Démoni v ložnici. Kde se vzaly noční můry?

Podivné pocity cizí přítomnosti, neschopnost pohnout se a občas i vidiny něčeho zlého – tyto problémy trápí i v současné době 5–60 procent lidí. A to už víme o lidské psychice spoustu věcí, které ve středověku netušili. Představte si, jak na tento fenomén musel reagovat středověký člověk…

Teologie i filozofie si jako vysvětlení vytvořili komplikovaný systém démonů, kteří člověka ve spánku mučí, případně ho rovnou sexuálně obtěžují. Moderní věda už ví, že je všechno jinak. Přesto se ale ve středověku dostali pozoruhodně blízko pověstnému jádru pudla.

Tomuto fenoménu se odborně říká spánková paralýza a kromě sukub vysvětluje třeba také většinu únosů mimozemšťany. Jde o stav mezi spánkem a bděním, kdy si mozek sice už částečně uvědomuje realitu, ale nedokáže ji ještě dostatečně odlišit od snů a divokého obsahu podvědomí. Především však v této fázi spánku ještě nejdou ovládat svaly. Člověk se tedy nemůže pohybovat, naopak může cítit, že je ochrnutý. Někdy se dokonce může zdát, že tělo je ovládané cizí vůlí.

Chci křičet, ale nemám ústa

K těm nejméně příjemným pocitům patří, že téměř nikdy nelze ovládat hlasivky. Člověk má tedy pocit, že chce křičet, ale nemůže. Pokud jste to nikdy nezažili, představte si tu nejhorší noční můru, při které se nemůžete projevit – a přitom ještě cítíte, že vás někdo ovládá…

Vědci ještě přesně nepopsali příčiny tohoto stavu, ví se však, že nějak souvisí s REM fází spánku. Zřejmě velký vliv má elektromagnetické pole: čím silnějšímu vlivu záření byli pokusné osoby vystavené, tím silnější byly projevy spánkové paralýzy. Objevily se i souvislosti se stresem, změnou obvyklého místa spánku a srdečními poruchami. Řešit tyto poruchy však stále nedokážeme o moc spolehlivěji, než středověké babky kořenářky…

Horory díky poruše

Existuje i přesný opak tohoto stavu, kdy člověk naopak nevědomky svaly ovládá, ale není si toho vědom. Projevem jsou pak náměsíčnictví, mluvení ze spánku a podobné další stavy. Vědci už tento fenomén pozorovali dokonce i u domácích zvířat: například psi a kočky pohybují ve spánku nohama podobně jako při běhu.

Není divu, že v dobách, kdy světu vládla pověrčivost, musely tyto pohyby vzbuzovat děs. Podle mnoha psychologů i historiků stály právě ony za mýty o démonech – a díky nim tedy také máme většinu hororových filmů. Dnes už na strašidla lidé nevěří, ale o to víc věří v existenci mimozemšťanů. Zážitky z únosů „ufony“ a noční návštěva sukuby mají až příliš mnoho podobných znaků na to, aby šlo jen o náhodu...