Praha se nacistů zbavila sama aneb jak to ve skutečnosti bylo s Koněvem a jeho sochou

Koněvova role v rozdrcení maďarského povstání v roce 1956, stavbě Berlínské zdi v létě 1961 a okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy v roce 1968 mohla být zveřejněna až po pádu komunistického režimu. Do té doby zastával Koněv neotřesitelné postavení hlavního a v podstatě jediného osvoboditele Prahy na konci druhé světové války, což dokumentuje i text na podstavci jeho sochy. Koněv je zde mimo jiné titulován jako „velitel vojsk 1. ukrajinského frontu, která zachránila 9. května 1945 Prahu před zničením“.

Přečtěte si také: Prahu před Němci zachránili vlasovci, maršál Koněv přijel 9. května k hotovému

Kdo osvobodil Prahu?

Toto tvrzení je ale podle českých historiků zásadně nepřesné – je totiž formulováno tak, jako kdyby 1. ukrajinský front přijel 9. května 1945 do Prahy, která stále ještě bojovala. „Nicméně pražská německá posádka a bojové skupiny, které měly za úkol město dobýt a otevřít pro ústup vojsk německé skupiny armády Střed, již 8. května odpoledne kapitulovaly před Českou národní radou. V noci z 8. na 9. května 1945 odcházely do amerického zajetí v Plzni a skládaly těžké zbraně do rukou československé armády na okraji Prahy,“ uvedl v roce 2018 ředitel Vojenského historického ústavu (VHÚ) Aleš Knížek.

Jeden z dalších rozporů souvisejících s příchodem Rudé armády do Prahy nově zmínil také historik Petr Blažek, ředitel Muzea paměti XX. století. „Zajímavé je, že větší část českého území osvobodil generál Malinovskij, jehož tanky mimochodem dorazily i na pražský Žižkov, přičemž tamní důležitá třída byla později paradoxně pojmenována po Koněvovi,“ připomněl Blažek pro Prima ZOOM.

Nepoměrné počty obětí

Rodion Jakovlevič Malinovskij velel 2. ukrajinskému frontu, který se k Praze probíjel z jihovýchodu. Jeho jednotky dorazily do Prahy těsně po Koněvově 1. ukrajinském frontu, jehož oddíly se na severním okraji Prahy objevily ve 4 hodiny ráno 9. května. Koněvovy ani Malinovského rudoarmějci ale prakticky na žádný odpor nenarazili. „Praha se svých Němců dokázala zbavit sama a sovětští tankisté přijeli 9. května do města již svobodného,“ uvedl ředitel VHÚ Knížek.

Tomu odpovídají i velmi nízké ztráty, které sovětští vojáci při „osvobozování“ Prahy utrpěli. Podle historika Jindřicha Marka padlo celkem asi 20 rudoarmějců, ovšem spíše nešťastnou náhodou, když v prostoru dnešního Vítězného náměstí v Dejvicích narazili na německou jednotku chystající se kapitulovat. Komunisty později udávaný počet 300 zabitých sovětských vojáků, jejichž hroby najdeme na pražských Olšanských hřbitovech, souvisel s pozdějšími úmrtími při dopravních nehodách nebo v důsledku zranění.

Naproti tomu obyvatelé Prahy a také četníci a vojáci účastnící se ve dnech 5.-9. května 1945 Pražského povstání měli ztráty podstatně vyšší, podle historika Marka padlo jen v Praze kolem 3000 lidí. Za pomoc pražským povstalcům, která přispěla ke zpomalení a na některých místech dokonce zastavení postupu Němců, zaplatilo v květnových dnech životem také kolem stovky vlasovců. Jednalo se o příslušníky 1. pěší divize Ruské osvobozenecké armády generálmajora Sergeje Kuzmiče Buňačenka, kteří se snažili přes Prahu dostat do amerického zajetí.

Druhý život Koněvovy sochy

Bronzová socha Koněva-osvoboditele v nadživotní velikosti byla vztyčena na náměstí Interbrigády symbolicky 9. května 1980, tedy desítky let po konci druhé světové války a 12 let po okupaci Československa sovětskou armádou. Projev při odhalení pomníku přednesl člen předsednictva ÚV KSČ a vedoucí tajemník MV KSČ v Praze Antonín Kapek, který spolupodepsal takzvaný zvací dopis, patřil k hlavním normalizátorům a půl roku po sametové revoluci spáchal sebevraždu.

Sochu nechala radnice Prahy 6 odstranit 3. dubna 2020, přičemž starosta městské části Ondřej Kolář tehdy uvedl, že k tomu radnice využila nouzový stav vyhlášený kvůli pandemii koronaviru. Tento postup vyvolal ostré reakce českých komunistů, Kremlu i bývalého prezidenta Miloše Zemana.

Shrnutí událostí souvisejících se sochou maršála Koněva a plány na její instalaci v Muzeu paměti XX. století najdete tady:

Mohlo by vás také zajímat: Pamětník Pražského povstání: Hlídkoval jsem na barikádě. Plameny mi uškvařily kecku

Koněvova socha po letech strávených v depozitáři zamíří na vnitřní nádvoří Domu pážat pánů z Martinic na pražských Hradčanech, v němž se dokončuje instalace nové expozice Muzea paměti XX. století. „Sochu maršála Koněva považujeme za určitý nástroj, symbolický artefakt konkrétní události, na kterém můžeme ukázat konflikt té doby,“ vysvětlil historik Petr Blažek.

Podle Kryštofa Zemana, který je v muzeu ředitelem sbírek, bude ve stejném prostoru jako socha například umístěn exponát připomínající generála Sergeje Nikolajeviče Vojcechovského. Ten byl jako významný příslušník čs. legií v Rusku a antikomunista už 12. května 1945 v Praze zatčen příslušníky NKVD a odvlečen do Sovětského svazu, kde o šest let později zemřel v gulagu.

Zdroj: Ministerstvo obrany ČR, Muzeum paměti XX. století, Jindřich Marek: Pražské povstání 1945

Video, které jste mohli minout: Expert naznačil, proč se Gabčíkův samopal zasekl. A představil pistoli, která měnila dějiny