Letadlo pro Soudný den: při jaderné válce se v něm zachrání mocní našeho světa

POdivný Boeing E-4B - Obrázek 5

Nejdražším letounem, jaký si kdy americké ozbrojené složky pořídily, je známý bombardér B-2. Ovšem na paty mu v tomto směru šlape poněkud méně nápadný stroj.

Stejně jako špičky ruské armády a prezident mají k dispozici létající velitelské středisko Il-80, se kterým jste se na Zoomu mohli seznámit zde, i na americké straně postavili stroj stejného určení známý jako E-4B NAOC.

Ten přichází ke slovu v případě válečného konfliktu, kdy jsou zničeny pozemní velící střediska nebo pokud by se Spojené státy ocitly v jaderném konfliktu. Ovšem ve své sekundární roli může sloužit i jako hlavní koordinační středisko americké Federální agentury pro krizové situace během přírodních katastrof a mimořádných událostí ohrožujících civilní obyvatelstvo.

Co by kdyby...

Pokud by vypukla jaderná válka a na území USA by nebylo už žádné bezpečné místo, odebrali by se na paluby flotily E-4B vedle šéfů všech ozbrojených složek i americký prezident, ministr obrany a další členové vlády. Za normálních okolností amerického prezidenta přepravuje jeden z letky speciálních Boeingů B-747 (vojenské označení VC-25A), známý jako Air Force One. Moc se ale neví, že při každé cestě Air Force One se v jeho blízkosti vždy nachází i jeden stroj E-4B NAOC, který zpravidla dosedá na jiné letiště než Air Force One, ale v jeho dostatečné blízkosti. Je to proto, aby jej v případě nutnosti měl americký prezident okamžitě k dispozici, na druhou stranu se tímto opatřením předchází nebezpečí, že by byly oba stroje naráz zničeny. Pokud se prezident nachází na palubě NAOCu, stává se on automaticky letounem s volacím znakem Air Force One.

Pohotovost pro celou letku E-4B vlastně trvá nepřetržitě, ovšem vždy jen jeden letoun čeká na stojánce připravený i s posádkou na palubě a zapnutými všemi komunikačnímu systémy, aby mohl okamžitě vzlétnout. E-4B byly původně dislokovány na základnách Andrews a Wright-Patterson, za prezidenta Clintona se stroje se přemístily na základnu Offutt, kde mají přístav dodnes.

E-4B je postaven na základě známého B-747 Jumbo verze 200B. Původní název celého projektu i letounu zněl Nightwatch, ovšem více se používá zkratka NAOC. Ovšem když se v polovině 70. let E-4 objevil ve službě, média jej překřtila na „letoun dne posledního soudu“. V roce 1974 dostalo americké letectvo první podobu NAOCu označenou jako E-4A, další dva kusy přišly do služby o rok později. Nahradily tak starší létající velitelství EC-135J NEACP. Elektronické a komunikační vybavení pro E-4A vlastně bylo převzato NEACPu, ovšem jumbo poskytovalo více prostoru v trupu a také delší dolet než starý B-707, ze kterého vznikl EC-135J.

Starý ale nepřekonatelný

Čtvrtý a poslední stroj letectvo dostalo v roce 1979, ovšem ten už měl modernější vybavení, čemuž odpovídalo i označení E-4B. V následujících šesti letech pak byly do této podoby modifikovány i všechny starší letouny. Elektronické vybavení i kabeláž jsou odstíněny a chráněny proti radioaktivnímu záření a elektromagnetickým pulsům, které vznikají při jaderném výbuchu. Zajímavé je, že na rozdíl od ruského protějšku nepřišel E-4B o boční okna kabiny. V jejich skle jsou totiž vetkány speciální elektrické vodiče, které chrání posádku před následky zmiňovaného elektromagnetické vlnění také. Pokročilý systém komunikačního vybavení umožňuje připojení letounu k satelitní síti a tím i propojení s jakýmkoliv místem na světě, dokonce i s ponorkami těsně pod hladinou.

Trup E-4B je rozdělen do tří palub a několika sekcí. Hlavní jsou zpravodajská místnost, pracovní místnost operačního týmu, komunikační místnost a vlastní velitelství. Dále se v trupu nachází i konferenční místnost a odpočinková sekce, která se používá i jako svatostánek. Nechybějí samozřejmě ani prostory pro skladování potravin a jejich přípravu a toalety i hygienický koutek. Kompletní posádka obsluhující letoun čítá 112 lidí, čemuž se žádný jiný americký vojenský letoun nemohl a nemůže rovnat. E-4B je také vybaven systémem tankování paliva za letu, takže jeho dolet je teoreticky neomezený, ovšem počítá se, že v případě nouze by dokázal ve vzduchu vydržet zhruba týden. V této souvislosti musíme zmínit i nerozlučná dvojčata NOACů, kterými jsou menší E-6B Mercury. Ty zastává roli létajících retranslačních stanic podobně jako ruské stroje Il-82.

E-4B jsou z hlediska strategického jedny z nejdůležitějších letounů amerického letectva, proto není divu, že v roce 2005 dostal Boeing zakázku v hodnotě 2 miliard dolarů na jejich modernizaci. O to překvapivější bylo oznámení ministra obrany Rumsfelda o rok později, že jejich kariéra skončí do tří let. Přece jen provozování čtveřice NAOCů představuje ročně obrovské položky. Ovšem velmi záhy byly tyto úvahy zahnány a letos Boeing dostal další milionovou zakázku na vylepšení letounů. Modernizace by u všech strojů měla být hotova do roku 2019.