V Česku řádí traviči. Někomu vadí orlové, luňáci, káňata…

Má to zahnuté drápy, tak je to škůdce a škůdce je třeba likvidovat. I tak uvažují někteří z nás.

Opora v hospodské diskuzi

V diskuzi z loňského roku, tedy v době, kdy se ještě volně, bez roušek, mohlo diskutovat v otevřených hospodách, zaznělo: „Víš kolik kormorán sežere rybníkářům ryb? A kolik mají káňata na svědomí zajíců? A orel dokáže strhnout srnu! Když jich bude méně, rozhodně nikomu chybět nebudou!“ Na argument protistrany (protistranu zastupoval autor tohoto článku), že přírodě chybět asi budou, že i dravci mají své místo v ekosystému, už žádný logický komentář nepřišel. Prý ten, „kdo tomu nerozumí, nemá co diskutovat, a může tak maximálně šoupat nohama“. Autor prvního výroku, shodou okolností myslivec, přece denně chodí do lesa a ví, o čem mluví. Omluvou budiž, že šlo o klasickou hospodskou diskuzi a oba diskutéři už měli, eufemisticky řečeno, zpomalené přenosy myšlenek a rychlost uvažování.

Luňák hnědý

Každý, kdo chodí denně do přírody, vidí poměrně rychlé, dnes už skutečně nepřehlédnutelné změny. Rapidní úbytek motýlů můžeme přičíst chemii v zemědělství či změnám klimatu. Všímavého laika, který má rád procházky přírodou, překvapí nízký počet nad hlavou kroužících káňat. Tam, kde byla káňata naprosto běžným ptákem, už tomu tak zkrátka není. Struktura ptačích společenstev se mění a vzhledem k úbytku druhů i celkovému počtu jde až příliš často o smutnou skutečnost. Ale přesto se tu a tam objeví i dobrá zpráva.

Když v květnu 2020 přeletěl nad sídlištěm Na Výšině v Ústí nad Labem luňák hnědý (Milvus migrans), byla to pro milovníky divoké přírody radostná událost. Jde totiž o druh, který se stává čím dál častěji obětí travičů. Zatím v letošním roce (údaj z 20. 4. 2020) traviči dostali nejméně 25 ptáků. Slovo „nejméně“ je na místě, protože zdaleka ne každou oběť se podařilo najít, a pokud ano, ne u každého nálezu se dělá odběr tkání a hledá příčina smrti. „Otrávení luňáci se objevují napříč celou republikou. Na začátku března to byl jeden na Kolínsku, dále tři luňáci na Břeclavsku, jeden na Klatovsku a naposledy jeden na Jičínsku,“ komentuje na stránkách České společnosti ornitologické psovodka Klára Hlubocká, která se v terénu specializuje na vyhledávání otrávených návnad a jejich obětí.

Smrt udušením

Karbofuran je nervový jed používaný k otravám dravcům a šelem, přičemž mezi „vedlejší“ škody patří otravy celé řady jiných druhů, jako jsou bažanti nebo kachny. „Karbofuran se používal v zemědělství jako insekticidní přípravek k tlumení škůdců na velké škále plodin, např. na kukuřici, řepě, slunečnici, bramborách, řepce. Přípravky byly klasifikovány jako vysoce toxické. V Evropské unii je aplikace karbofuranu zakázána od roku 2008, není dovoleno jej nejen používat a prodávat, ale ani skladovat. V zemědělských družstvech i mezi lidmi je ale stále značné množství zásob, za jejichž uchovávání hrozí postihy,“ píše se na stránkách karbofuran.cz

Po jeho požití dochází k blokování přenosu nervových vzruchů, konkrétně ovlivňuje účinek enzymu cholinesterázy, který má na svědomí přenos vzruchu z motorického nervu na sval. Plíce přestávají fungovat, do krve se nedostává kyslík a organismus umírá udušením. Zní to málo dramaticky? Jen si představte: při plném vědomí se snažíte nadechnout, ale ono to nejde. Lidský mozek situaci vyhodnotí, začne panikařit. Do krve se vylije adrenalin, ale kyslík nepřichází. Po trýznivých minutách bez kyslíku začnou odumírat mozkové buňky.

Rychlost smrti spočívá na celé řadě faktorů. Na tom, zdali se toxin do těla dostane požitím nebo vdechnutím, na jeho množství a samozřejmě i na tom, o jaký organismus se jedná. Návnady napuštěné karbofuranem (ke spolehlivé smrti stačí pár kapek) nemusí být cílené přímo na dravce (tady se často používá přímá střelba). Mohou mířit na lišky, jezevce a jiné, podle travičů „škodlivé" organismy. Existuje nějaký protijed? Ano, atropin, který se používá coby protijed při otravě organofosfáty či nervovými plyny. Jenže kdo má po ruce dávku atropinu ve chvíli, když na procházce najde zmítající se zvíře, které už má našlápnuto k tomu, aby nastoupilo na Cháronovu loď, převážející všechny do říše mrtvých?

Zaměřeno na orly?

Když v roce 1986 na Třeboňsku zahnízdil orel mořský, vypukly mezi „birdwatchery“, tedy milovníky ptáků závody, kdo se bude moci pochlubit pozorováním. Ochránci přírody se z pochopitelných důvodů snažili hnízdo utajit. A stejně tomu je i v případě další úspěšných hnízdění. Na Kozí vrch v Mojžíři (Ústí nad Labem) je aktuálně vstup zakázán z důvodu hnízdění sokola stěhovavého.

Na jedné straně jsou totiž milovníci dravců a na té druhé… lidi, kteří se je snaží zlikvidovat. V létech 2004–2005 bylo nalezeno pět orlů prokazatelně otrávených karbofuranem. Tyto a další nálezy už nelze označit za náhodu, někdo v naší přírodě cíleně likviduje dravce. Orli mořští se zatím stali sice velmi vzácnou, ale doufejme že trvalou součástí naší přírody.