Žraloci před 20 miliony lety málem vyhynuli. Objasnění záhady může zachránit lidstvo
Žraloci jsou nazýváni živoucími fosiliemi. Nechybělo mnoho a stali by se jen položkou na seznamu vyhynulých zvířat.
Žraloci jsou na jednu stranu nespravedlivě vykreslováni jako nelítostní zabijáci moří, na druhou stranu však také jako skupina ohrožená nadměrným lovem, neboť jejich ploutve se staly pro Číňany symbolem luxusního pokrmu. Jenže před 20 miliony lety žraloci opravdu téměř vyhynuli. Stačilo jen málo a lidé by je znali jen jako další fosilní důkaz evoluce. Potíž je jen v tom, že nikdo vlastně netuší, co přesně se stalo.
Záhadný úhyn žraloků
Žraloci obývali Zemi dokonce dříve než dinosauři. Jenže před zhruba 20 miliony lety došlo k prudkému poklesu druhů žraloků, který je dostal na práh věčnosti. „Více než 70 procent pelagických druhů žraloků neboli druhů žraloků ve volné vodě zmizelo a jejich početnost klesla o 90 procent. Neexistuje jednoznačná odpověď na otázku, proč se tak stalo,“ uvádí Discover Magazine.
Žraloci mají své milovníky i odpůrce Zdroj: iStock
„Tehdy v miocénu žraloci prakticky zmizeli… Toto náhlé vymírání nastalo nezávisle na jakékoli známé globální klimatické události a zhruba 2 až 5 milionů let před diverzifikací vysoce stěhovavých predátorů s velkým tělem, kteří dnes dominují pelagickým ekosystémům, což naznačuje, že raný miocén byl obdobím rychlých transformačních změn,“ píše se ve studii, jež vyšla v prestižním magazínu Science.
Důkazem jsou šupiny
Kdo měl možnost si sáhnout na žraločí kůži, ten potvrdí, že jde o velmi drsnou, až smirkovému papíru podobnou strukturu. Právě šupiny a zuby se staly důkazem, jak moc byla v minulosti skupina žraloků bohatá na druhy a k jak drastickému úbytku došlo. Dnešních 375 druhů žraloků je jen nepatrný zlomek z původní druhové diverzity těchto paryb.
Zatím ovšem není jisté, zdali se o příčině tak obrovského propadu žraločích druhů dozvíme něco víc. Podle vědců je nicméně důležité pochopit, co se tehdy stalo, protože se tak může objevit zatím neznámá souvislost týkající se například neustálého koloběhu uhlíku v biosféře, která může mít zásadní význam pro přežití lidského druhu.