Tanky Leclerc v novém – galský kohout modernizuje svou obrněnou chloubu

Francouzský obrněnec Leclerc - Obrázek 1

Jedním z nejlepších, ale zároveň nejméně rozšířených tanků současnosti, je francouzský typ Leclerc. Francouzská vláda nyní rozhodla, že bude ještě lepší a hodlá dát peníze na jeho modernizaci.

Francouzské ozbrojené síly disponují 200 tanky Leclerc domácí výroby v aktivní službě, dalších 206 kusů je uloženo v záloze. Že jde o výkonný a perspektivní typ, o tom svědčí i to, že s nimi velení francouzské armády počítá až do roku 2040. Není divu, ze všech moderních západních tanků vznikl jako poslední, takže má stále velký potenciál. Proto padlo rozhodnutí, že všech 200 kusů v aktivní službě projde do roku 2020 rozsáhlou modernizační kůrou v rámci programu. Vládní výzbrojní agentura Direction générale de l'armement zadala zakázku domácí zbrojovce Nexter za cenu kolem 330 milionů eur.

Modernizované tanky budou pojmenovány Leclerc R a změny čekají hlavně komunikační a informační systémy a také systém velení. Balíky nového elektronického vybavení se označují jako CONTACT a SCORPION a umožní napojení tanku do digitální informační sítě, která bude na bojištích budoucnosti hrát prim. Modernizace přinese i nové druhy pasivního pancéřování v podobě přídavných kitů, jež zvýší odolnost tanku nejen proti střelám, ale i výbušným zařízením a minám.

Francouzská obrněná chlouba dostala své jméno po generálu Philippu Jacquesovi Leclercovi, který se proslavil především za druhé světové války a během válek v Indočíně. Leclerc je poslední západní tank, který vznikl za studené války, a jde také zatím o jediný tank 4. generace. Ovšem k prvnímu prototypu, který se objevil v roce 1987, vedla poměrně dlouhá a klikatá cesta. Už v 60. letech velení armády začalo uvažovat o nástupci tehdy používaného tanku AMX-30, který ale nakonec musel tvořit páteř francouzské i dalších armád až do 90. let. Na konci 70. let se totiž Francouzi spojili s Němci a pracovali na projektu tanku Napoleon/Leopard, který měl nahradit AMX-30 i Leopard 1. Jenže spolupráce dopadla neslavně a vývoj společného tanku skončil v roce 1982, protože Němci dali přednost svému Leopardu 2, který patří do 3. generace.

Francouzi už mají dost defétismu

Zbrojovka GIAT (dnes součást korporace Nexter) tedy s podporou francouzské vlády pokračovala ve vývoji tanku 4. generace sama. Ten dostal oficiální označení AMX-56 Leclerc a jeho první prototyp byl dokončen v již zmiňovaném roce 1987. To už byly tanky jako Abrams, Leopard 2 či Challenger 1 několik let v aktivní službě. Sériová výroba se naplno rozběhla v roce 1991 a francouzská armáda původně počítala s tím, že si pořídí 1400 leclerků. Jenže konec studené války vedl ke snížení výdajů na zbrojení, a tak nakonec objednávka zněla jen na 406 tanků, přičemž ve službě zůstaly i modernizované verze letitého AMX-30. Zatím poslední leclerc byl vyroben v roce 2005. Není jistě bez zajímavosti, že až do minulého roku byl leclerc s cenou 9,3 milionu eur za kus nejdražším tankem světa. Loni jej ale překonal jihokorejský K2 Black Panther. Možná i to je důvod, proč si leclerky dosud pořídily kromě francouzské armády jen ozbrojené síly Spojených arabských emirátů v počtu 388 kusů.

Hlavní výzbroj tanku tvoří kanon CN 120-26 standardní ráže 120 mm a také s ním spřažený kulomet ráže 12,7 mm v hlavní věži. Leclerc však může disponovat i dálkově řízenou věžičkou s lehkým kulometem ráže 7,62 mm, který se používá především jako obranná zbraň při napadení ze vzduchu. Na rozdíl jiných západních tanků má leclerc posádku čítající jen tři muže, ale nechybí mu automatický nabíjecí systém kanonu, což je prvek typický především pro ruské tanky. V zásobníku přímo ve věži je 22 kusů nedělené munice, v přídi korby vedle řidiče je dalších 18 kusů.

Leclerc dokáže vypálit 12krát za minutu, přičemž zaměřovače a elektronické vybavení mu umožňují sledovat naráz až 6 cílů a během 1 minuty je všechny zasáhnout s přesností dosahující 95 procent. Zajímavostí také je, že se kanon dá nabíjet i ručně, a to z interiéru tanku i zvenčí. Francouzská armáda používá svou vlastní munici, ale leclerky nemají problém ani se standardní municí NATO. Na rozdíl od většiny ostatních západních tanků se leclerc vyznačuje relativně malými rozměry a nízkou hmotností, která činí 55 tun. Nejnovější ruský typ T-90 váží o deset tun méně, ale nejmodernější verze abramsu, leopardu či challengeru téměř o deset tun více.

Už dnes v interiéru leclerku analogové přístroje najdete těžko, a co teprve přinese chystaná modernizace. Řidič tank ovládá jen díky elektronice, povely ovladačů řízení i řazení se přenášejí k pohonnému systému elektronicky po kabelech, jde vlastně o obdobu systému „řízení po drátě“ (fly-by-wire), jenž se používá u nejnovějších bojových letounů. Leclerc měří na délku bezmála 10 m, na výšku pak 2,35 m. Pohání jej turbodieselový osmiválec Wärtsilä Uni Diesel V8X 1500 o objemu 16,5 l a výkonu 1100 kW spojený s automatickou převodovkou do tzv. powerpacku. Ten je možné v polních podmínkách vyměnit za pouhých 30 minut. Specialitou leclerku je i hydropneumatický podvozek, který mu dává velmi dobré jízdní vlastnosti v terénu i na zpevněných cestách. Na nich se tak dokáže rozjet až na rychlost 71 km/h, v terénu vyvine 50 km/h.