Nejhorší biologická zbraň by i v malém množství vyhladila lidstvo. Tady je přehled látek, které přinášejí neviditelnou smrt

Pojem válka s sebou přináší nejrůznější představy. Vedle lidského utrpení nebo praporů vlajících nad dobytým územím to je nepochybně střelba ze všech možných zbraní, která je náležitě vidět i slyšet. Zbraně ale nemusí být jen hlučné a nepřehlédnutelné nástroje válek. Některé nemusíte vidět vůbec a přesto mohou decimovat celé národy, plodiny nebo paliva. Řeč je o biologických zbraních, které se řadí ke zbraním hromadného ničení, takže jejich vývoj, výroba nebo skladování jsou celosvětově zakázány. Přesto jsou ale využívány už od starověku a s postupným vývojem vědy a technologií jsou stále zvyšující se hrozbou, zejména ze strany teroristů.

Biologické zbraně byly ve své primitivní podobě použity například už v době mongolských válek – tehdy byly na nepřátele vrhány tlející mrtvoly dobytka s vidinou vzniku či rozšíření epidemií. Ostatně následné používání stejných technik – mimo jiné i husity – vedlo k rozšíření moru v Evropě a tímto způsobem by bylo možné pokračovat přes účelové nakažení indiánů neštovicemi až po používání biologických zbraní ve druhé světové válce. Vrcholem snažení je vytvořit zbraň, která bude kombinovat minimálně dvě nemoci – první, závažnou a rychle se šířící, na kterou začne lidstvo reagovat. Ale souběžně s tím i druhotnou, jejíž příznaky se vyvíjejí pomaleji, aby nakonec nezbyl čas pro záchyt a léčbu. Rozdělení takových zbraní pak vychází z míry jejich nebezpečí, charakteristiky jejich původu – bakterie, viry, toxiny –, případně i způsobů šíření, které může být pohledem člověka přímé i nepřímé.

Kategorie A

Do první kategorie spadají nejnebezpečnější mikroby, které se snadno šíří, zpravidla přímo z člověka na člověka, a způsobují těžká, obtížně léčitelná onemocnění s vysokou mortalitou. Do této kategorie jsou zahrnuty viry jako variola (neštovice), ebola či bacillus anthracis (anthrax), dále bakterie Yersinia pestis (mor), případně toxin Clostridium botulinum (botulotoxin). V případě posledního jmenovaného agenta jde o nejjedovatější známou substanci na Zemi. V porovnání s bojovými otravnými látky je tento toxin tisícinásobně nebezpečnější a jeho nepatrné množství by stačilo k vyhlazení celého lidstva. Existuje antibotulinové sérum, které je však nutné podat včas.

I pro další viry a bakterie existuje léčba, ačkoliv ne vždy ve formě vakcíny. Co se týče pravých neštovic, virus byl vymýcen a momentálně by měl existovat pouze v laboratořích. Stále proti němu ale není imunní asi třetina obyvatel, což je potenciálně možné zneužít. Nebezpečný je v tomto ohledu také mor, jehož plicní forma je zpočátku onemocnění necharakteristická, ale následně se stav rapidně zhoršuje a pouhé dva dny neléčení – dnes antibiotiky – znamená ve většině případů smrt.

Kategorie B

Do této skupiny řadíme méně nebezpečné patogeny, které se navíc nešíří interhumánně a možnosti léčby jsou rozšířenější než u patogenů kategorie A. Může jít například o bakterie Brucella či Salmonella, případně o toxiny Staphylococcus aureus (zlatý stafylokok) nebo Clostridium perfringens (plynatá sněť). Nemoci, které tyto bakterie či toxiny způsobují, bývají snadno léčitelné, i když také v tomto případě platí, že je léčbu nutné zahájit co nejdříve. Ne všechny látky zahrnuté v této kategorii navíc byly chystané jako biologická zbraň v plošném měřítku, nicméně jejich použití je možné.

Například v případě bakterie Brucella, způsobující onemocnění brucelóza, se výrobou zbraně s tímto patogenem zabývali Američané ve 40. letech minulého století. Snadné šíření formou aerosolu nicméně znevažuje dlouhá inkubační doba, kvůli které se snižuje rychlost akutního přenosu a je pravděpodobné, že by ani po zmíněných pokusech právě k této látce výrobci biologických zbraní nesáhli.

Kategorie C

Ačkoliv by se zdálo logické, že do této kategorie patří patogeny ještě méně nebezpečné, není tomu tak. Do kategorie C klasifikace biologických prostředků spadají viry, bakterie a toxiny, které se obtížně léčí a mají vysokou mortalitu, jejich zneužití je ale pouze málo pravděpodobné. Bavíme se například o stále ještě novém viru Nipah, který byl objeven teprve v roce 1998 v Malajsii. Dále je řeč o virech klíšťových horeček nebo multirezistentní tuberkulózy, které umí lidský organismus výrazně zatížit i na několik měsíců intenzivní léčby. Jak už jsme ale poznamenali, zneužití těchto látek je vysoce nepravděpodobné v masovém měřítku, a pokud by k útoku biologickými zbraněmi došlo, půjde nepochybně o útok jinými patogeny.

Dnešní riziko bioterorismu

Je nicméně nutné zabývat se otázkami, jak vysoké je riziko útoku biologickými zbraněmi, zvlášť s přihlédnutím k válce na Ukrajině. Odborníci se shodují, že takový druh zbraní je sice součástí Putinova narativu, dodávají ale, že jejich použití údajně nehrozí. Tímto způsobem se vyjadřoval například náměstek ministerstva obrany Daniel Koštoval nebo brigádní generál v záloze František Mičánek. Biologickou zbraň sice označil za hroznou a nejlevnější pro hromadné ničení, nicméně připomněl, že v okamžiku, kdy ji někdo nasadí, ji současně přestává kontrolovat a něco takového si podle Mičánka nedovolil ani Adolf Hitler.

Zdroj: WHO