VIDEO: Kůň a člověk se potkávají přes 50 000 let. Drsná příroda kazašského Ťan-šanu na Prima PLAY

Kůň se v blízkosti člověka pohybuje už asi 50 tisíc let. Teprve kolem roku 3500 př. n. l. ale přestal být lovnou zvěří a pouhou zásobárnou masa a došlo k jeho domestikaci. Kde se tak stalo? Pozornost vědců se nově upírá ke Kazachstánu, kde se v sídlištích tzv. bonijské kultury našly statisíce kosterních pozůstatků částečně domestikovaných koní. Tamní obyvatelé také dodnes využívají koňské mléko pro přípravu tradičního kysaného nápoje – kumysu. Svět polodivokých koní a dalších vzácných druhů zvířat můžete sledovat v dokumentu Ťan-šan: Země medvědů a koní na Prima PLAY

První domestikovaný kůň se zřejmě objevil v severním Kazachstánu. Na tamních archeologických nalezištích, mezi něž patří Krasnyj Jar, Vasilkovka a Botay, se našly pozůstatky rozsáhlých stálých sídlišť botajské kultury (3700-–3100 př. n. l.). Výzkum v okolí staveb odhalil úlomky více než 300 000 kostí, z nichž přes 90 % patří koním. Významné je, že kosterní nálezy mají štíhlejší některé kosti a podobají se víc dnešním koním než těm divokým.

„Domestikace je vyšší stupeň ochočení, kdy už dochází ke genetickým změnám a změnám stavby těla daným péčí člověka a vůbec cílenou selekcí,“ vysvětluje Ing. Jitka Bartošová, Ph.D.

Pomocným důkazem domestikace koní v Kazachstánu je i to, že na předstoličkách koní archeologové objevili stopy poškození, které bylo zřejmě způsobeno udidlem. Třetím, klíčovým důkazem jsou stopy zpracování nejen koňského masa, ale i koňského mléka. Podle Jitky Bartošové z Výzkumného ústavu živočišné výroby přitom podojit klisnu není úplně jednoduché ani v dnešní době.

Koně, medvědi a svišti

Jestliže jsou nálezy ve stepích severního Kazachstánu důkazem o dramatické proměně života tehdejších lidí, představuje pohoří Ťan-šan na jihu země živoucí ukázku symbiózy krajiny a ohrožených druhů zvířat. Kromě stád koní volně se pasoucích ve výškách kolem 2000 metrů na mořem zde můžete narazit na skupiny medvědů hnědých (Ursus arctos) přesouvajících se za novými zdroji potravy.

Vzácní svišti Menzbierovi (Marmota menzbieri), kteří už obývají území o rozloze pouhých 400 kilometrů čtverečních, se zde chystají k zimnímu spánku již na konci srpna. Ve svislých březích místních řek pak bojují o zahloubená hnízda mandelíci hajní (Coracias garrulus) s neodbytnými kavkami obecnými (Corvus monedula). Žije zde také největší druh slepýše blavor žlutý (Pseudopus apodus) dorůstající délky až 1,5 metru.

Pohoří Ťan-šan se táhne v délce asi 2800 km rovnoběžkovým směrem od Kyrgyzstánu po Sin-ťiang. Nejvyšším vrcholem je Džengis čokusu, pro dříve narozené Pik pobědy, vysoký 7439 metrů. Leží v Kyrgyzstánu.

Více se o přírodě Kazachstánu dozvíte v dokumentu Ťan-šan: Země medvědů a koní na Prima PLAY.

(mih)