10 bitev 20. století, které měnily dějiny – proč patří Stalingrad, Den D nebo ofenziva Tet do učebnic?

10. Operace Pouštní bouře: Bitva o Chafdží, 29. ledna – 1. února 1991

Brzy ráno 2. srpna 1990 napadla irácká armáda Saddáma Husajna sousední Kuvajt. Obrněné vozy se valily do hlavního města, vrtulníky přepravovaly vojáky, aby zajistily centrum. O čtyři měsíce později, když uplynula lhůta OSN pro pokojné stažení vojsk, se v hlavním městě Iráku Bagdádu davy vzdorovitě připravovaly na válku. Při pokusu o zasazení drtivého úderu iráckým pozemním silám zahájila Američany vedená koalice mohutné vzdušné bombardování. Tak začala Operace Pouštní bouře. Strategií Pouštní bouře bylo nejprve letecky zcela eliminovat iráckou obranu, což se po 12 dnech intenzivního bombardování vybraných vojenských cílů víceméně podařilo. Zřejmě také proto vsadil Saddám Husajn při dalším postupu na své pozemní jednotky.

Malé přístavní město Chafdží v Saúdské Arábii leží jen kousek od hranic s Kuvajtem. Právě sem poslal irácký diktátor Saddám Husajn v roce 1991 své elitní pozemní jednotky při jediném vážném pokusu ohrozit koaliční vojska chystající se ho vyhnat z Kuvajtu.

Pozemní jednotky armády USA se tady poprvé střetly s tanky a motorizovanou pěchotou Saddáma Husajna – dosud se Američané soustředili výhradně na leteckou ofenzívu proti Iráku. Pod tlakem ostřelování baterií houfnic americké námořní pěchoty a zhruba dvou set leteckých útoků se po čtyřech dnech dávají Iráčané na ústup. V bitvě padlo 25 amerických a 18 saúdských vojáků, na irácké straně bylo odhadem 2 000 padlých. Pro Američany to byla nejkrvavější bitva od Vietnamu.

9. Čínská občanská válka: Bitva o Su-Čou, 6. listopadu 1948 – 10. ledna 1949

V Číně zavládl v roce 1948 velký ekonomický chaos. Kvůli nezaměstnanosti se většina populace ocitla v chudobě, navíc po desetiletí rozdělovala zemi občanská válka. Na jedné straně stála nacionalistická armáda Kuomintangu vedená prezidentem Čankajškem se sídlem v hlavním městě, na straně druhé komunistické síly vedené Mao Ce-tungem, jejichž podpora na venkově stále rostla. Když mírové rozhovory mezi oběma stranami selhaly, byla znovu vykopána válečná sekera.

Zatímco Čankajšek měl silnější armádu a jakožto generál i vojenské vzdělání, Mao Ce-tung byl politik a vojenský amatér. Jeho strategií bylo posilovat pozice na venkově a teprve pak zaútočit na velká města. Prvním z nich bylo Su-Čou na dolním toku řeky Jang-c’-ťiang, které má dnes stejně obyvatel jako celá Česká republika.

Bitva začala 6. listopadu 1948 útokem Maových jednotek na Su-Čou bráněné sedmi divizemi Kuomintangu. Na obou stranách se bojů trvajících do 10. ledna 1949 účastnily statisíce vojáků. Mao přitom zvolil účinnou taktiku – šlo masivní nápor v nepřítelově nejslabším místě. Jeho strategie využívala stálé početní převahy, kdy v sérii bitev ničil velkou Čankajškovu armádu kousek po kousku. Ztráty Kuomintangu na konci bitvy byly 250 000 mrtvých či zraněných, ztráty Mao Ce-tungovy Čínské lidové osvobozenecké armádě (ČLOA) se odhadují na 100 000 lidí.

Bitva o Su-Čou znamenala zvrat v občanské válce – po celé Číně se začalo šířit lidové povstání, komunisté během několika měsíců získali Peking a Mao Ce-tung vyhlásil vznik Čínské lidové republiky.

8. Somálská občanská válka: Bitva o Mogadišo, 3.–4. října 1993

V roce 1991 zasáhl východoafrické Somálsko smrtící vnitřní konflikt. Centrální vláda přestala existovat a o moc v zemi soupeřily znepřátelené ozbrojené klany. O dva roky později do země vstoupily jednotky OSN podpořené americkými vojáky – cílem byla ukázka síly a zajištění podmínek pro distribuci humanitární pomoci a obnovu země. Klíčem k oběma cílům se stalo dopadení vůdce milic v Mogadišu, generála Mohameda Farraha Aidida.

Hon na Aidida se v noci ze 3. na 4. října 1993 změnil v bitvu o Mogadišo, když se 160 členů amerických jednotek Rangers a Delta Force nechalo zatáhnout do boje proti několika tisícům příslušníkům polovojenských milicí. Symbolem bitvy se staly granátomety RPG sovětské výroby, které Somálcům poskytly účinnou výhodu proti americkým vrtulníkům. Dva z víceúčelových UH-60 Black Hawk po zásazích z RPG skutečně skončily v ulicích Mogadiša, což vedlo k tvrdé bitvě mezi Američany, snažícími se o záchranu pilotů, a somálskými milicemi.

V bitvě poměrně věrně zachycené ve filmu Černý jestřáb sestřelen (Black Hawk Down) ztratili Američané 18 vojáků, 73 jich bylo zraněno a jeden pilot zajat. Podle amerických odhadů měli Somálci 1 500–3 000 mrtvých včetně civilistů. Po bitvě v Mogadišu se americká vláda rozhodla ze Somálska odejít.

7. Druhá světová válka: Bitva u Kurska, 5. července – 23. srpna 1943

V létě 1943 se Němci na východní frontě ocitli tváří v tvář sovětské Rudé armádě v patové situaci. Byli téměř poraženi, dostali ale další novou výzbroj včetně impozantního tanku Tiger. Obě znepřátelené armády se soustředily u města Kursk. Hitlerův plán? Pokračovat v útoku. Problém byl v tom, že Sověti dobře věděli, co se na ně řítí. Jednalo se o útok postrádající moment překvapení.

Sověti vybudovali tuhou obranu se sedmi obrannými liniemi, na nichž soustředili přes 30 000 děl – jedno dělo na každých 10 metrů. Celkem se do sebe u Kurska pustily více než dva miliony vojáků a 6 300 tanků, díky nimž šlo o vůbec největší tankovou bitvu v dějinách. Po několika týdnech bojů Sověti zatlačili Němce o 72 kilometrů zpět. Rudá armáda ale zaplatila krutou daň: přišla o 860 000 vojáků a více než 1 000 tanků. Ačkoli Němci utrpěli menší ztráty, 200 tisíc vojáků a 500 tanků, bylo to naposledy, kdy udělali krok na východ.

6. Druhá světová válka: Bitva o Británii, 26. července – 31. října 1940

Pád Francie v červnu 1940 umožnil Hitlerovi soustředit se na dobytí Anglie. K tomu ale nejprve potřeboval získat vzdušnou nadvládu. Do letecké bitvy o Británii se zapojilo 640 britských letadel a asi 2 500 letadel nejsilnějšího letectva té doby, německé Luftwaffe. Letecké údery Němců začaly 10. července 1940 souboji stíhačů nad Lamanšským průlivem, pokračovaly bombardováním letišť v Anglii a nakonec vrcholily útoky na britská města včetně Londýna. Jedno z největších střetnutí Bitvy o Británii se odehrálo 15. září, kdy proti 500 německým bombardérům a stíhacím letounům vyrazilo stejné množství britských spitfirů a hurricanů.

Britové kromě letadel využívali i jiné zbraně – celé pobřeží Británie nepřetržitě hlídalo 40 radarových věží. Hlásily pozice blížících se letadel na vzdálenost 150 kilometrů. Díky radaru a velkému nasazení pilotů (mimo jiné také z Československa) dokázali Britové v opotřebovávací bitvě zvítězit. Na obou stranách bylo sestřeleno 2 900 letadel. Britové ztratili 1 023 strojů, padlo 544 stíhacích pilotů, 700 příslušníků bombardovacího letectva a asi 300 příslušníků pobřežního letectva. Luftwaffe odepsala 1 887 letadel a ztratila kolem 2 500 pilotů a leteckého personálu. Neúspěch v bitvě o Británii umožnil Britům dál vést válku proti nacistickému Německu a připravil půdu pro budoucí otevření druhé fronty v Evropě.

5. Druhá světová válka: Bitva o Midwayské ostrovy, 4.–7. června 1942

Téměř přesně půl roku po úspěšném napadení Pearl Harboru se Japonci v Tichomoří dostávali na samou mez svých možností. Extrémně dlouhé zásobovací trasy a kritický nedostatek pohonných hmot omezovaly manévrovací prostor císařského válečného loďstva. Přesto se Japonsko rozhodlo pro rozsáhlou kombinovanou operaci proti silám Spojených států – chtělo zničit americké pozice na atolu Midway ležícím na cestě z Japonska k Havajským ostrovům a ochromit americké letadlové lodě. Současně se japonské expediční síly vylodily na atolech Attu a Kiska na Aleutských ostrovech.

Pokud by Japonsko v bitvě uspělo a zničilo Američanům letadlové lodě Hornet, Enterprise a Yorktown, zůstala by Spojeným státům v Pacifiku jediná funkční letadlová loď Saratoga, přičemž do konce roku 1942 nespustily USA na vodu žádnou další. Midway se pro Japonce mohl stát odrazovým můstkem k útoku na Havajské ostrovy, Austrálii, Samou a další území.

Japonské velení ale své konvoje útočící na Midway rozdělilo, a umožnilo tak americkým letadlům startujícím z letadlových lodí ničit je postupně. Během tří dnů Japonci ztratili těžké křižníky Mikuma a Mogami a letadlové lodě Hirju, Sorju, Kaga a Akagi dohromady s více než třemi sty letadly na palubě. Šlo o lodě, které se o šest měsíců dřívě účastnily napadení Pearl Harboru – z původních šesti těžkých letadlových lodí tak Japoncům zůstaly již jen dvě, Šókaku a Zuikaku. Američané odepsali letadlovou loď Yorktown a jeden torpédoborec. Byla to drtivá porážka, z níž se japonské námořnictvo už nikdy nevzpamatovalo.

4. Válka ve Vietnamu: Ofenzíva Tet, leden až březen 1968

V lednu 1968 zahájily severovietnamské síly rozsáhlou vojenskou ofenzivu proti celému Jižnímu Vietnamu, která měla vyvolat všeobecné povstání mezi obyvatelstvem. Během ofenzívy Tet byla napadena asi stovka měst zároveň, což zaskočilo nejen jihovietnamské velení, ale i Američany.

Největší boje se odehrály ve městě Hue ležícím blízko hranice se Severním Vietnamem. Tvrdých pouličních bojů s oddíly Vietkongu se zde vedle jihovietnamské armády zúčastnily i oddíly americké námořní pěchoty podporované tanky.

Bitva o Hue byla nejdelší a nejkrvavější bitvou ofenzívy Tet. Američané v ní za tři týdny ztratili více než 200 mužů a více než tisíc vojáků bylo zraněných. Komunistická armáda měla několik tisíc mrtvých a nakonec Hue nezískala. I přes vítězství se Američané ocitli v nezáviděníhodné situaci – veřejnost v USA si uvědomila, že armáda se nechala zavléct do mnohem těžšího a krvavějšího konfliktu, než se původně zdálo.

3. První světová válka: Bitva na Sommě, červenec až listopad 1916

Spojenecké síly za vrcholu bojů na Sommě nasadily 51 britských a 48 francouzských divizí, proti kterým Němci postavili 50 divizí. Prvního července 1916 začali Britové ostřelovat německé pozice na 35 kilometrů dlouhé frontě. Během pěti dnů vypálili dva miliony dělostřeleckých granátů. Následoval frontální útok britské a francouzské pěchoty proti německým pozicím. Němci odpovídali kulometnou a dělostřeleckou palbou. Ačkoli byli Němci zpočátku zatlačeni zpět, na některých místech se jim podařilo ztracené pozice dobýt. Toho dne přišli Britové o 60 000 vojáků, z nichž 20 000 padlo. A žádné území nezískali.

V následujících pěti měsících boje pokračovaly, na straně Britů vůbec poprvé i za podpory tanků. Němci byli nakonec zatlačeni zpět o pouhých 12 kilometrů. Celkový počet padlých byl ohromující: na obou stranách dohromady zemřelo víc než milion lidí.

I přes malé územní zisky v bitvě zvítězili Spojenci. Britové se naučili kombinovat tanky s ostatními druhy zbraní, zlepšili účinnost dělostřelectva i celkovou logistiku. Němci ztratili kolem půl milionu vojáků, což významně oslabilo jejich další operace ve Francii.

2. Druhá světová válka: Bitva u Stalingradu, září 1942 až únor 1943

Největší pouliční boje v historii válek svedli vojáci Hitlerovy třetí říše s Rudou armádou v ruinách Stalingradu. Bitva u Stalingradu se z původní vedlejší operace německé armády stala posedlostí Adolfa Hitlera. Dobýt město nesoucí jméno jeho úhlavního nepřítele chtěl za každou cenu.

Na německé straně se bitvy účastnilo 1 040 000 mužů, Sověti nasadili 1 140 000 vojáků. Bitva o Stalingrad byla nepopiratelně jednou z největších a nejničivějších bitev 20. století a patrně celé historie.

Německá Luftwaffe na město zaútočila 23. srpna 1942, kdy provedla 1 600 letů, během kterých shodila přes 1 000 tun bomb. V tomto jediném dni zahynulo přes 40 000 obyvatel Stalingradu. Zbývající civilisté dostali rozkaz zůstat v ruinách města, aby se tím zvýšila morálka obránců. Německý útok vedený zkušenou 6. armádou se tak rozmělnil v tvrdých pouličních bojích, do kterých nakonec zasáhla ruská zima.

Sověti následně situaci využili k protiútoku, obklíčení a nakonec i zničení německé armády a jejích spojenců. Na začátku února 1943 se vzdalo asi 90 000 Němců, z nichž se deset let po válce vrátilo do Německa 5 000 lidí. Rusové v bitvě zvítězili, ale ztratili 1,1 milionu vojáků. Němci a jejich spojenci přišli o 800 000 mužů.

1. Druhá světová válka: Vylodění v Normandii, 6. června 1944 – červenec 1944

Spojenecké síly vedené generálem Dwightem D. Eisenhowerem se v rozhodném Dni D vylodily na plážích Normandie, aby vyrvaly západní Evropu z rukou Němců vedených zkušeným generálem Erwinem Rommelem. Šlo o vyvrcholení dlouho dopředu připravované komplexní operace, která zahrnovala rozsáhlý průzkum, přísné utajení i stavbu celých fiktivních armád.

Dne 6. června vyrazilo válečné loďstvo se 7 000 plavidly doprovázenými více než 11 000 letadly. Bitva začala těžkým leteckým a námořním bombardováním. Mezitím se 150 000 vojáků připravovalo k boji. Na plážích Omaha, Utah, Juno, Gold a Sword nakonec 6. června padlo přes 10 000 spojeneckých vojáků a boje se přesunuly do měst a vesnic Normandie.

Německou bojovou sílu opírající se o rozsáhlá opevnění Atlantského valu podporovalo šest obrněných divizí. Proti nim se ale přes dobyté pláže valil nepřetržitý proud lidí a vojenské techniky – Spojenci za pouhé tři týdny vylodili téměř milion mužů, 100 000 vozidel a více než 400 000 tun nákladu. Němci tomuto tlaku nedokázali čelit a 25. srpna 1944 je osvobozena Paříž.