Rudý baron měl na ikonickém trojplošníku jen zlomek sestřelů. Jeho smrt je dodnes nejasná
Trailer filmu Rudý baron
Legendární Rudý baron děsil protivníky a propaganda ho milovala. Jeho život ale nebyl jednoduchý a jeho smrt dodnes obklopují nejasnosti.
První světová válka byla – mimo jiné – dějištěm prvních koordinovaných leteckých soubojů. Jedna z nejmodernějších zbraní přišla coby nejkřiklavější kontrast jízdních jednotek na koni, které už neměly dostat ve 20. století svůj prostor a podtrhly, jakým směrem se bude moderní válčení ubírat. Co se na druhou stranu nezměnilo v porovnání s jakoukoliv jinou předchozí válkou, byl výskyt prvních hrdinů a obávaných nepřátel i v řadách pilotů, mezi které z pohledu států Dohody jednoznačně patřil Manfred von Richthofen, známý pod svou velmi přiléhavou přezdívkou Rudý baron.
Narodil se 2. května 1892 v polské Vratislavi, která však v té době coby Breslau spadala pod Německé císařství. Rodina, ze které pocházel, měla dlouhou vojenskou historii, takže bylo téměř jisté, že i Manfred půjde ve šlépějích svého otce, důstojníka kavalérie. Jeho vojenská kariéra proto bez velkého překvapení začala už v pouhých 17 letech a ještě před vypuknutím první světové války měl von Richthofen hodnost poručíka. Přirozeně sloužil u jezdectva, konkrétně v hulánském regimentu cara Alexandra III., s nímž jako průzkumník vstoupil i do Velké války.
Konec jedné éry, začátek další
Jenže po bojích na východní i západní frontě, kterých se von Richthofen zúčastnil, začalo být velmi rychle zřejmé, že jízda nebude hrát v probíhající zákopové válce velkou roli a jeho jednotka byla rozpuštěna. Poté chvíli sloužil u zásobovacích jednotek nebo jako operátor telefonu, cítil se však nevyužitý a tento způsob války jej rozhodně nenaplňoval. Zhlédl se však v rodícím se leteckém svazu a po své žádosti, v níž měl mimo jiné zmínit, že nešel bojovat, aby počítal sýry a vajíčka, byl převelen k budoucí Luftstreitkräfte.
Létat začal už v srpnu 1915, nikoliv však jako stíhač, ale jako pozorovatel při průzkumných letech. Zda měl či neměl vyšší ambice, už zpětně nelze jednoznačně určit, a to i s ohledem na dramatický vývoj letectví během velmi krátké doby. Faktem ovšem zůstává, že se v říjnu téhož roku setkal s pilotem Oswaldem Boelckem, který jej zasvětil do pilotáže jednomístných letounů a významně ovlivnil jeho kariéru. Bylo to ale až o necelý rok později, kdy si von Richthofena vybral Boelck do své stíhací letky Jasta 2 a začala se psát historie Rudého barona.
Rudým baronem až na sklonku války
Ačkoliv by se však mohlo zdát, že von Richthofen odjakživa létal na trojplošníku Fokker Dr.I, nebylo tomu tak. Během první světové války vystřídal celou řadu strojů a červeně nechal natřít už svůj Albatros Dr.III. Stalo se tak v lednu 1917, tedy přibližně půl roku před tím, než po vážném zranění – zásahu do čela – přesedlal na svůj legendární trojplošník, a to navíc jen částečně. S rudým letadlem, pro které je von Richthofen znám nejvíce, začal výlučně létat až od konce roku 1917, když byla letounu vyztužena křídla a získal díky tomu ještě lepší manévrovací vlastnosti. V tomto letadle ostatně získal necelou čtvrtinu ze svých 80 sestřelů, což rovněž podtrhuje, jak umí historie zkreslovat.
Což se nakonec týká i jeho smrti, kolem které panují dohady a dnes už nelze s určitostí prohlásit, co se vlastně 21. dubna 1918 nad řekou Sommou vlastně stalo. Rudý baron pronásledoval hluboko za nepřátelskou linii Sopwith Camel pilota Wilfrida Reida Maye z 209. letky RAF, kterému na pomoc přispěchal jeho přítel z letecké školy a velitel letky Kanaďan Arthur Brown. Začal po von Richthofenovi střílet, ale protože klesal z velké výšky, musel po krátkém výstřelu začít opět stoupat, což německý pilot vyřešil jen rychlým úhybným manévrem, dál pronásledoval Maye a podařilo se mu jej nakonec sestřelit.
Fatální zásah do hrudi von Richthofena nicméně přišel v samém závěru souboje s britským pilotem a způsobil ho jediný projektil .303 British, využívaný v té době v puškách i lehkých kulometech. Přesně v takových, kterými disponovala také na zemi se pohybující australská jednotka, která rovněž po Rudém baronovi střílela. Je tudíž pravděpodobné, že se o zabití jednoho z nejslavnějších pilotů historie nezasloužil Arthur Brown – rovněž letecké eso – ale střelec Cedric Popkin, čemuž měla odpovídat i povaha samotného zásahu.
ZDROJ: David Baker: Manfred Von Richthofen: The Man and the Aircraft He Flew