„Zlodějská“ maska ťuhýka má zajímavé evoluční vysvětlení
Ťuhýk je malý pěvec s výrazným černým pruhem přes oči. Už se ví k, čemu ho má.
Slunce, evoluce a ťuhýci
Už nějaký čas ornitologové spekulují, zdali se u některých druhů ptáků s černou maskou kolem očí nevyvinulo toto zbarvení v souvislosti s lovem proti světlu. Černá barva pohlcuje více světla a tedy ho méně odráží, což mimo jiné vede k tomu, že pták je méně oslněn. Jenže ne každý ťukýk má černou masku stejně výraznou, mimo jiné je i součástí pohlavního diformismu, tedy podle masky se dá poznat samec od samice. Být v protisvětle ne obecně nevýhoda, což znají jak sportovci, tak fotografové – v ostrém protisvětle je i kořist hůře vidět. Jak je to s protisvětlem a lovem ťuhýků v souvislosti s jejich černou maskou, se rozhodli otestovat vědci zajímavým experimentem.
Ťuhýk běločelý (Lanius nubicus)
Ťuhýk běločelý patří k samotářským druhům (výjimkou jsou pouze migrace), jeden pták obvykle obývá území 2 až 5 hektarů a díky silně vyvinuté teritoalitě si své území tvrdošíjně brání. V případě odchytu dokážou předstírat zranění nebo smrt, čehož využívají při útoku predátorů nebo při odchytu člověkem. Živí se především velkým hmyzem, cvrčky, kobylkami a brouky, což znamená, že jejich oběť i oběd dlí převážně na zemi, kam směrují své útoky. Právě tady může být důvod, proč je lepší letět a lovit proti světlu – kořist nevyplaší stín přilétajícího predátora. O jiných druzích ťuhýků, kteří loví drobné hlodavce a své mrtvé úlovky vystavují na odiv okolí, jsme už psali.
Ťuhýk obecný
Výsledek jasně ukázal, že černý pruh má přímou souvislost s lovem proti slunci. Jedinci znevýhodněni bílou barvou měli menší úspěšnost a častěji lovili se sluncem v zádech, samci s podpořenou kresbou naopak dál lovili proti slunci.
Proč byl zvolen právě tento druh ťuhýka, když mnozí jeho příbuzní mají masku obsahující černý pruh výraznější? Důvodem je jeho lovecké stanoviště, kde ostré slunce svítí prakticky pořád. A jak vidno – slunce a černá ťuhýkova maska mají poměrně jasnou (ko)evoluční souvislost.
Text: Topi Pigula