Sestrojil „létající tanky“, s nimiž Sověti zahnali nacisty do Berlína. Jak se slavný Iljušin proměnil v legendu?

Iljušin se narodil 30. března (podle juliánského kalendáře 18. března) 1894 v početné rolnické rodině v osadě Diljalevo asi 450 kilometrů severně od Moskvy. Už od dětství se zajímal o techniku, pracoval jako pomocník v opravně motorů a jako montér vzduchotechniky. Na počátku první světové války v roce 1914 narukoval do armády a v roce 1917 absolvoval pilotní kurz a byl převelen k nově vznikající zbrani – letectvu.

O dva roky později (už za občanské války) byl povolán do nově zformované Rudé armády – ovšem ne jako pilot, ale jako mechanik. V bojích v Rusku se v té době na obou stranách proměnlivé fronty používaly nejrůznější typy strojů (většinou v dost zoufalém stavu), které bylo nutné v polních podmínkách udržovat v chodu. Lepší školu si nemohl budoucí letecký konstruktér přát.

Nakonec ale došlo i na školu, a to když v listopadu 1921 začal studovat na Moskevském institutu inženýrů Rudého letectva. V roce 1926 úspěšně absolvoval s tím, že jeho největší vášní byly kluzáky, což byla v té době v Sovětském svazu velká móda. Začal pracovat ve Vědeckotechnické komisi vzdušných sil, prošel různými technickými a řídicími pozicemi a v roce 1933 byl jmenován hlavním konstruktérem samostatné zkušebně-konstrukční kanceláře (OKB).

Ilyushin Il-4 played several roles in #WWII medium, strategic, and torpedo bomber, as well as ground attack #aviation #SovietUnion #bombers pic.twitter.com/MLldsTES3t

— Natural Patrick (@naturalpatrik) October 11, 2016

Legendární bombardér Il-4

Tady se Iljušin konečně dostal k práci svých snů, jíž byla konstrukce dvoumotorového dálkového bombardéru. První model vznikl pod názvem DB-3 na začátku roku 1936, kdy s ním zkušební pilot a držitel 22 světových rekordů Vladimir Konstantinovich Kokkinaki úspěšně podnikl nonstop let Moskva-Baku-Moskva.

Bombardér byl začátkem roku 1940 přejmenován na Il-4 a kromě SSSR ho používalo i Finsko. Jednalo se o jedno z nejlepších bojových letadel, která Sověti za války měli. Letoun s nákladem 1 000 kg pum a při cestovní rychlosti 320 km/h dolétl až 3 800 km daleko, na kratší vzdálenost mohl nést až 2 500 kg pum. V noci na 8. srpna 1941, tedy jen několik týdnů po napadení SSSR Německem, například vzlétla skupina bombardérů Il-4 a Jer-2 z estonského ostrova Saaremaa k překvapivému náletu na Berlín. Celkově bylo vyrobeno 6 890 kusů Il-4.

Soviet Ilyushin Il-2 ground attack aircraft fly in the skies above Berlin, Germany in 1945. #1940s #WWII #WorldWar2 #WorldWarII #military #militaryhistory #war #Germany #USSR #aviation #warplanes pic.twitter.com/MneMzC5dW8

— Photos of Old (@PhotosOfOld) April 5, 2018

Černá smrt Il-2

Jeho nejznámějším bojovým letadlem je legendární „tankobijec“ Il-2 Šturmovik, jehož prototyp vzlétl 2. října 1939. Po počátečních připomínkách týkajících se nedostatečné výzbroje Iljušin o rok později snížil počet pevných kulometů ŠKAS ráže 7,62 mm ze čtyř na dva, které doplnil dvěma pevnými kanóny ŠVAK ráže 20 mm. Letectvo ale potřebovalo zvýšit dolet, a proto se zřeklo možnosti aktivní obrany dozadu. Letoun se stal jednomístným a místo 315 kg paliva mohl nést 470 kg.

Všechno změnil útok na Sovětský svaz, k němuž došlo 22. června 1941. V prvních bojích se Il-2 osvědčily i proto, že se dokázaly na základnu vrátit i s mnoha průstřely a poškozeními. Němci ale rychle pochopili, že kromě nedostatečného výcviku pilotů a absence účinné taktiky představuje jejich největší slabinu neexistující obrana zadní polosféry.

V červenci 1942 tak Iljušin poslal do vzduchu prototyp Il-2m2, který nesl střelce z velkorážního kulometu Berezin UBK ráže 12,7 mm. Od roku 1943 pak na frontu začaly proudit dvoumístné šturmoviky se zadním střelcem a v některých případech dvěma protitankovými automatickými kanóny 11-P-37 ráže 37 mm, které Němce v bitvě u Kursku dokonale zaskočily.

Sověti začali Il-2 přezdívat „létající tank“, zatímco pro německé vojáky to byla „černá smrt“ nejen díky jeho kanonům. Dokázal nést i 8 neřízených reaktivních střel nebo 600 kg pum a také tzv. PTABy, což byly kumulativní bomby o hmotnosti 1,5–2,5 kg, které propalovaly pancíře tanků do tloušťky 70 mm. Stovky těchto bombiček po shození z výšky 75–100 metrů pokryly na zemi pás široký 15 m a dlouhý asi 70 m, na kterém ničily veškerou obrněnou techniku. Celkem bylo vyrobeno 36 183 Il-2 všech verzí, díky čemuž jde o nejmasověji vyráběné vojenské letadlo.

GIANT ILYUSHIN IL-76 🤓

Underrated after c17 induction😷 pic.twitter.com/NbSzMMMJdt

— Mohan Prasath• (@Mohannmp2006) February 6, 2022

Letecká rodina

Po druhé světové válce se pustil Iljušin do proudových vojenských letounů a sestrojil několik typů letadel, mezi nimi proudové bombardéry Il-28, Il-46, Il-54 a proudový bitevní Il-40. Jeho další metou se ale stala civilní letadla, mezi nimiž vynikl jeho model Iljušin Il-62 s kapacitou 162 cestujících, cestovní rychlostí 900 km/h a maximálním doletem přes 9 000 kilometrů představený v červenci 1967 v Moskvě a také nákladní Il-76.

Jeho posledním strojem se stal obří Iljušin Il-86 pro 350 cestujících, jehož uvedení do provozu se ale už konstruktér nedožil. Zemřel 9. února 1977 v Moskvě ve věku 82 let. V jeho práci pokračoval jeho syn, zkušební pilot Vladimir Sergejevič Iljušin (1927–2010), který ovládal řízení 145 typů a verzí letadel a vrtulníků. Letecká kancelář Iljušin byla v roce 2006 sloučena s dalšími ruskými výrobci letadel do jednoho celku pod názvem Sjednocená letecká korporace.

ZDROJ: ILYUSHIN