Africký létající válečník bude malý a levný. Ale zvládne toho hodně

Afrika je místem, kde se vojenské letouny nerodí často. Vlastně za zmínku stojí jen prototyp egyptského lehkého bojového letounu Helwan HA-300 z 60. let, který se ale do výroby nikdy nedostal. Druhým africkým počinem v oblasti letecké techniky je bitevní vrtulník AH-2 Rooivalk, jehož vývoj začal v polovině 80. let právě v Jihoafrické republice. O desetiletí později se v menším počtu dostal i do výzbroje tamních ozbrojených sil. Výčet létajících aparátů vzniklých v Africe teď má rozšířit opět jihoafrický výtvor označovaný jako AHRLAC. Jde o malý lehký univerzální stroj, který by se mohl uplatnit v mnoha rolích.

V době, kdy jsou regulérní ozbrojené síly stále častěji vtahovány do tzv. asymetrických konfliktů, je použití výkonných proudových letounů velmi neekonomické. Proto se stále více prosazují bezpilotní stroje, lehké turbovrtulové bojové letouny často odvozené od výcvikových typů nebo bitevní vrtulníky. A právě na tento trend zareagovaly jihoafrické firmy Aerosud a Paramount svým lehkým poměrně nekonvenčně řešeným typem AHRLAC. Obě firmy nejsou zbrojařskými nováčky. Skupina Aerosud je nejvýznamnější letecká korporace v Jižní Africe, dodává například i komponenty pro firmy Boeing nebo Airbus. Paramount je zase největší soukromou zbrojovkou v zemi. Do projektu AHRLAC se ale navíc zapojil i americký Boeing, který bude do letounu dodávat speciální vybavení a pomůže s prosazením stroje na světových trzích.

AHRLAC – složitý název pro jednoduchý letoun

Zkratka AHRLAC znamená Advanced High Performance Reconnaissance Light Aircraft, což naznačuje, že má jít primárně o průzkumný a pozorovací stroj. Jenže výrobci počítají se širším uplatněním, a to včetně ozbrojené bojové verze. Bude tedy fungovat nejen jako platforma pro získávání informací či útoky na pozemní cíle, ale také pro hraniční patroly, námořní hlídkování, pro boj s pašeráky, pytláky a námořními piráty. Počítá se ale i s uplatněním v civilních sférách. Tam by mohl posloužit pro monitorování přírodních katastrof či krizových událostí, dozor nad rozlehlými africkými národními parky, při hledání přírodních zdrojů a surovin, v zemědělství, ale i pro výzkum zemského povrchu, či prostě jako výcvikový letoun díky dvoumístné koncepci.

Práce na stroji začaly někdy v roce 2009, ovšem plány na letoun této kategorie jsou již staršího data. O dva roky později byla představena technologická maketa a v červenci 2014 se do vzduchu poprvé dostal úvodní prototyp. Koncepce stroje se zcela podřizuje jeho účelu. Protože bude operovat především z polních letišť a neupravených ploch, má čtyřlistou vrtuli v tlačném uspořádání umístěnou mezi dvěma nosníky ocasních ploch. Ta je tak chráněna před poškozením, navíc nebude omezovat speciální pozorovací a zaměřovací vybavení i výzbroj. Trupová gondola má bohatě prosklenou kabinu se dvěma výškově odstupněnými kokpity, díky čemuž mají piloti vynikající výhled. Zajímavé je, že i takto malý a lehký stroj dostal dvě vystřelovací sedadla, samozřejmostí bude moderní „skleněný“ kokpit se zobrazovacími i průhledovými displeji.

Spodní část trupu je odnímatelná, aby bylo jednoduché měnit nesené pozorovací a průzkumné vybavení podle charakteru mise. Užitečné zatížení bude činit maximálně 800 kg. Průzkumné i bojové letouny budou vybaveny senzorovými hlavicemi pod trupem či přídí. Navíc ale bude AHRLAC schopen nosit i malý radar se syntetickou aperturou nebo zařízení pro elektronickou utajenou komunikaci a přenos dat. Stejně tak do možné výbavy budou patřit systémy pro elektronický boj, rušení, odposlech či lokalizaci protivníkových komunikačních a zaměřovacích systémů.

Letoun je konstrukčně velmi jednoduchý, což má přispět k jeho nízké ceně, stejně jako lehké kovové slitiny, z nichž se bude vyrábět. Jako pohonná jednotka poslouží prověřený turbovrtulový motor P&W řady PT6 o výkonu 634 kW. S ním dokáže AHRLAC vyvinout rychlost přes 500 km/h, dolet se bude pohybovat na úrovni 2 tisíc km a vytrvalost stroje bude činit 8 až 10 hodin. Síla motoru umožní plně naloženému letounu starty i z ploch, jež nebudou delší než 550 m.

Prototypy neozbrojené verze už se podrobují předprodukčním testům, výrobci se ale už zaměřují i na vývoj ozbrojené bitevní verze, které podle všeho ponese jméno Mwari. V přídi by měl být zabudovaný kanon ráže 20 mm stejného typu, jaký používá bitevní vrtulník Rooivalk, či lehčí kulomety. Další výzbroj pak stroj ponese na čtyřech až šesti podkřídelních závěsnících. Půjde o řízené i neřízené protizemní rakety a střely (např. jihoafrická protitanková střela ZT-6 Mokopa), dále vícehlavňové raketnice, klasické „hloupé“ bomby ale i protiletadlové střely.

DP