Jak vznikl Měsíc? Zřejmě po srážce planety Theia se Zemí

Ke srážce planety Theis se Zemí mělo dojít před miliardami let Zdroj: istockphoto.com

Vědci z NASA znovu provedli analýzu chloru v půl století starých vzorcích měsíčních hornin a prachu dopravených na Zemi v rámci projektu Apollo. Na co přišli?

Když se podíváme na Měsíc, který je dominantou noční oblohy, vypadá tak starý, jako by tam byl odjakživa. Jak ale vlastně Měsíc vznikl? Nový výzkum vzorků měsíčních hornin dopravených na Zemi v rámci programu Apollo, který provedli odborníci z NASA, posílil teorii, podle níž je Měsíc dítětem jedné pradávné gigantické srážky.

Tato takzvaná teorie obřího dopadu (Giant Impact theory) předpokládá, že byl Měsíc vytvořen poté, co jiná planeta před miliardami let narazila do mladé a ještě roztavené Země.

Podívejte se, jak se podle vědců hypotetická planeta Theia srazila se Zemí:

„Mezi dnešním složením Země a Měsíce je obrovský rozdíl a my jsme chtěli vědět proč,“ vysvětlil planetární vědec Justin Simon z NASA. „Nyní víme, že se Měsíc na začátku velmi lišil, a je to pravděpodobně kvůli teorii obřího dopadu.“

Justin Simon a jeho kolega Anthony Gargano z divize výzkumu astromateriálů v Houstonu (Astromaterials Research and Exploration Science, ARES) publikovali závěry svého výzkumu v odborném časopise Proceedings of the National Academy of Sciences (PNAS).

Teorie obřího dopadu

Teorií o vzniku Měsíce je hned několik, v posledních letech se ale nejvíce prosadila právě teorie obřího dopadu. Ta předpokládá, že se Země v době, kdy byla ještě velmi mladá a teprve se začínala formovat, srazila s další vznikající planetou pojmenovanou Theia. V důsledku kolize se obě planety dočasně roztříštily na oblaka plynu, magmatu a chemických prvků, aby se později přetvořily do těles, které dnes nazýváme Země a Měsíc. Nový výzkum týmu odborníků, který vedou Simon a Gargano, tuto teorii dále potvrzuje.

V letech 1969 až 1972 dopravilo šest misí Apollo z měsíčního povrchu zpět na Zemi celkem 382 kilogramů měsíčních hornin, oblázků, písku a prachu. Právě tyto vzorky, nasbírané před půl stoletím na měsíčním povrchu a pečlivě uchovávané pro další zkoumání, podrobil tým NASA nové analýze.

Co prozradil chlor

Vědci se zaměřili na množství a typy chloru v horninách. Chlor si vybrali, protože jde o těkavý prvek, což znamená, že se odpařuje při relativně nízkých teplotách, a jeho sledování může napomoci pochopení toho, jak se formovaly planety. Chlor existuje ve dvou hojných a stabilních formách: lehké a těžké. Termíny „těžký“ a „lehký“ se zde používají k popisu variací v atomové struktuře (jde o různé izotopy).

Zjistilo se, že měsíční horniny obsahují vyšší koncentraci těžkého chloru, zatímco horniny na Zemi jsou bohatší na lehký chlor. Těžký chlor má tendenci odolávat změnám a zůstat na místě, ale lehký chlor je více reaktivní a reaguje na vnější síly. V modelu vypracovaném pro teorii obřího dopadu původně obsahovaly jak zemské, tak i měsíční kapky hmoty směs těžkého a lehkého chloru. Jak se ale planety znovu spojily, větší Země ovládla procesy formování a přitáhla k sobě lehčí, snadno odpařovaný chlor. Měsíc tak byl ochuzen o lehký chlor a další snadno odpařované prvky.

„Ztráta chloru z Měsíce pravděpodobně nastala v průběhu vysokoenergetické a vysokoteplotní události, což ukazuje na teorii obřího dopadu,“ komentoval závěry studie Gargano. Mnoho předchozích studií zkoumajících měsíční povrch se navíc zaměřovalo na obsah chloru uvnitř minerálu apatit. Skupina pracující v ARES ale vyvinula způsob měření chloru v jakékoliv měsíční hornině, což nabízí celistvější pohled na genezi chloru.