Historie znala jen málo horších zločinů, než bylo falšování piva

Pivo je oprávněně nazýváno naším národním nápojem. Protéká naší minulostí se stejnou silou jako Vltava a pokusy o jeho padělání jsou stejně staré, jako historie jeho konzumace. Poznali byste některé historické praktiky u současného půllitru?

Mezi milovníky nápoje ze zkvašeného obilí patřili staří Egypťané, Chetité, Babyloňané i Homer Simpson. Po celou dobu historie výroby piva, tedy takřka 5500 let, doprovází jeho výrobu i prodej celá řada nejrůznějších „vychytávek“. Ovšem trpí tím jak zákazníkova peněženka, tak kvalita samotného nápoje. Pivo vařené v české kotlině mělo vždy vysokou úroveň. Petr Chelčický nám zanechal zprávu, tedy vlastně postesknutí, že jeho souvěrci „pijí pivo husté, v radosti i v utěšení“. Ti, jež si takovou radost dopřáli, pili pivo od sládka i hostinského poctivého. Ovšem zdaleka takoví nebyli všichni.

Šizení piva bylo považováno za takový hřích, že jedním z trestů bylo nepřijetí ke svatému přijímání. Tak to alespoň tvrdí církevní zápověď z 15. století. Za skutečný zlořád se považovalo ředění piva vodou nebo pivem slabším, ale historické zmínky jsou i o tom, že „za dary šenkýři prodávají pivo zlé.“ Nic nového pod sluncem, prostě jen prachobyčejný úplatek, tedy chcete-li, dar neboli pozornost, sloužící k tomu, aby šenkýř prodával pivo právě toto a nebral od konkurence bez ohledu na kvalitu. Bez svatého přijímání sládek žít mohl, utopení ve Vltavě mu však nečestnou kariéru dočista překazilo.

Zatímco v 15. a 16. století bylo ředění piva takřka smrtelným hříchem, dnes se jedná o jeden z používaných postupů. Pivovary uvaří velmi silnou mladinu, která se následně naředí vodou na běžnou stupňovitost. Systém HGV (high gravity brewing) je dnes u mnohých pivovarů standardním a nutno říci, že naprosto legálním postupem. Ovšem málokdo se k němu s hrdostí hlásí. Co za tím vězí? Moderní slovo „ekonomizace“ neboli šetření. Ovšem zastánci klasických receptur by něco takového nejraději vrátili zpět pod trest vltavské koupele. Copak by na takovéto křtění piva řekli tehdejší sládci? A točení podměrečného piva? Na to pamatoval už proslulý Chamurrapiho zákoník.

O leckterém ze současných piv se mluví jako o projímadle, tedy o pití veskrze nezdravém. Nejde o žádnou novinku. Už Pavel Židek ve zprávě z 15. století napsal: „O pivích račte věděti, že tak piva zlá a vodnatá dělají, že nemocní lidé nemohú se obživiti v své žízni.“ Trestuhodné bylo zaměnování piva, levnější patok byl prodáván jako známější a proto dražší produkt. Trik, na který jste v šenku mohli narazit před stovkami let, vydržel dodneška. Blahoslav v knize o vadách kazatelů popisuje příhodu, kterak se muž Boží rozhorlil nad nepravostí tohoto světa a jako příklad uvedl i šenkýřky, Cjež pivo zlámají (zředí pozn. autora), že ani pěny držeti nechce“. A řešení prý nalézají v tom, že „namydlí“ něco do piva a vlejí do sudů. Naneštěstí kázání poslouchala právě jedna z šenkýřek, která si po návratu z kostela pochvalovala, jak bylo kázání užitečné. Oním „namydlením“ zřejmě bylo míněno vmíchání nějakého z bylinných výluhů. Pivo bylinné či medové ovšem nebylo žádnou výjimkou, podobné speciály jsou stejně staré jako pivní pijáctví. Ovšem tehdy asi těžko dávali do piva drcené krovky brouků červců nopálových, jež jsou v současnosti jednou z mnoha přísad „letních“ nízkoalhoholických piv.

Jak vidno, pivo jakožto nápoj provázející lidstvo skoro celou jeho existenci, bylo vždycky zdrojem nekalých praktik. A každý ví, že nevymizely ani v 21. století.

Topi Pigula