Nacistické pátrání po Atlantidě skončilo fiaskem. Himmlerovi se veřejně vysmáli i Švédové

Tajné nacistické základny S2 (8) – Himmlerova Atlantida

Nacisté budovali a zabezpečovali svou Třetí říši nejen vojensky, ale také pomocí ideologie a propagandy. Pátrali po celém světě, aby našli důkazy potvrzující existenci a nadřazenost takzvané árijské rasy, a o sesbírané mýty a artefakty mohli opřít základy tisícileté říše.

Velitel SS Heinrich Himmler byl posedlý okultismem a hluboce věřil, že jsou Árijci nějakým způsobem potomky samotných bohů. Pátrání po domnělých božských vazbách a dávných schopnostech, které se v průběhu času vytratily, mělo zejména v posledních letech existence nacistického režimu podpořit vůli k vítězství. „Když prohráváte válku, hledáte nějakou další výhodu. Něco, co předčí zbraně vašich protivníků,“ komentoval kanadský psycholog a neurolog Mazyar Fallah počínání jednoho z předních spolupracovníků Adolfa Hitlera v dokumentu Tajné nacistické základny na Prima ZOOM.

Přečtěte si také: Nacisté chtěli čistou rasu za každou cenu. Únosy dětí začal plán plný křížení a mučení

Himmler proto zorganizoval několik nákladných výprav do odlehlých koutů světa s cílem najít pro své přesvědčení důkazy. Kromě slavné výpravy do Tibetu to byla i méně známá expedice na Island, kterou na ostrov v roce 1938 přivedl přední německý etnolog Bruno Schweizer.

Hledání Atlantidy

Nacisté ho kromě jiného pověřili, aby zde pátral po pozůstatcích Atlantidy – a to z prostého důvodu. Himmler věřil, že jsou Němci potomky vyspělých obyvatel bájné civilizace, kteří zkázu Atlantidy přežili. Dobrodruzi, badatelé i vědci hledali Atlantidu na různých místech včetně Středozemního moře, Atlantského oceánu i moře Severního, pro Himmlera ale byly vodítkem islandské ságy vyprávějící o bozích, kteří během velké zimy hledali útočiště v horách.

V přesvědčení, že Atlantida ležela někde v Severním ledovém oceánu, ho utvrzovaly i petroglyfy nalezené u městečka Tanumshede na jihu Švédska, jež měly obsahovat i vyspělé písmo. Himmler se domníval, že šlo o abecedu Atlanťanů, která vznikla dříve než ostatní písma. Odborníci, kteří lokalitu zkoumali, ale už ve 30. letech 20. století věděli, že v době vzniku švédských petroglyfů, tj. mezi lety 1700 a 500 př. n. l., už více než tisíc let existovalo několik různých písem.

Samotná islandská expedice skončila z pohledu nacistů fiaskem. Nejprve se Němcům v únoru 1939 posmíval skandinávský tisk s tím, že je výprava založena na falešných představách o islandském dědictví a hledá záznamy, které nikdy neexistovaly. Pak Němci zjistili, že nebudou mít pro pokračování expedice dost islandských korun a nakonec 10. května 1940 Island preventivně obsadili Britové, což německým aktivitám na ostrově definitivně učinilo přítrž.

Mohlo by vás také zajímat: Polsko si připomnělo Varšavské povstání. Nejzuřivější bitva války, řekl Himmler

Zřejmě jediným a rozhodně nezamýšleným výsledkem zájmu nacistů o Island se tak stala Gramatika islandštiny od jazykovědce a přesvědčeného nacisty Bruna Kresse, která vyšla v roce 1955 v komunistické NDR.

Zdroj: All That's Interesting, bigthink.com

Miroslav Honsů

redaktor FTV Prima

Všechny články autora

Populární filmy na Prima Zoom