Nejbombardovanější země světa vypadá jako z apokalypsy. Američané ale svého cíle nedosáhli
Válka ve Vietnamu se v 60. a 70. letech zdaleka nevedla jen na území tohoto státu rozděleného mezi americkou a sovětskou sféru vlivu, ale i v jeho sousedství. Těžkou zkouškou tehdy prošel vnitrozemský Laos, z něhož se kvůli aktivitám komunistického Vietnamu stalo náhradní válčiště.
Laos se v té době potýkal s občanskou válkou, a tak pro severní Vietnam nebylo složité získat povolení k průchodu hornatým a hustou džunglí pokrytým jihem Laosu, kudy se dopravovaly zásoby a čerstvé jednotky Vietcongu do války ve Vietnamu. Síť stezek v těžko prostupném terénu byla brzy pojmenována po vůdci komunistického Vietnamu a známa jako Ho Či Minova stezka.
Přečtěte si také: 15 největších bizarností z cestování po Laosu
Do roku 1964 průzkumné mise amerického letectva USAF nad jižním Laosem naznačily, že se Ho Či Minova stezka rozrostla ve významnou infiltrační trasu. Úzké pěšiny byly rozšířeny a zpevněny na silnice pro nákladní automobily, kolem nich se proplétaly menší cesty pro cyklisty a pěší oddíly. Podle oficiální historie války ve Vietnamu, kterou vypracovala Národní bezpečnostní agentura USA, byl systém stezek „jedním z největších úspěchů vojenského inženýrství 20. století“.
Obludné bombardování
Aby zabránilo zásobování a přísunu posil komunistickým povstalcům v Jižním Vietnamu, začalo v prosinci 1964 USAF útočit na cíle podél stezky. Americké létající pevnosti B-52 spolu s taktickými letadly F-4 Phantom II uskutečnily v letech 1964-73 statisíce náletů na Ho Či Minovu stezku, během nichž svrhly přes 2,5 milionu tun výbušnin včetně clusterových bomb. To je mnohem víc, než bylo v součtu svrženo na Německo a Japonsko za celou druhou světovou válku.
Intenzita a rozsah bombardování z Laosu v přepočtu na počet obyvatel učinily nejvíce bombardovanou zemi světa. Podle informací organizace The HALO Trust zabývající se likvidací min a nevybuchlé munice to lze vyjádřit ekvivalentem jednoho nákladu bomb svrženého každých osm minut po dobu devíti let. Kromě toho, že neutrální Laos trpěl těžkým bombardováním, bylo zde od konce války ve Vietnamu nevybuchlou municí zabito nebo zraněno dalších 20 000 lidí, z toho 40 procent dětí.
Kromě pum a další munice Američané navíc na území kolem Ho Či Minovy stezky rozprašovali defolianty Agent Blue a Agent Orange – jen v prosinci 1965 to bylo 1,8 milionu litrů těchto chemikálií.
Draze vykoupený neúspěch
Tajná válka proti Laosu, jejíž existenci poprvé veřejně přiznal v roce 2016 americký prezident Barack Obama, zbrzdila hospodářství země a způsobila utrpení desetitisícům lidí. Stopy po bombardování jsou na jihu Laosu patrné i dnes. V džungli rezavějí vraky nákladních aut sovětské a čínské výroby a rozlehlé oblasti zemědělské půdy nelze využívat.
Ani letecké, a dokonce ani pozemní útoky Američanů nedokázaly provoz na Ho Či Minově stezce zastavit. Ročně jí prošly desetitisíce bojovníků a statisíce tun nákladu, Vietnamci dokonce postavili 5000 kilometrů dlouhé potrubí, kterým přes Laos dopravovali na jih pohonné hmoty. Provoz na stezce tak fakticky ukončil až odchod Američanů a dobytí Saigonu 30. dubna 1975. Některé části potrubí se nicméně využívaly ještě v 90. letech minulého století.
Zdroj: The HALO Trust, National Museum of the USAF
Video, které jste mohli minout: Blíží se světově úspěšná reality show Asia Express. První teaser prozradí více