Kdo má na svědomí vynález neprůstřelné vesty? Světe div se – žena!

Nikdo nespočítá, kolik životů Stephanie Kwoleková zachránila. Vojáci její jméno neznají, přesto by jí měli dnes a denně děkovat. Právě ona totiž stojí za vynálezem neprůstřelné vesty.

Chemička u DuPont

Stephanie Kwoleková má v rodném listu jako místo narození uveden americký New Kensington, nicméně příjmení příliš americky nezní. Zapátráme-li po jejím původu, dostaneme se do Polska a zjistíme, že Kwolek je „amerikanizované“ příjmení rodičů - Chwałek. Jako dobrá studentka se dostala na soukromou Carnegie Mellon University v Pensylvánii, kde vystudovala chemii a následně nastoupilo do už tehdy světoznámého koncernu DuPont. V roce 1965 vůbec nedělala ambice na „zářez na pažbě“ ve vojenském průmyslu. Jako chemička hledala vylepšení materiálu pneumatik. To se jí sice nepovedlo, ale zaujal ji krystalický roztok polymerů mléčné barvy, jenž se následně základem kevlaru „Věděla jsem, že jsem učinila objev,“ řekla Kwoleková v rozhovoru pro BBC. Z roztoku se jí podařilo vytvořit látku, která svými vlastnostmi vědce udivila. Byla totiž pětinásobně odolnější, než ocel. Nápad na využití pro balistickou ochranu pěšáku i policistů se nabízel sám. Tisková mluví DuPont se na počátku 70tých nechala slyšet, že vesty ochránily před střelami kolem tří tisícovek policistů.

Neprůstřelná neznamená neprůstřelná

Kevlar je aramidové vlákno s vysokou pevností a nízkou průtažností, což jsou pro účel neprůstřelných obleků klíčové vlastnosti. Neprůstřelná neznamená, že by vestu neprobila kulka z žádné zbraně. Přece jen je rozdíl mezi střelou z malorážky (byť i ta dokáže zabít) a z těžkého kulometu. Je dobré si uvědomit, že klasická neprůstřelná vesta deformuje kulku, jejíž náraz se pak rozkládá na větší plochu. Pokud mají střely olověné jádro, deformují se mnohem snadněji (tedy vesta je mnohem účinnější) než proti projektilům s jádrem ocelovým.

Pohled do neprůstřelné historie

Už od prvopočátků válčení se datuje snaha o ochranu před zásahem, ať už šlo o hrubou kůži, kroužkové košile nebo kovová brnění rytířů. Helmice vystřídaly přilby a kůži či těžkou ocel právě kevlar či keramické destičky. Ovšem než k tomu došlo, byla testována celá plejáda nejrůznějších materiálů, přičemž hledala se ideální tkanina, která by byla na jednu stranu „neprůstřelná“, ale na druhou stranu ohebná, aby svému nositeli nebránila příliš v pohybu. V této souvislosti je zajímavá historka z roku 1881, tombstonského lékaře (Tombstone – město v Arizoně) George E. Goodfellowa, jenž zaznamenal, že si všiml, že jedna ze dvou kulek vystřelených Lukem Shortem na hazardního hráče Charlie Stormse uvízla v přeloženém hedvábném kapesníku. V roce 1887 napsal článek s názvem O nepropustnosti hedvábí pro střely, v němž se snažil ukázat první neprůstřelnou tkaninu. Ve výsledku to vedlo k experimentům a výrobě vest s až několika desítkami hedvábných vrstev mající chránit svého nositele od střelných poranění.

Stephanie Kwoleková zemřela v roce 2014 ve věku 90 let, ale její vynález neustále chrání životy vojáků. To, že byla opravdu důležitou osobou Ameriky ukazuje například nekrolog, jež vyšel v New York Times připomínající, že kevlar byl mimo jiné použit i pro ukryty před hurikány. Kwoleková, aniž by to jen trochu tušila, zajistila rozjezd svébytného byznysu. Neprůstřelné vesty dnes koupíte v různých kvalitách i cenovém rozmezí v kdekterém armyshopu. A někde vám rovnou přiznají, že spoléhat se na jejich neprůstřelnost těch z armádních skladů vyžazených, by mohlo být smrtelně nebezpečné.

Text: Topi Pigula