnitř své vlastní počasí a rotací vytváří gravitaci.

Uměle vytvořená gravitace je jednou ze základních podmínek dlouhých vesmírných letů a princip rotující lodi není pro NASA ničím neznámým. Americká vesmírná agentura s umělou gravitací v pozemských podmínkách experimentovala již v 60. letech ve svém výzkumném středisku Langley ve Virginii.

Jak vypadá posádka Arawnu?

Provádět omezené pokusy v kole o průměru 12 metrů a postavit vesmírné otáčející se plavidlo velké jako Arawn je ale rozdíl. Zvládnout umělou gravitaci vytvořenou rotací přitom není vůbec snadné. Je obtížné zvyknout si na chůzi, v důsledku takzvané Coriolisovy síly se navíc hozené předměty nepohybují po přímce, ale stáčejí se do strany. Podle neuropsycholožky Janny Kaplanové, která se tématu umělé gravitace dlouhodobě věnuje na Brandeisově univerzitě v Massachusetts, se při určité rychlosti otáčení dostaví nevolnost a zvracení.

Getting to Mars in large number needs a space ship with Artificial Gravity such a picture number 2 from Werner von Braun's space station and no. 3 spaceship. #30thcenturynovel #markkingstonlevinauthor #scifi #MarsLanding #Mars pic.twitter.com/3lbuC0aF0y
— Mark Kingston Levin PhD (@MarkKLevinSciFi) December 28, 2018

Bytosti, které by se uvnitř Arawnu nacházely, by navíc velmi pravděpodobně vypadaly zcela jinak než my. Důvod je prostý – gravitace vytvářená otáčením Arawnu by byla mnohem nižší, než gravitace na Zemi. Bytosti žijící v takovém prostředí by podle Kaplanové vypadaly nejspíše jako hroudy s chapadly, přičemž životně důležité orgány a mozek by se nacházely uprostřed. Podobně jako třeba u chobotnice nebo ježovky.

Objekty v Kuiperově pásu jsou velmi vzdálené a tmavé, takže je vlastně nevidíme. Naopak pro pozorování Země a dalších velkých planet sluneční soustavy je to ideální místo. Navštívit Zemi by se ale posádka Arawnu neodvážila – naše gravitace by ji úplně rozmačkala. Otázkou tedy zůstává, co vlastně sonda NASA v Kuiperově pásu objevila.

Dokumentádní sérii Neobjasněné případy NASA sledujte každé pondělí večer na Prima ZOOM.