Když nacistům zahrála Stalinova Rudá kapela, rozezněly se špionážní vysílačky a gestapo vyrazilo do ulic

„Die Rote Kapelle byla jednou z nejúspěšnějších špionážních sítí druhé světové války, přičemž operovala v různých koutech nacisty okupované západní Evropy, a dokonce i v samém srdci Hitlerovy třetí říše, Berlíně,“ píše Lukáš Saul v knize Gestapo, ze zákulisí nacistického teroru.

Špion Trepper

Vzpomínáte na krytí tajné služby z filmu Kingsman, jež se schovávala za prestižní krejčovství? Možná si aktéři filmu vzali námět ze života Leopolda Treppera prodávajícího v Bruselu pršipláště. Při tom zároveň pro Sověty budoval špionážní síť. Když se Hitler zmocnil Belgie, přesunul Trepper své podnikání do Paříže. Ostatně vždyť Paříž byla a stále zůstává jedním z hlavních měst světové módy, takže tento krok se jevil logickým. Následovalo založení dalších krycích firem. Jeho síť se nebývale rozrostla, nacisté ji pojmenovali Rudou kapelou podle "sovětských not", někteří agenturní důstojníci totiž nazývali své špiony „muzikanty“.

Není bez zajímavosti, že tento zarytý komunista, původem Polák, přežil několikeré zatčení. Gestapo ho (oprávněně) podezíralo ze spolupráce se sovětskou špionáží, Sověti ho posléze podezřívali ze spolupráce s gestapem a on sám nakonec dožil v Izraeli, kam nakonec uprchl, protože ze zkušeností mnohých svých známých věděl, jak by mohl v Sovětském svazu skončit. Nicméně v komunistické ideály nepřestal věřit až do své smrti, jež si pro něj přišla 19. ledna 1982. Izrael pro něj byl logickou volbou, protože se narodil do židovské rodiny a fakt, že Stalin vyhrál válku a zabránil pokračování holokaustu, nikterak neznamenal, že by ve stalinistickém Rusku nebujel antisemitismus.

Kdy (do) hrála Rudá kapela

Skupina operující v letech 1938–42 byla založena ze Stalinova pověření, on sám nejlépe věděl, že mít své informátory v srdci nepřátel je nezaplatitelná strategická výhoda.Trepperova špionážní síť nakonec měla tři hlavní větve. Přímo jím řízení agenti podávali informace z okupované Francie, Belgie a Nizozemí, Schulze-Boysenova skupina měla na starosti Berlín a síť Lucy operovala z neutrálního Švýcarska. V posledně jmenované mimo jiné působil generálporučík Fritz Thiele, vyšší důstojník wehrmachtu v sekci komunikací, a plukovník Rudolf Christoph Frieherr von Gersdorff, německý zpravodajský důstojník na východní frontě. Harro Schulze-Boysen, po němž byla pojmenována jedna z větví, byl důstojníkem zpravodajské služby působící u německého ministerstva letectví.

Už jen z podstaty tohoto zařazení je jasné, že jím zprostředkované úniky tajných informací měly neskutečnou hodnotu. Na druhou stranu se nedalo zakrýt, že německé úřady jsou mnohdy „děravé“ a Sověti se skutečně dostávají k tajným informacích ze skutečně vysoce postavených míst. Německý Abhwer – tedy rozvědka a kontrarozvědka věděla, že v Hitlerem okupovaných územích působí úspěšná sít sovětských špionů, dokonce se jim povedlo zachytit vysílání tajných vysílaček, ale k zátahu a rozbití „kapely“ došlo až srpnu 1942. V osidlech gestapa uvízl i sám Trepper, který souhlasil s úlohou dvojitého agenta.

Jak píše Lukas Saul: „V září 1943 se mu však podařilo z německého zajetí uprchnout a až do konce války ho ukrýval francouzský odboj. Dnes panuje široké přesvědčení, že Trepper do rádiových zpráv, které vysílal pod nátlakem, záměrně vkládal chyby a nesrovnalosti, čímž se mu podařilo Sovětský svaz varovat." Ze 118 zatčených členů skupiny bylo 8 oběšeno, 41 sťato gilotinou a zbylý počet odveden do koncentračních táborů. Celkově bylo zatčeno 600 osob podezřelých z členství v této skupině a nejedni přiznali vše, neboť „zesílený výslech“, jak gestapo eufemisticky nazývalo brutální mučicí metody, zdaleka nevydržel každý.

Text: Topi Pigula