Kamikaze: Sebevražedné jednotky Japonců stály život 3 000 spojenců. Jak je ovlivnila kultura samurajů?

„Dne 19. dubna 1944 v 11:00 místního času severovýchodně od Guamu v souostroví Mariany narazil neznámý pilot japonského námořnictva záměrně se svým hořícím stíhacím bombardérem Mitsubishi Zero-sen do boku americké bitevní lodi Indiana.“ Těmito slovy začíná David Brown svou knihu Kamikaze. Může se zdát, že mohlo jít o výjimečný čin pilota, jemuž v poškozeném letadle nezbývalo nic jiného, než se pokusit způsobit nepříteli co největší škodu. V této době už však sebevražedné útoky pilotů známé byly, jen ještě nešlo o členy organizovaných leteckých jednotek, které měly teprve vzniknout.

United States intelligence schematic of the Japanese MXY7 Ohka “Baka” bomb published 10 May 1945. pic.twitter.com/e0GLFhq8Ui

— War History Online (@WarHistoryOL) May 10, 2017

Sebevražedné bomby

Už roku 1943 byl schválený program sebevražedných „baka bomb“, což nebylo nic jiného, než pilotované „rakety“ naplněné trhavinou. Piloti sice měli kyslíkové přístroje, aby se zabránilo mdlobám, ale chyběly jim padáky. S jejich návratem se totiž nepočítalo a padáky byly potřeba u ostatních pilotů. Od primitivních pilotovaných bomb už byl jen krok k výcviku sebevražedných jednotek, jejichž posledním úkolem bylo zasáhnout nepřátelské plavidlo v běžném letounu japonské armády. Nejčastěji šlo o letouny Mitsubishi A6M Zero.

Vznik prvních sebevražedných jednotek

Když 17. října 1944 dorazil do Manily víceadmirál Óniši, aby převzal velení 1. letecké flotily, ukázalo se, že je schopen dát dohromady pouze 100 letu schopných stíhaček a průzkumných letounů. Pro zastavení postupujících amerických svazů to bylo málo. O dva dny později v Mabalacatu jasně vyslovil myšlenku, že jediným účinným způsobem, jak zbrzdit či zastavit Američany v Tichomoří, je masivní nasazení sebevražedných útočníků.

Dne 20. října tak oficiálně vznikla speciální útočná jednotka Šimpu vyzbrojená 26 letouny Mitsubishi Zero. Při náboru dobrovolných sebevrahů sloužil jako motivace mimo jiné i slib povýšení hned o dvě hodnosti místo běžného jednoho stupně. Armáda rovněž propagandisticky zdůrazňovala samurajský kodex bušidó, jehož součástí byla absolutní věrnost panovníkovi, v tomto případě vládnoucímu císaři, a bezvýhradná poslušnost rozkazům. Samurajové byli sice již od roku 1871 právně zrušeni, kodex byl však včleněn do školské výuky a stal se součástí japonské morálky. Proto nebyla tato propaganda zpochybňována a armáda ji mohla plně využít pro nábor vojáků.

Během pokračujícího konfliktu v Pacifiku tak do spojeneckých lodí v zoufalé snaze způsobovat škody a zvrátit vývoj války narazilo přes 1 321 japonských letounů. Škody na životech Američanů a Britů sahaly ke zhruba 3 000 námořníků. Přesto se spojencům postupně podařilo obsadit Filipíny, Iwodžimu i Okinawu.

Kde se vzalo slovo kamikaze?

Samotné slovo kamikaze má mnohem hlubší historický význam, než je označení sebevražedných pilotů. Když Japonci v letech 1274 a 1281 čelili mongolskému loďstvu, oba nájezdy byly rozprášeny tajfunem. Jelikož božský vítr – kamikaze – hrál ve prospěch Japonců, zůstalo toto slovo zakořeněno v tradičním názvosloví mnohem hlouběji, než kdyby se jednalo o obyčejnou bouřku. Stalo se tak metaforou pro sílu, jež umí rozmetat nepřátelské síly. Ideálním prostředkem pro propagandu a manipulaci mladých vojáků, kteří chtěli sloužit vlasti.