Česká armáda koupila za 6 miliard korun nové houfnice Caesar

Téměř 115 355 000 Kč by mělo stát každé z děl, která mají obohatit výzbroj české armády. Za ty peníze už by mělo jít opravdu o něco pořádného.

Caesar po boku Dany

Dostřel 40 km, munice ráže 155 mm – takové byly základní parametry pro výběr nových houfnic, které mají v rámci armádní koncepce modernizace české armády obohatit naše ozbrojené síly. Podle zpráv Ministerstva obrany navíc při výběru hrála svou roli i cena, a ta byla nejnižší právě v případě houfnic Caesar, které vyrábí francouzská společnost Nexter. Posuzovaly se houfnice od celkem osmi různých výrobců a Ceasar zvítězil.

„Caesar je jednoznačně nejlepší náhrada houfnic Dana, které jsou dosud ve výzbroji 13. dělostřeleckého pluku. Ty jsou staré 40 let, mají oproti aliančním standardům poloviční dostřel a polovina jich je v tuto chvíli nebojeschopná,“ píše Jakub Fajnor z tiskového oddělené Ministerstva obrany. V takové souvislosti se vzhledem ke jménu nové houfnice nabízí citát Julia Caesara: „Veni, vidi, vici. Tedy přišel jsem, viděl jsem, zvítězil jsem.“

V případě kolových houfnic Caesar (CAmion Équipé d'un Système d'Artillerie), jež by měly v nejbližších letech (uvažuje se o rozmezí let 2022–2026) rozšířit bojeschopnost české armády, nejde o nevyzkoušený systém či nezavedenou novinku. Naopak, francouzská armáda s nimi vedla ostré boje jak v Mali, tak v Afghánistánu či Iráku, a ve své výzbroji je kromě „domácích“ Francouzů má i Indonésie, Saúdská Arábie, Thajsko či Libanon. Jen pro zajímavost: rychlost střelby je 6–8 výstřelů do minuty.

Jistou nevýhodou oproti houfnici Dana je, že Caesar nepoužívá automatický systém palby, což znamená, že při přípravě střelby musí posádka opustit relativní bezpečí vozu a venku je vystavena možnému nebezpečí střelby ze strany protivníka.

Zastaralá houfnice Dana vz.77 (Dělo Automobilní Nabíjené Automaticky vzor 77) je kolová samohybná houfnice na podvozku Tatra 815 8x8, která prošla během své existence celou řadou modifikací. V průběhu let se změnil systém řízení palby i design kabiny, přibyly vrhače dýmových granátů, modifikovaná Dana M7 má dojezd až 600 km a na zpevněných komunikacích dokáže vyvinout rychlost až 80 km/h. Spotřeba paliva v terénu mohla být až 178 litrů na 100 km.

Celkem jich bylo vyrobeno 672, přičemž kromě Československa putovaly i do Libye, Ázerbájdžánu, Gruzie, Kypru, Polska či Sovětského svazu.

Dělostřelectvo 21. století

V době, kdy se vede tzv. hybridní válka a státy se rozvracejí pomocí médií, fake news a politicko-ekonomického nátlaku, by to mohlo vypadat, že je hřmění dělostřeleckých hlavní dávno přežité. Ovšem stačí se podívat na nedávnou anexi Krymu Ruskem a vojenský tlak vedený vůči Ukrajině a je jasné, že jsou děla a minomety stále důležitou součástí bojů. Dokument Petera B. Dorana Land Warfare in Europe: Lessons and Recommendations from the War in Ukraine udává, že dělostřelectvo, raketomety a minomety na východě Ukrajiny mají na svědomí 70 až 85 % obětí na všech stranách.

Česko zdaleka není jediné, které modernizuje dělostřelecký park. Americká armáda modernizuje samohybné houfnice M109 Paladin, které mají mít dostřel až 130 km a i podle amerického programu ERCA (Extended Range Cannon Artillery) je jasné, že Američané vidí v dalekém dostřelu jednu ze svých priorit. Dělostřelectvo ještě zkrátka nepatří na smetiště dějin. Naopak, má před sebou moderní budoucnost.