Vědci nalezli důkaz, že velký mozek zachraňuje životy

S flintou na vrabce

Jakkoliv Evropa označuje sama sebe za civilizovanou část světa, pořád se v ní střílí ptactvo. Obyvatelé středomořského ostrova Malta si před časem v referendu rozhodli, že se dobrovolně nevzdají lovu tažných ptáků, kteří přes ostrov každoročně na podzim a na jaře táhnou na zimoviště či z nich. Malta má jako jediná země Evropské unie výjimku z unijních směrnic na ochranu přírody. Na ostrově se smějí lovit ptáci na jejich podzimním a jarním tahu mezi Evropou a africkým zimovištěm. „Například v případě hrdliček tak došlo ve Velké Británii k poklesu jejich počtu o 95 procent a ekologové, kteří vedli na Maltě kampaň za zákaz jarního lovu, spočetli, že se v Evropě ročně nevylíhne až 200 tisíc mladých ptáků, protože jejich potenciální rodiče zastřelí lovci na Maltě,“ informuje Jaromír Marek na webu Českého rozhlasu. Teď se ukazuje, že lov má vliv na ptačí evoluci.

Hlupák schytá brok?

Dánský zoolog Anders Pape Møller zauvažoval nad tím, zdali selekční tlak lovců má nějaký vliv na evoluci ptáků. Studie, která vyšla v časopise Biology Letters zkoumala velikosti mozku ptáků ulovených nebo uhynulých 1960–2015 v Dánsku. Šlo o skoro 3800 ptáků 197 druhů. Výsledek zkoumání ukázal na první pohled logickou, ale pro vědce přece jen překvapivou souvislost. Mezi mozky ulovených (zastřelených) ptáků a jedinců umrlých z jiných důvodů byl statisticky významný rozdíl. Ti zastřelení měli mozky menší. I když samotná velikost žádnou zásadní informaci o kongitivních schopnost daného jedince nic nevypovídá, rozdíl byl příliš velký na to, aby byl náhodný.

Jedinci s většími mozky se evidentně dokázali lovci vyhnout. To může mít za následek „zafixované“ chování, které se bude dál přenášet na potomstvo. Znamená to, že lovci selektují populaci a zřejmě urychlují evoluci.

Vyhubený holub

Byť výše zmiňované referendum prošlo na Maltě jen o příslovečný chlup (pro lov se vyslovilo 50, 44% voličů), tak jeho rozhodnutí platí, což každoročně stojí život tisíců ptáků. Nejde ani tak o potřebu lovu z důvodu obživy, ale o kratochvíli spojenou s tradicí. To, že lidé dokážou lovem zlikvidovat i extrémně hojný ptačí druh, dosvědčuje i historie holuba stěhovavého (Ectopistes migratorius).

Ornitologové tento druh označují z hlediska počtu jedinců za nejhojnější. Obýval v obrovských hejnech původní listnaté lesy Severní Ameriky východně od Skalnatých hor. Celkový počet ptáků poletujících v tisícihlavých hejnech podle některých odhadů přesahoval tři miliardy jedinců. Původní obyvatelé Severní Ameriky ho lovili taky, ale teprve s příchodem bílých kolonistů se rozjelo holubí vyvražďování ve velkém. Poslední divoce žijící holub stěhovavý byl zastřelen v roce 1900, poslední jedinec, samička Martha, uhynula v roce 1914.

Text: Topi Pigula