Mimozemské artefakty na Měsíci? Vědci o nich nyní vážně přemýšlejí!

Artefakt na Měsíci

Možná že se už brzy dočkáme aplikace SETI, v níž bude kdokoliv z nás moct ve virtuální kopii Měsíce hledat stopy po skutečné mimozemské přítomnosti.

Náš nejbližší vesmírný soused fascinuje lidstvo od nepaměti, v poslední době však i jako možné místo poselství někdejší mimozemské návštěvy. O té už dříve uvažovali mnozí autoři sci-fi, nejslavněji Arthur C. Clarke v knize 2001: Vesmírná odysea. Skoro půl století po jejím vydání se však vědci z programu SETI společně se svými dalšími kolegy začínají skutečně zabývat reálnými možnostmi hledání mimozemských artefaktů na Měsíci. Moderní metody crowdsourcingové detekce totiž konečně slibují možnosti je odhalit.

Proč Luna

Víme, že vesmír je cizími planetami doslova poset. Zdali na nich vznikl život, zůstává zatím neznámou, byť i to bude prý brzy možné na dálku nepřímo detekovat (například analýzou přítomnosti kyslíku v cizí atmosféře), pokud však život mimo Zemi vznikl před miliardami let, a není důvod o tom příliš pochybovat, měl spoustu času na to vyslat po galaxiích své posly.

Namísto obrovského mezihvězdného korábu by však bylo ekonomičtější tak učinit skrze vysílání tzv. Von Neumannových sond. Tito hypotetičtí samoreplikující se roboti o malé velikosti a hmotnosti by teoreticky mohli být sestavitelní už pomocí technologie našeho 21. století. Vzhledem k jejich malé váze je přitom relativně snadné je urychlit na rychlost blízkou světlu. Po příletu do cílové soustavy pak sonda z dostupných zdrojů sestaví několik svých kopií a vyšle je dalším soustavám. Geometrickou řadou množení by Von Neumannovy sondy mohly během několika miliard let vytvořit detekční síť vyspělé civilizace po většině známém vesmíru. Jakákoliv návštěva naší soustavy tak klidně mohla nastat v době, kdy po povrchu moří procházeli trilobiti, či klidně o miliardu let dříve.

Lidská obliba se vysílání našich primitivních sond je dobře zdokumentována, k cizím hvězdám ostatně letí už naše čtyři sondy (Pioneer 10 a 11, Voyager 1 a 2) – existují tak racionální důvody pátrat po podobné snaze cizích ras v našem okolí. Šance na mimozemskou návštěvu naší oběžnice není nulová, oproti Zemi či Marsu na ní přitom panují skoro neměnné podmínky, doklady o takové návštěvě by tak vydržely mnohem déle. SETI a její členové z vážených univerzit po celém světě by však na Měsíci chtěli hledat nejen malé sondy, ale i případné zbytky možných větších plavidel nebo doklady o těžbě surovin. Pomoct by jim v tom však měla jak družice NASA, tak i davy dobrovolníků.

Nejpřesnější mapa Měsíce

Jako první by bylo využito povrchové mapy Měsíce. Tu zprostředkuje mapovací satelit americké NASA jménem Lunar Reconnaissance Orbiter, který už pět let mapuje většinu povrchu s přesností na 50 cm. Výsledkem je nejenom nejpřesnější mapa Měsíce v historii, ale rovněž obrovská studnice dat, které několik málo vědců hledajících umělé formace nemůže smysluplně projít. A proto ke slovu přichází metoda crowdsourcingu.

Ten v zásadě spočívá v šíření dat po internetu. Každý uživatel si dobrovolně může stáhnout aplikaci, prošmejdit několik metrů čtverečních a nahlásit případné anomálie k dalšímu prozkoumání, tentokrát už očima odborníků, a v případě opravdu velké zajímavosti třeba i případné robotické mise NASA. Podobný proces využívala SETI i v minulosti pro analýzu dat radioteleskopů, v případě map byl pak využit i pro hledání ztraceného malajsijského letu.

Každý z nás průzkumníkem

Přesnost analýzy dat při crowdsourcingu je přitom překvapivě vysoká – například crowdsourcingový software pro analýzu krevních vzorků pro testování malárie, který si každý může stáhnout do svého telefonu, má po dlouhodobém sledování stejnou efektivitu jako práce školených doktorů. Vzorky lze totiž rozložit na tisíce dobrovolníků, nechat je projít vícekrát nezávisle na sobě a vychytat tak analýzu minimálně stejně dobře, jako to zvládne jeden specialista. Daný software se přitom může snadno maskovat třeba za počítačovou hru.

"Při hledání artefaktů musíte věnovat pozornost podezřelým formacím. Ale 'podezřelost' vyžaduje lidské uvažování a schopnost rozeznat umělé předměty," vysvětluje Paul Davies ze SETI, proč se nelze spolehnout jenom na automatické programy. Davies slibuje, že podaří-li se projekt procházení mapy Měsíce nastartovat, mohl by přinést i detailní odhalení zajímavých geologických útvarů.

Jestli se plán SETI na virtuální procházku po Měsíci uskuteční, není zatím známo. Pokud na něj však dojde, svou ruku k realizaci Clarkovy Vesmírné odysey ve skutečnosti bude moct přidat kdokoliv z nás.

Ladislav Loukota