Tajemství lidského strachu. Fobie, o nichž jste nikdy neslyšeli

Když se řekne fobie, většina lidí ví, o čem je řeč. Nějaký ten klaustrofobik nebo člověk se sociální fobií se poměrně běžně objevuje ve společnosti i v médiích. Některé druhy fobií jsou ovšem velmi vzácné, a lidem, kteří jimi trpí, opravdu nepříjemně komplikují život.

Fobie je úzkostná porucha charakterizovaná chorobným, bezdůvodným strachem z věcí, situací nebo lidí. Nepříjemná je v tom, že člověk sice může rozumem pochopit, že jeho strach je nesmyslný, ovšem nijak mu to od neklidu, úzkosti nebo až paniky nepomůže. Fobií je popsáno přes pět set, a některé jsou tak bizarní, že by možná nenapadly ani seriálového "superfobika" Adriana Monka.

Kdo se bojí, nesmí se dívat do kalendáře

Tak například taková paraskavedekatriafobie. Slovo je naprosto děsivé, původce strachu nijak hrozný není: jde totiž o strach z pátku třináctého. Den, za jehož špatnou pověst můžou templáři, se přitom každý rok vyskytne alespoň jednou, někdy ovšem i třikrát. Letos budou paraskavedekatriafobici trpět v září a v prosinci.

Velkým problémem pro "normální" život může být pro ženy tokofobie. Strach z porodu se může projevovat mnoha způsoby. Třeba tím, že žena začne mít panické příznaky, když se před ní témata těhotenství, porodu a mateřství jen zmíní, může ji ale stíhat také (v současnosti mnohdy sociálními médii přiživovaný) strach, že se porod zkomplikuje a ona, dítě nebo oba při něm zemřou. Tento problém se dá řešit různými způsoby: pokud se žena nepřemůže nebo jí nepomůže konzultace s odborníkem, může dítě adoptovat nebo zůstat dobrovolně bezdětná.

Xanthofobie je složitý název pro jednoduchou věc: strach ze žluté. Problémy přitom může způsobovat setkání s touto barvou, ale třeba i jen vyslovení jejího názvu.

Pokud jde o nomofobii, občas dnes máte pocit, že ji má každý druhý. Tímto problémem trpí lidé, kteří si stále kontrolují mobil a přímo se děsí situace, že by přišli o signál, a tím i o spojení se světem. Představa, že zůstanou "sami", je pro ně prostě nesnesitelná.

Fobie vsedě, vleže i vestoje

Za zmínku jistě stojí i dvě fobie, které jsou jaksi dvěma stranami téže mince: ithyfalofobie a medomalacufobie. Jde o strach ze ztopořeného penisu (který může snadno ničit lidem partnerské vztahy) a naopak o neovladatelnou obavu ze ztráty erekce (která, jak muži jistě chápou, může právě tuto ztrátu snadno vyvolat).

Asi kdekdo by rád své nedostatečné výkony v zaměstnání na něco svedl. Co takhle ergofobie, tedy strach z práce? (Pro mladší ročníky existuje didaskaleinofobie, strach z chození do školy.) Zní to svůdně, ale není na místě si dělat legraci: lidé, kteří trpí fobií z práce, totiž mají často klinickou depresi nebo závažnou poruchu pozornosti, a to není o co stát.

Poměrně běžně vypadá také pentherafobie, tedy chorobný strach z tchyně. Pikantní je, že zatímco v populární kultuře se většinou vyostřuje vztah mezi mužem a matkou jeho ženy ("Ale maminko, až to budu natírat příště, to vy už tu nebudete..."), ve skutečnosti mívají častěji problém s tchyní ženy. O opravdové fobii ovšem lze mluvit jen ve výjimečných případech.

Velmi nepříjemný život mají i lidé, kteří trpí kathisofobií. Trauma jim totiž způsobuje, když musí sedět. Příčinou prý mohou být různé nepříjemné zážitky (například trestání sezením na ostrých předmětech v dětství či školní tresty, spojující sezení s ponížením).

A co teprve taková rhypofobie, tedy nevysvětlitelný strach z defekace – neboli z vyprázdnění konečníku? Kdo jí trpí, má paniku zajištěnou obvykle jednou za den. A sitofobici, ti trpí ještě častěji. Zdrojem stresu je totiž pro ně jídlo. Ale aspoň nebudou mít problém držet dietu, že...

Člověk může být optimista, pesimista, nebo eufobik. Eufobie je iracionální strach z dobrých zpráv: lidé s tímto problémem se děsí, že po každé dobré zprávě následuje nějaká špatná, a proto mají panické stavy, když jim někdo chce říct něco pozitivního. Tomu říkáme děsivý život.