Hororové osvobození Osvětimi: Lidé z okolí si z tábora odváděli děti, přeživší neměli vyhráno

Z hlediska neskutečných vzdáleností východní fronty se Rudá armáda ocitla doslova na dohled Osvětimi už v létě 1944. Od hornoslezského městečka a hrůz, které se v jeho okolí odehrávaly, ji dlouhé měsíce dělilo necelých 200 kilometrů. Táborový komplex v Osvětimi totiž osvobodili vojáci 60. armády 1. ukrajinského frontu maršála I. S. Koněva v průběhu zimní ofenzívy až 27. ledna kolem 15. hodiny. A nebylo to beze ztrát – podle údajů tamního muzea padlo v bojích o hlavní tábor, tábory v Birkenau a Monowicích a také o vlastní město Osvětim 230 sovětských vojáků včetně velitele 472. pluku.

Přečtěte si také: 5 věcí, které nevíte o koncentračním táboře v Osvětimi: Proč byli nacisté tak spokojení s plynovými popravami?

Zahlazování stop

Přestože už na podzim nacisté přestali vězněné Židy zabíjet v plynových komorách a jejich těla spalovat v pecích, znamenal podle Institutu Terezínské iniciativy „rok 1944 období, kdy nacisté v osvětimských plynových komorách zavraždili více obětí než v předchozích dvou letech dohromady“. V obavách před nevyhnutelně se blížící sovětskou ofenzívou (začala 12. ledna 1945) zahájili nacisté už v listopadu zahlazování stop.

K zemi šly desítky baráků v Birkenau, jedna po druhé byly trhavinami odstřelovány děsivé pece, zahlazovaly se jámy, do nichž se sypal popel ze spálených těl. Hořely kartotéky i jmenné seznamy vězňů, většina bohatství ukradeného deportovaným Židům a skladovaného v barácích zvaných Kanada byla odvezena do říše. Do poloviny ledna 1945 stejným směrem putovalo i 65 000 vězňů, kteří měli dál otročit v továrnách a táborech nacistického režimu.

Přibližně stejné množství Židů v táborech zůstalo až do jejich konečné likvidace, která probíhala 17.-21. ledna 1945. V těchto dnech bylo ve dvacetistupňových mrazech nahnáno asi 56 000 vězňů do evakuačních pochodů směrem k vlakovým nádražím v Gliwici a dalších místech, odkud byli odváženi do Německa. Tyto pochody smrti nepřežilo nejméně 9000 lidí.

Týden chaosu

Přesto v táborech zůstaly tisíce lidí neschopných pochodu. Jako svědky děsivé vyhlazovací mašinérie se nacisté chystali zlikvidovat i je, stačili ale zastřelit jen kolem 680 vězňů. „Tváří v tvář blížícímu se konci se většina příslušníků SS stala výjimečně nebezpečná. Zabíjeli nás bez nejmenšího důvodu, stříleli do nás doslova jako do hus,“ vzpomínala po letech bývalá vězeňkyně Zofia Jankowska-Palińska.

Většina esesáků opustila oblast 20. a 21. ledna, zbylí vězni se pak ještě před příchodem Sovětů snažili organizovat zdravotní pomoc a rozdělování potravin z otevřených skladů. Nebyli ale sami, kdo se snažil vzniklého bezvládí nějak využít. Do tábora začali pronikat svobodní lidé z okolí, aby rabovali cennosti, které nacisté nestihli odvést. Celé rodiny si sem pak tajně chodily vybrat dítě, kterého by se mohly ujmout. „Jednoho dne jsme v táboře uviděli dvě ženy se sáňkami. Byli jsme si jisti, že si přišly pro nějaké děcko, jenže ony se nás zeptaly na cestu ke skladům, z nichž si chtěly odnést nějakou cennou věc. Doslova jsme oněměli. Nemohli jsme pochopit, jak mohou svobodní lidé přijít do tábora s takovými záměry,“ popisovala Zofia Jankowska-Palińska.

Tábor živých koster

První sovětští samopalníci prošli branou s nápisem Arbeit macht frei 27. ledna odpoledne. V táboře objevili přibližně 7000 bývalých vězňů, převážně Židů, z nichž kolem 4000 tvořily ženy, děti a nemluvňata, jež se zde narodila. „Našim očím se naskytl strašlivý obraz: ohromné množství baráků. V mnoha z nich leželi na palandách lidé. Byly to kostry s nepřítomným pohledem, oblečené do lidské kůže,“ vzpomínal kameraman vojenského filmového štábu Rudé armády Alexandr Voroncov.

Osvobození vězni ale neměli vyhráno. Mnozí byli tak zubožení, že nedokázali přijímat potravu a dál umírali, část z nich zůstala v táboře ještě mnoho měsíců. Rudá armáda pro ně zřídila dvě vojenské nemocnice, pomoc poskytl i polský Červený kříž a také množství dobrovolníků.

Mohlo by vás také zajímat: Pryč z nacistického pekla! Z Osvětimi se povedlo utéct 144 lidem, nejslavnější byli dva Slováci

Konce války se tak dočkal jen zlomek lidí, kteří prošli nacistickými vyhlazovacími tábory Auschwitz-Birkenau a na ně navázanými pracovními tábory Stara Kuźnia, Blachownia Śląska, Świętochłowice, Wesoła, Libiąż, Jawiszowice a Jaworzno. Odhaduje se, že z 1,3 milionu deportovaných jich zde zemřelo nejméně 1,1 milionu, z toho 960 000 Židů. Mezi vězni bylo i na 50 000 československých občanů, Židů, Romů nebo politických vězňů. Přežilo jich jen asi 6000.

Zdroj: BBC, Institut Terezínské iniciativy, Memorial and Museum of Auschwitz-Birkenau

Video, které jste mohli minout: Válčili s Hitlerem a rozjeli největší honbu za pokladem. Mise speciálních vojáků slavila úspěch