Solární dálnice slibují vyřešit dvě mouchy jednou ranou. Ale...
Mohly by pomoci řešit globální energetický hlad, prozatím však panují pochyby, zdali vůbec dokážou nahradit stávající asfaltové silnice.
Jedním z argumentů proti solární energii je mimo jiné i masivní plocha, kterou by panely pro dostatečné pokrytí poptávky potřebovaly. Koncept "solární silnice" – tedy plochy, po níž se pohybují vozidla, a která zároveň generuje elektrickou energii – slibuje tento oříšek rozlousknout. Bohužel, stávající koncept této ideje svět zřejmě nespasí.
Originální kombinace
Fotovoltaické panely jsou tvořeny polovodiči, které mění světelnou elektromagnetickou energii na elektřinu. Ačkoliv jsme na sledování těchto panelů zvyklí i z české krajiny, ve vizi manželského páru a zároveň dvojice inženýrů Scotta a Julie Brusawových bychom namísto polí měli panely vydláždit cesty.
Jejich návrh, který si na internetu rychle získal na popularitě, spočívá ve vydláždění silnic pomocí šestiúhelníkových dlaždic, z nichž by bylo možné sestavovat libovolně dlouhé a široké plochy. Součástí dlaždic jsou LED diody zajišťující osvětlení, dále pak zmíněné solární panely generující elektřinu, pod nimi elektrické vedení distribuující proud libovolně daleko a v neposlední řadě i výhřevné jádro. Díky němu by na silnici v zimě nevznikalo náledí. To celé je přikryto superodolným sklem, které unese více než sto tun nákladu a přitom má povrchovou hrubost na úrovni asfaltu – uklouznutí se tak prý nemusíme bát.
Tato silnice nové generace by již ve stávající verzi šmahem eliminovala řadu nákladů na zimní údržbu komunikací, mohla by vyřešit problémy s elektrickou přenosovou sítí a díky modulárnímu charakteru i zjednodušit údržbu samotných cest. Brusawovi tvrdí, že pokud by jí Spojené státy vydláždily všechny své komunikace, získaly by trojnásobek své roční spotřeby energie. Nutno zmínit, že při hustotě dopravy v Evropě by starý kontinent z podobné transformace silnic profitoval zřejmě ještě mnohem více.
Brusawovi spočítali, že celkově by masivní zavedení solárních cest mohlo skrze vyřazení starých elektráren i podporu elektrodopravy eliminovat až tři čtvrtiny současné produkce skleníkových plynů.
Nemálo problémů
Zní to slibně, a právě příslib změn zajistil, že Brusawovi skrze portál IndieGoGo od svých příznivců vybrali již více než 1,8 milionu dolarů. Ty hodlají investovat do dalšího vývoje i první fáze projektu, kterou má být budování solárních parkovišť. Projekt si získal podporu nejen jich, ale i vládních regulačních úřadů nebo korporace Google. Jejich vize na solární silnice přitom není unikátní – podobných projektů různé soukromé či státní instituce připravují více. Spíše než prvními průkopníky jsou tak Brusawovi pouze jedním z mnoha, kdo se snaží myšlenku na solární cesty prosadit.
Navzdory všeobecné snaze to bohužel nikdo z nich nebude mít snadné. Kritici totiž vypichují, že efektivní nahrazení současné silniční sítě (jenom v USA) by bylo gigantickým projektem, jaký dosud co do rozsahu neměl obdoby. Z principu by navíc jediný čtvereční metr plochy měl být mnohonásobně dražší než asfalt – jsou navíc pochyby ohledně stavu vozovky při dešti, stejně tak jde o materiál, který nemá dostatečnou tvrdost, a tak by zřejmě velmi rychle došlo na jeho opotřebování a kluzkost. Do toho je třeba započítat i cenu nových elektrických rozvodů (navíc podzemních) nebo rozdíly v počasí napříč kontinentem. Dle kritiky vědeckého videobloggera Phila Masona by jen cena skla vyšla na 20 bilionů dolarů čili zhruba na šestinásobek nynějšího amerického vládního rozpočtu. To celé při vysoké neefektivitě celého systému od sběru elektřiny po rozpouštění ledu.
Neznamená to, že by solární silnice jako koncept nemohly uspět. Spíše než dlážděním celého světa na ně ale dojde postupně, a minimálně zpočátku spíše ve velkoměstech – například skrze zakomponování indukčního bezdrátového dobíjení a vodicích prvků by mohly jak přispět k dobíjení elektromobilů, tak šmahem i zdokonalit bezpilotní automobily. Fortelnější či biologicky rozložitelné (popřípadě obojí) panely budoucnosti, které by mohly využívat principů umělé fotosyntézy, by zároveň mohly pomoct srazit i nezbytnou cenu celého podniku či zvýšit výdrž materiálu. Jisté ale je, že efektivnější než panely, po nichž je nutno jezdit, budou vždy panely, které se něčeho takového mohou vyvarovat.
Pokud se tedy v případě Solar Roadways nebo jeho následovníků nestane zázrak, na něco podobného si ještě pár desetiletí počkáme.
Ladislav Loukota