Jídelníček pralidí: pásli se jako dnešní krávy

Prapředkové lidí, kteří brázdili africké savany asi před třemi a půl miliony roky, se živili především trávou a výhonky – podle paleontologů výrazně více než ovocem nebo mase. Díky silným čelistem a zubům uzpůsobeným k drcení potravy se mohli snadno prokousat snadno větvičkami a trávou. Je velmi nepravděpodobné, že si takoví tvorové pochutnávali hlavně na ovoci, podobně jako dnešní šimpanzi nebo gorily.

Podle studie publikované v odborném časopise PNAS se naši předkové svým chrupem oddělili od opic a primátů mnohem dříve, než se vědci doposud domnívali. Paleontologové zkoumali jednoho z nejbližších předchůdců člověka, zástupce druhu Australopithecus bahrelghazali. Podle studie jde o první důkaz, jak se tento druh adaptoval na okolní prostředí. A především to, jak měnící se prostředí ovlivňovalo tvory, z nichž jsme se zřejmě všichni vyvinuli…

Pračlověk, který ještě nebyl člověkem

Vědce u těchto australopiheků zajímalo, jaký byl obsah uhlíku v jejich zubech. Zkoumali to přímo na nalezišti v Čadu pomocí speciálního laseru, který dokáže ze skloviny uhlík uvolnit. Podle výsledků se zdá, že základem potravy byly u nich tráva, především ostřice. Nejde o první doložený druh pračlověka, u něhož bylo toto stvoření potravy doloženo – důležité pro poznání světa je to, že jde o vzorek zdaleka nejstarší. Konkrétně o 1,5 milionu let.

Podívejte se na pozůstatky australopitheka pojmenovaného Ábel:

Vědci si myslí, že mají v rukou důkaz o tom, jak rychle se změnil způsob obživy v Africe. Australopihekové tak reagovali na dynamicky se měnící podmínky, které v té době v Africe panovaly. Australopithecus bahrelghazali byl přitom tvor podobný spíše dnešnímu šimpanzi než člověku. Měřil asi 150 centimetrů a vážil kolem 40 kilogramů. Měl nízkou postavu, chodil sice už po dvou končetinách, ale ještě shrbeně. Nejvíce se však od lidí lišil inteligencí – měl asi o dvě třetiny menší mozek než my dnes.

Přizpůsob se, nebo zemři

Australopithecus je rod vymřelých hominidů, který patří k linii vedoucí k člověku. V překladu znamená „jižní opice“, protože žil na jihu Afriky.

Podle autorky studie, profesorky Julie Lee-Thorpové, byla tato změna nutností. Australopithekové na ni museli přistoupit, jinak by se na planinách a savanách neuživili. Výsledky výzkumu nám naznačují, jak vypadala změna, která ze zvířecích tvorů udělala lidi: naši prapředkové se naučili získávat potravu těmi nejrozmanitějšími způsoby.

Od ostatních zvířat je odlišilo právě to, že dostali energii prakticky z jakéhokoliv zdroje, který se v jejich blízkosti objevil – ať už to byla tráva, ovoce, anebo třeba živá kořist…

Nejstarším nalezeným zástupcem druhu Australopithecus bahrelghazalije je Ábel, kostra samce nalezená roku 1993 v Čadu. Podle srovnání s ostatními nálezy šlo zřejmě o blízkého příbuzného slavné Lucy – tedy samice druhu Australopithecus afarensis. Pro většinu paleontologů jde o vědeckou záhadu – Ábel je totiž jediným australopithekem objeveným ve střední Africe.