Čeho se nejvíc bojí člověk 21. století?

Strach z úspěchu či neúspěchu, z autority nebo svobody... Plíživá hrůza, která nám brání prožívat radost. Jsou samozřejmě veliké obavy, s nimiž se rodíme a které jsou zakořeněny v našem podvědomí: přízrak smrti, strach z bolesti či divokých zvířat. Existuje však i strach z toho, co nám bezprostředně hrozí. Dnes to je například strach z nezaměstnanosti, nebo naopak z nezvládání pracovních úkolů či "nestíhání" překotného technologického vývoje.

Jsou zde navíc neviditelné obavy, které nepociťujeme, ale které přesto ovládají náš život, aniž bychom o tom věděli. Jsou překryty jinými emocemi, dokážou se "převlékat" a svádět svého nositele na špatnou cestu. Například manžel bručoun, který své družce neustále vyčítá malichernosti a dává najevo podrážděnost. Hněv mu slouží jako pláštík zakrývající strach z toho, že zestárne, a především že zestárne sám. Svou manželku miluje a bojí se, že ji ztratí, ale stále ji odmítá místo toho, aby se k ní přiblížil.

Je strach dobrý?

"Vedete přízemní život, chcete, aby se nic neměnilo, aby všechno odpovídalo vašim očekáváním či vašim osobním požadavkům. Nakonec se bojíte čehokoliv se vzdát a chytáte se víry, zvyků, pravidel, programů a doporučení, které nemusejí odpovídat aktuálním potřebám," píše americká psycholožka Brenda Shoshannaová ve své knize Beze strachu.

Jako první by měli rozpoznávat naše neviditelné obavy psychoanalytici a psychoterapeuti. Jejich činnost z velké části spočívá v tom, že je odhalují a snaží se, aby si je pacienti uvědomili. "Setkáváme se ovšem i s mnoha osobami, které prostě strach nepociťují," říká psychoterapeutka Laurie Hawkesová. "Patří k nim ti šťastlivci, kteří mají klidnou povahu a velmi nízký práh citlivosti vůči stresu. Ale také ti, kdo nahradili pocit strachu jiným pocitem a nejsou schopni svůj problém zaměřit," dodává.

Sociální fóbie

Hawkesová uvádí příklad pacienta, který nikdy nejde na večírek, přestože je pozván. "Mám strach mluvit s lidmi," svěřuje se tento muž. "Když jsme pak jeho problém rozebrali, zjistili jsme, že má strach z toho, že bude mít strach. Bál se, že se bude červenat, že ho na veřejnosti přepadne panika," vysvětluje psychoterapeutka. Právě s tím je třeba pracovat.

Strach z úspěchu

Mezi dnes nejčastější obavy a utkvělé představy patří i takzvaný syndrom podvodníka, kdy se člověk obává, že lidé objeví jeho nedostatečnost. Z toho často plyne neschopnost dokončit započaté dílo. Strach z úspěchu je rovněž velmi nenápadný a často byl vytvořen v rodině, kde se dítěti říkalo: "Skrývej své štěstí, jinak ti budou závidět." Strach z úspěchu, který je téměř nepostřehnutelný, vychází z obav, že člověk bude mít více zodpovědnosti a bude muset zvýšit své nároky.

Jedna z obav, které se nejhůře skrývají, je strach ze ztráty intimity. Pokud někdo říká, že je velký rebel nebo má rád svobodu, může být veden různými motivy: může jít o zálibu v samotě, ale také o obavy, že se příliš před druhými obnaží.

Jakmile se psychoterapeutovi podaří všechny druhy strachu odhalit, může se s nimi pacient lépe seznámit a lépe je pochopit. Pacient pak zažívá novou formu vztahu s psychologem. Jde o kontakt s osobou, která chápe a uklidňuje, nechává však druhého autonomním. Zároveň si však nelze představovat, že by se člověk mohl svých obav definitivně zbavit. "Bylo by to dokonce nebezpečné: z lidí, kteří nemají strach, jde skutečně strach!" dodává Hawkesová.

ČTK