Poláci budou Popradem sestřelovat letadla

Polsko, stejně jako mnoho dalších armád bývalého východního bloku, se musí z větší či menší části stále spoléhat na protiletadlové raketové systémy sovětského původu. Často sice prošly určitou modernizací, ale je nejvyšší čas nahradit je zcela novými komplety.

Nechceme mít ruské systémy

Podle terminologie NATO se dnes mobilní protiletadlové systémy rozlišují na několik kategorií. Ty s velmi krátkým dosahem se označují jako VSHORAD, krátkého dosahu jsou známy jako SHORAD a středního pak MRAD. Polský obranný průmysl má ambice vyrábět bojové prostředky minimálně v prvních dvou kategoriích. Polská armáda totiž plánuje prořízení nových protiletadlových kompletů v rámci programů Narew a Wisła, a počty půjdou do desítek kusů. Tedy nejde o zanedbatelnou sumu ze státního rozpočtu.

Poprad na obrněném Zubrovi

Už nyní je jisté, že polští protiletadlovci dostanou v následujících letech raketové systémy SPZR Poprad kategorie V/SHORAD. Rozhodnutí padlo před pár měsíci a dodávky začnou za dva roky, celkem zatím armáda objednala přes 70 kompletů Poprad. Ty budou plnit podobnou roli, jakou mají v české armádě švédské protiletadlové komplety RBS-70. RBS-70 je přenosný systém, u něhož se střela odpaluje ze stojanu a zbraň se rozložená převáží na mírně upraveném středním nákladním voze Tatra T810. Obsluha tedy musí komplet vyjmout z vozu, sestavit a pak teprve může zahájit střelbu.

Poprad vidí infračerveně

Poláci však šli poněkud jinou cestou. SPZR Poprad vyvinutý polskou firmou PIT-RADWAR tvoří kombinace speciálně upraveného domácího obrněného vozidla Zubr-P a výsuvné věže s protiletadlovými řízenými střelami. Ta je v pochodové poloze uschována pod odsuvnými kryty. Na rozdíl od českého řešení, které je spíše improvizací, je tedy polský Poprad specializovaným protiletadlovým systémem. Obě zbraně se liší i svou koncepcí navádění. Zatímco Poprad používá střely s infračerveným naváděním, které se po odpalu zaměřují na cíl samostatně, u RBS-70 se střely navádějí po laserovém paprsku, operátor tam musí cíl ozařovat po celou dobu letu střely. Obě řešení mají své výhody i nevýhody.

Na bojové věži systému Poprad jsou umístěny čtyři odpalovací zařízení raket Grom polské provenience. Na věži jsou i automatické zaměřovací a sledovací aparatury a laserový dálkoměr, Poprad je samozřejmě vybaven i digitálním systémem řízení palby, satelitní navigací a identifikačními prostředky. Střela Grom je naváděna pomocí infračervené hlavice, jak již bylo řečeno, a patří do kategorie „odpal a zapomeň“. Po odpalu tak může operátor okamžitě vyhledávat další cíl. Ovšem infračervené hlavice se dají poměrně účinně rušit, což například u střel s laserovým naváděním není prakticky možné.

Ruská stopa v polském Gromu

Zajímavé je, že v původu střely Grom lze najít ruskou, resp. sovětskou stopu. Na konci 80. let Polsko připravovalo licenční výrobu přenosných protiletadlových zbraní Igla, které měly nahradit ve Varšavské smlouvě rozšířené Strely 2. Jenže s pádem železné opony z výroby sešlo. Ale v roce 1995 polská armáda zavedla do výzbroje přenosné střely Grom, které se nápadně podobají typu Igla a část komponent byla dokonce ruského původu. Dnes jde o čistě polskou zbraň, které se vyrobilo přes 2 tisíce kusů v přenosných i lafetovaných verzích, dokonce se dočkala i exportu.

Posádku kompletu Poprad tvoří řidič a velitel-operátor bojové věže, přičemž oba sedí v pancéřované kabině odolávající projektilům do ráže 12,7 mm. Střely Grom mají dálkový dosah v rozmezí 500 m až 5,5 km a výškový 10 m až 3,5 km. Nicméně už dnes polská armáda plánuje náhradu gromů zdokonalenou střelou Piorun. Systémy Poprad můžou operovat samostatně, ale standardně budou spojeny do celých baterií, které budou mít k dispozici velitelská a spojovací vozidla i vozidla s radarem krátkého dosahu, všechny rovněž na podvozku Zubr. Ovšem díky digitálnímu systému velení a řízení palby bude možné baterie Popradů napojit i na vyšší stupně velení protivzdušné obrany.

Text: DP