Hawkingův největší odkaz: proč bychom se měli vyhýbat mimozemšťanům

Úmrtí geniálního fyzika Stephena Hawkinga 14. března 2018 je nejčastěji skloňováno s jeho přínosem pochopení černých děr a jejich role ve vesmíru. Občas dojde i na zmínku Hawkingova inspirativního boje s amyotrofickou laterální sklerózou. Méně často je však slyšet také o tom, před čím Hawking v závěru svého života varoval. Přitom právě to se nakonec může ukázat jako jeho největší myšlenka.

Život geniálního astrofyzika uvidíte v celovečerním dokumentu Příběh Stephena Hawkinga online na Prima ZOOM.

Tajemný Fermiho paradox

Pojem "Fermiho paradox" možná znáte – vyjadřuje půlstoletí staré pozastavení fyzika Enrica Fermiho nad tím, že ve vesmíru nepozorujeme žádné mimozemské civilizace. Tou dobou už astronomové sledovali plejády hvězd v naší galaxii a celé myriády galaxií podobných té naší. Přesto nikde neviděli ani neslyšeli žádné doklady o jiné civilizaci. Přitom kosmické dálavy by vzhledem ke stáří vesmíru a jeho rozloze měly být supercivilizací plné. Fermiho paradox se bez odpovědi ptá na to, kde tedy všechny jsou?

Ani o víc jak půlstoletí později na tuto otázku nemáme odpověď. Víme jen, že záhada se za uplynulé období ještě více prohloubila. Projekty jako SETI nenašly za dekády poslouchání jediný hodnověrný důkaz mimozemských vysílání. Nepozorujeme ani obří kosmické lodě prolétající sluneční soustavou, ani Dysonovy sféry vyrůstající z tisíců odhalených exoplanet – alespoň pokud nevěříte konspiračním teoretikům a jejich rozmazaným videím na YouTube...

Jsme první?

Co tak máme, je jen množina spekulací. Je například dost dobře možné, že lidstvo platí za první nebo jednu z prvních technologických civilizací v našem koutu vesmíru. Vzdor miliardám let stáří vesmíru trvalo poměrně dlouho, než došlo na vznik a rozšíření některých kritických chemických prvků. Raný vesmír byl také mnohem bohatší na extrémní projevy galaxií, které život mohly uhasit.

Depresivnější vysvětlení Fermiho paradoxu také mluví o tom, že život má možná jednoduše tendenci se sám zničit. Možná, že vznikly celé tisíce civilizací v naší galaxii – ale nakonec se všechny udusily samy o sobě během vlastních jaderných válek či podobně ničivých konfliktů. A možná, že totéž čeká i nás. Alternativní, o trochu optimističtější vysvětlení pak spočívá v tom, že expanze do vesmíru je jednoduše energeticky příliš náročná. Levnější je uzavřít se do vlastního virtuálního světa. Civilizací je tak vesmír možná plný, ale žádná nemá chuť se bavit se svými sousedy – namísto toho dávají všichni přednost ekonomičtějšímu "samostudiu", a do kosmu vysílají jen malé sondy. Ty už bychom detekovat neuměli.

Nebezpečný vesmír

Hawking naproti tomu zastával názor, že existuje ještě jedna možnost: civilizace ve vesmíru existují, ale nemluví spolu, protože se bojí vzájemného zničení. I my bychom tak prý měli zastávat podobnou politiku: nedávat o sobě sami vědět, a v případě detekce mimozemského signálu na něj neodpovídat.

Uvažování nad tím, že vesmír je možná plný číhajících predátorů, vychází z našich vlastních zkušeností s lidskou historií. Hawking často citoval neblahou zkušenost původních obyvatel Ameriky s kontaktem s vyspělejšími Evropany. Během dvou století od Kolumbovy mise populace domorodců poklesla o 90 procent a jejich kultura byla v troskách. Na vině byly Evropany neúmyslně přinesené choroby i aktivní plundrování. Zdaleka však nejde jenom o vzpomínku na kolonialismus.

V rámci teorie her teze vychází i z premisy vzájemně zaručené destrukce aplikované během studené války. Ta praví, že jaderná salva jedné velmoci by vedla k protisalvě velmoci druhé – a proto je nejlogičtějším chováním vůbec neútočit a zachovat rovnováhu sil. Co kdyby však jedna strana mohla střílet bez obav o odvetu? Na to se ptá tzv. vězňovo dilema, které situaci aproximuje k vězni, který má na cele strach o vlastní život. Teoreticky se sice může se svým spoluvězněm domluvit, ale není si jistý výsledkem, protože stejně bude uvažovat i druhý vězeň. Tím nejjistějším řešením situace je tak preventivní útok a zabití spoluvězně. Dokud oba vězni vědí jeden o druhém, může být zachován mír. Ale jakmile jeden usne a druhý bude moct útočit s převahou...

Vzhledem ke komunikační bariéře při kontaktu s mimozemskou civilizací by domluva byla nesnadná a strach by byl o to vyšší. Rovněž platí, že jedna civilizace by z povahy stáří vesmíru asi měla navrch – a mohla druhou civilizaci detekovat dříve, než by druhá rasa detekovala tu první. I pokud by tak dvě civilizace byly v zásadě mírumilovné, tím nejjistějším řešením kontaktu by z pohledu civilizace, která má převahu, byla preventivní eliminace konkurence. Ve snaze snížit riziko pravděpodobně fatálního kontaktu by se proto civilizace měly chovat co nejméně detekovatelně. Predátoři mohou v galaxii číhat všude okolo – a proto je prvním krokem k vlastnímu přežití utlumení vlastní aktivity. Voilà! Důvod, proč nikoho ani po půlstoletí nevidíme, se najednou zdá být děsivější než kdykoliv dříve.

Preventivní úder?

Působí to paranoidně, podobnou logikou se však řídily po dobu studené války obě nejsilnější velmoci naší planety. Je samozřejmě možné, že pravdu mají i jiné varianty. Rozměry vesmíru ale dávají poměrně malou šanci k mýlce. I pokud by teze o nebezpečné galaxii byla u 99 mimozemských civilizací nesprávná, jediná agresivní civilizace by mohla na dálku ničit možné konkurenty – a to je pravděpodobnost, která vzhledem k efektivitě mezihvězdného konfliktu nedává mnoho šancí na omyl.

Aktivní vysílání signálů SETI by tak, jakkoliv se mu dnes mnozí smějí, mohlo být potenciálně rizikovější než všechny dosavadní pozemské konflikty dohromady. Lidstvo samo již plánuje v horizontu desetiletí vyslat vlastní sondy k exoplanetám – kdybychom to chtěli urychlit a namísto sond vyslali precizně naplánované kinetické impaktory schopné zdevastovat celou planetu, nebylo by to zase o tolik obtížnější. Letěly by sice desítky let či celá staletí. Efekt by však byl prakticky zaručen, pokud by cíl nevěděl, že útočník vůbec existuje.

Jakmile se jeden naučí vnímat kosmické ticho nikoliv s melancholií, ale jako možný pohled do očí šelmy, jež může uhasit veškerý život na Zemi, začne Hawkingovo varování působit méně jako stařecké poblouznění a více jako jedna z nejvýznamnějších tezí vycházející z moderní vědy. Varování před kontaktem se ostatně již dostalo i do popkultury. Román Problém tří těles čínského spisovatele Liou Cch'-sin, který se zřejmě brzy dočká zfilmování, má stejnou premisu, před jakou varoval od roku 2010 také Hawking.

Sami sobě hrozbou

Varování před kontaktem s mimozemským kontaktem však nebylo jediné Hawkingovo "proroctví". Loni v květnu Hawking rovněž znovu varoval před hrozbou, kterou lidstvo představuje pro svou vlastní planetu. Zatímco předtím Hawking mluvil o tom, že existuje vysoká šance, že si Zemi sami zničíme do tisíce let, před rokem Hawking výhled posunul – nově podle něj lidstvu zbývá jen 100 let.

Hlavní hrozbu viděl zejména v lidmi urychlené změně klimatu, potenciál pro planetární devastaci vyšších forem života – včetně nás samotných – však skýtají i neregulované futuristické technologie. Nanotechnologie nebo genové inženýrství může být dobrým sluhou, ale špatným pánem zrovna tak jako cokoliv jiného. Ostatně potenciál pro planetární katastrofu máme již od roku 1944 a vyvinutí první jaderné bomby.

Kolonizace jiných planet

Hawkingův recept zní jasně: mírnit vliv člověka na klima a více hlídat, co se s novými technologiemi činí. Jako celoživotní skeptik však vidí jako jedinou jistotu v přežití našeho druhu v autonomních koloniích na více planetách. V nutnosti, aby se lidstvo stalo "multiplanetárním druhem" se shoduje například s Elonem Muskem.

Jako vždy, když se nějaký odborník vyjadřuje k tématům mimo svou primární odbornost, je samozřejmě třeba i Hawkingova slova brát s jistým odstupem. Nikdo nemá patent na rozum, a ani Hawking neviděl do budoucnosti. Nelze ovšem popřít, že jako celoživotní vědec měl rozhodně rozšířenější náhled na souvislosti než většina z nás. A právě varování jako jeho nám dávají šanci náš osud snad změnit.

Při vší úctě k jeho přínosu bude jenom dobře, pokud budeme za 99 let moct říct, že se právě v těchto svých předpovědích nakonec Stephen Hawking spletl.

Život geniálního astrofyzika uvidíte v celovečerním dokumentu Příběh Stephena Hawkinga online na Prima ZOOM.