Vědci chtějí oživit obří želvy na Galapágách. Jak?

Nové techniky reprodukce v zajetí možná znovu vdechnou život těmto plazům, kteří údajně inspirovali evoluční teorii slavného britského přírodovědce Charlese Darwina při jeho návštěvě na ostrovech v roce 1835.

Galapážské souostroví, izolovaná přírodní rezervace v Tichém oceánu, jsou známé endemickými druhy, které se tu vyvíjely chráněny izolací. Každý ostrov skrývá svou specifickou faunu.

Nedávné výzkumy umožnily objevit na ostrově Isabela kolem sopky Wolf 17 obřích hybridních želv, které mají genetické vybavení velmi blízké (až 80 procent společných genů) s vyhynulým druhem z ostrova Pinta, a asi 280 želv s genetickou výbavou podobnou (až 90 procent společných genů) se želvou z ostrova Floreana, která rovněž vyhynula.

Jak oživit mrtvý druh

"Dává nám to možnost doslova oživit některé druhy, které jsme považovali za vyhynulé," říká Washington Tapia, šéf jednotky aplikovaného výzkumu v Galapážském národním parku.

Tyto ostrovy, zařazené na seznam světového dědictví UNESCO, skrývají nejméně 1500 rostlinných a 500 živočišných druhů, z toho téměř 30 000 až 40 000 obřích želv, jejichž krunýř může dosáhnout v průměru až 1,80 metru a které mohou žít až 180 let.

Georges samotář, stoletá želva z ostrova Pinta, která uhynula loni 24. června, byl považován za poslední svého druhu (Chelonoidis abingdoni), dokud americká Yaleova univerzita o půl roku později neprokázala, že u sopky Wolf žijí další želvy tohoto druhu.

Georges se po nabalzamování ve Spojených státech vrátí v březnu příštího roku na Galapágy, kde bude důstojným exponátem v muzeu želv. Před uhynutím tohoto zvířete, které bylo objeveno v roce 1971, se vědci několik desetiletí marně pokoušeli dosáhnout jeho reprodukce a bez úspěchu kontaktovali zoologické zahrady v celém světě, aby našli podobný druh.

Vědci se chystají zpochybnit Darwinovu teorii o přirozeném výběru, když oživí druhy, které se nepřizpůsobily svému prostředí.

Želvy dělají pomalu vše. I páření...

V rámci tohoto projektu vědci na souostroví vyberou mezi objevenými hybridními želvami takové, jejichž DNA je nejbližší vzácným druhům. Ovšem vzhledem k pomalosti, která charakterizuje želvy nejen co do chůze, ale i co do rozmnožování, se budou muset ozbrojit trpělivostí.

"Už tady nebudeme, abychom to spatřili," usmívá se Washington Tapia. Zdůrazňuje, že případný úspěch pokusu nebude moci být vyhodnocen dříve než za sto let, protože obří želvy tohoto typu dosahují sexuální dospělosti mezi 20. a 25. rokem života u samiček a mezi 25. až 30. rokem u samců.

Cílem metody umělé reprodukce je získat želvy, které budou mít DNA z 95 procent totožnou se starými druhy. Pokud jde o případ George samotáře, nevylučuje ekvádorský vědec možnost, byť vzdálenou, získat samce s totožným genetickým vybavením.

Želva ve volné přírodě klade vejce jen dvakrát ročně a malé želvičky se vylíhnou osmý měsíc od početí. V zajetí je možné tuto dobu zkrátit o polovinu kontrolou teploty, která má rovněž přímý vliv na pohlaví zvířete. Sameček potřebuje 28 stupňů Celsia, zatímco samička 29,5 stupně.

Za poslední více než rok se v zajetí narodilo 92 želv jiného druhu z ostrova Floreana. Cílem je želvy znovu vrátit do jejich přirozeného prostředí, aby se tak obnovila dynamika ekosystému, který utrpěl jak jejich absencí, tak zaváděním jiných živočišných druhů.

Mnoho želv, které tvořily oblíbený pokrm pirátů brázdících zdejší vody v 18. a 19. století, byl usmrceno přirozenými predátory, včetně tisíců hlodavců útočících na jejich hnízda.

Kromě tohoto speciálního projektu reprodukce želv na Galapážských ostrovech tu již v 60. letech minulého století vznikl program chovu plazů v zajetí, především v Puerto Ayora, metropoli ostrova Santa Cruz.