Koncentrované peklo: to jsou první milisekundy výbuchu jaderné bomby

Když se podíváte na fotografie exploze jaderné bomby v tomto článku, zjistíte, že jsou prostě úžasné. Jde o záběry vyfotografované v prvních milisekundách výbuchu jaderné bomby odpálené v létě roku 1952.

Úplně první pokusy s atomovými zbraněmi představovaly obrovské riziko. Někteří fyzici si dokonce mysleli, že by exploze jaderné pumy mohla zapálit vodík v zemské atmosféře a úplně zničit celou naši planetu. Přesto pumu odpálili. Každý nový pokus fyzikům přinášel další a další informace o tom, jak vlastně uvolněná atomová energie funguje.

Zpočátku američtí fyzici z projektu Manhattan, kteří dostali za úkol zaznamenat explozi, intenzivně experimentovali. Přestože zkoušeli všechno možné, stejně se jim nepodařilo zachytit výbuch přesně. Největší problém byl v tom, že kamery a fotomateriál nebyly schopné vydržet silnou radiaci, která explozi provází.

S řešením přišel roku 1940 vědec Harold Edgerton. Ten vyvinul fotoaparáty, které dokázaly pořídit fotografie pouhých 10 milisekund po výbuchu. Expoziční čas byl 10 miliardtin sekundy. Aby měli vědci jistotu, že bude exploze dokonale zaznamenána, pořizovali fotografie sérií fotoaparátů – nejčastěji pomocí dvanácti přístrojů, přičemž každý pořizoval jednu fotografii.

Proč má výbuch tykadla?

A co vlastně na snímcích vidíte? Skvrny tmavší barvy jsou zbytky po samotném obalu pumy, které exploze odpálila do vzdálenosti několika stovek metrů. Právě ony brání energii exploze, aby se rozptýlila po okolí rovnoměrně, a díky nim nemá výbuch tvar obyčejné koule. Podobně vznikly i ty podivné ježaté trny. Jde o teplo, které „běží“ po ocelových lanech, jimiž byla bomba upevněna k věži.

Harold Edgerton sice vymyslel fotoaparát, který dokázal vyfotit něco, co nikdo do té doby neuměl. Ale to mu slávu nepřineslo. Do dějin se zapsal úplně jinak: dvacet let poté, co pracoval pro projekt Manhattan, vymyslel disko-kouli.