Stane se moč budoucím vesmírným hnojivem? Brzy možná ano

Mnoho lidí sní o tom, že se během svého života podívá na Mars. Málokdo se už ale zamyslí nad složitostí a náročností celé výpravy, pro jejíž úspěšné provedení a dokončení je nutné vyřešit nemálo problémů, mezi něž nepochybně patří strava. Vědci z celého světa bádají nad všemožnými řešeními, kterými chtějí vymyslet jednoduchou a nenáročnou funkční formu pozemského zemědělství ve vesmírných podmínkách. Jedním z odborníků, zabývající se touto tématikou, je rostlinný fyziolog Jens Hauslage z DLR Institute of Aerospace Medicine, který se snaží ve své laboratoři poblíž Kolína nad Rýnem vypěstovat rajčata z moči. Nedílnou součástí výzkumu je i vývoj speciálních nádrží, v nichž je moč a samotná rostlina umístěna.

Zdraví kolonistů nadevše

Hauslage vychází ze všeobecně známého vědění, že má moč podobné hodnoty jako voda (95 % moči tvoří voda), což se snaží zužitkovat a učinit vědecký průlom, s jehož pomocí budou moci astronauti svoji moč využívat k vesmírnému zemědělství. Pokud uspěje, stane se život na rudé planetě mnohem jednodušším. Ostatně Mars nebyl několikrát skloňován jen tak ledabyle, ale zejména proto, že se marťanské mise řadí mezi ty déle trvající. Je nicméně logické, že v případě úspěchu dojde k využití moči i během obdobných vesmírných výprav, kterých bude nepochybně přibývat. Právě čerstvá zelenina se řadí mezi velmi důležité zdroje vitamínů, které si lidské tělo a správně fungující mozek zaslouží. Pěstování zeleniny ve vesmírných podmínkách je však problém zejména kapacitní, neboť si její růst žádá pravidelnou vodní zálivku. Pokud ovšem vědci vytvoří způsob, jak změnit moč na účinné hnojivo (ve vesmírných podmínkách), astronauté a kolonizátoři by si mohli vytvářet zálivku zcela sami a přímo na místě.

Z astronautů zemědělci

Země je uzavřený biologický systém s mnoha druhy rostlin, které produkují životodárný kyslík a potravu. Nezbytnou součástí fungujícího systému jsou samozřejmě i zvířata a různé mikroby, jejichž trus a rozklad půdu obohacují o nezbytné živiny. Bez těchto procesů a systémů nemůže existovat trvale udržitelný život. Jinými slovy, na Marsu a podobných planetách nelze v tuto chvíli pěstovat plodiny klasickým způsobem, na který jsme doposud zvyklí, neboť půda a okolní prostředí nejsou pro zemědělství příhodné a už vůbec ne ideální – jsou nepřátelské. Astronauté sice dokáží na orbitálních laboratořích úspěšně recyklovat moč a odpadní vodu, Hauslage se však snaží najít využití moči pro pěstování potravin ve vesmíru. V současné době vědci za použití syntetické a lidské moči provádějí laboratorní experimenty, s jejichž pomocí usilují o vytvoření fungujícího cyklu takovým způsobem, aby mohl být užitečný i pro kosmonauty. Zajímavé nicméně je, jakým způsobem vědci postupují. Mísí totiž moč s vyvřelými kousky lavinové horniny zvané pemza, jejíž povrch je poset mnoha drobnými otvory. A právě v těchto otvorech přežívají kolonie bakterií, které se močí živí. Během procesu se pak amoniak z moči přemění na dusitany a nitrátové soli, tedy vědci žádoucí hnojivo. Odborníci mysleli i na zápach, který eliminují pomocí filtrů a užité technologie. „Degradace moči na oxid uhličitý a amoniak je rychlá,“ řekl Hauslage pro BBC.

Skleníky ve vesmíru

Po úspěšných pokusech hodlá vědecký tým projekt podrobit osmnáct měsíců trvající misi na oběžné dráze naší planety. Na řadu přijde metr široká a 250 kilogramů vážící válcovitá sonda se dvěma miniaturními skleníky, kterou na oběžnou dráhu vynese raketa SpaceX Falcon 9. Nejprve bude sonda pomalejším otáčením simulovat gravitaci Měsíce, přičemž po šesti měsících zvýší rychlost a nasimuluje gravitaci panující na rudé planetě. Odstartováním rotace dojde k automatickému spuštění vodního systému, který semena zalije močí a bude je i nadále touto formou vyživovat. Veškeré dění bude sledováno řadou kamer a senzorů, přičemž jednotlivé údaje budou zpět do laboratoří zasílány ve čtyřdenním cyklu. A byť se nejedná o první případ, kdy rajčata letěla do vesmíru, jedná se o první sondu určenou k pěstování rostlin v uzavřeném systému.

Moč tedy své využití zjevně má a čeká ji světlá budoucnost nejen v automobilovém průmyslu, ale i ve vesmírném prostoru. A jak je ale na tom další odpadní produkt člověka – výkaly? „Pro mě jako vědce nejsou výkaly takovým zlatem, jako je moč, odpověděl Jens Hauslage, „ale obsahují velké množství draslíku, který pro dobré hnojivo potřebujeme. Lidské výkaly ovšem obsahují nebezpečné patogeny, kvůli nimž bude nutná opatrná manipulace a zpracování.“ Odborník nicméně označil zpracování veškerého odpadu včetně výkalů za pravděpodobné, neboť otázka stravy je v případě budoucích kolonistů na vzdálených planetách skutečná výzva.

Text: Petr Smejkal