Američané mají zálusk na vodu na Měsíci. Pošlou tam robotické proutkaře

Americký Národní úřad pro letectví a vesmír (NASA) pracuje na konceptech dvou misí věnovaných průzkumu zásob vody a dalších zdrojů na Měsíci a jejich možnému využití pro pobyt lidí na souputníku Země, ale i pro jejich pronikání dál do sluneční soustavy. Informuje o tom server Space.com.

"Když chcete mít na Měsíci lidi a potřebujete k tomu vodu na pití, na dýchání, pro raketové motory, na cokoli, pak je mnohem levnější využít to, co máte na místě, než všechno dopravovat s sebou," říká Barbara Cohenová ze střediska vesmírných letů NASA v alabamském Huntsvillu, která vede jeden z plánovaných projektů – Lunar Flashlight.

Start tohoto programu je předběžně stanoven na prosinec 2017. Půjde o průzkum prováděný z výšky poměrně malou družicí, která k cestě na Měsíc, ale i při jeho zkoumání, využije sluneční plachtu o velikosti 80 čtverečních metrů.

Po šestiměsíčním letu k Měsíci bude Lunar Flashlight rok obíhat po oběžné dráze a postupně sestupovat až na vzdálenost přibližně 20 kilometrů od povrchu. V této výšce pak provede 80 obletů a bude měřit a mapovat ložiska vodního ledu v trvale zastíněných kráterech poblíž pólů. Využije přitom i sluneční plachtu jako zrcadlo, kterým místa věčného stínu ozáří. Odražené světlo pak prozkoumá pasivní infračervený spektrometr ve vlnových délkách příznačných pro zmrzlou vodu.

Cílem je najít led přímo na povrchu. Zjistit, zda by lidé nebo jejich přístroje mohli jezdit do trvale zastíněných oblastí, kde by jen shrábli povrch, z něhož by získali vodu.

Robotický proutkař

Druhá mise, nazvaná Resource Prospector Mission (RPM), by měla k Měsíci zamířit v roce 2018. Ta na rozdíl od Lunar Flashlight počítá s pátráním přímo na povrchu, a to pomocí vozítka. Tento rover má přistát na pólu a na dvou odlišných místech, vzdálených od sebe jeden kilometr, mapovat na povrchu i pod povrchem koncentrace vodíku. Až do hloubky jednoho metru bude měřit koncentrace vody neutronovým spektrometrem.

V místech "věčné tmy" se bude toto robotické zařízení pohybovat díky bateriím, jejichž operační životnost by měla být zhruba jeden týden. Ve výbavě bude i vrtné zařízení schopné získat vzorky až z jednoho metru. Získaný materiál se pak zahřeje v peci a vlastnosti a množství uvolněných látek zjistí měřicí přístroje.

"Potřebujeme udělat první krok k demonstraci využití místního materiálu mimo Zemi," říká Anthony Colaprete, jeden z vědců NASA zapojených do projektu RPM. "Je v tom množství technologií využitelných nejen na Měsíci. Je možné je použít při jakékoli misi, na jakémkoli povrchu, kde chcete manipulovat s materiálem," dodává.

ČTK

ZAJÍMÁ VÁS BUDOUCNOST MĚSÍCE? ČTĚTE: