Úspěšnost teroristů v číslech. Jak se daří islámským, nacionalistickým nebo těm českým?

Často se mluví o válce proti teroru, který si v posledních letech „našel“ cestu i do evropských ulic. Není tady úplnou novinkou, jen došlo k jeho proměně. Itálie v minulosti čelila atentátům z řad mafie, v Irsku zabíjeli vrahové Irské republikánské armády, izraelské sportovce na mnichovské olympiádě postříleli příslušníci palestinské teroristické organizace, v Německu vraždili příznivci levicových hnutí, za války v bývalé Jugoslávii se obětí etnických čistek staly tisíce mužů, žen i dětí (přes 8 000 jen během masakru ve Srebrenici roku 1995). Za francouzské revoluce v roce 1793 byl teror dokonce součástí vládní politiky. Teror je na evropském kontinentě doma, jen se ho po většinu času dařilo držet na uzdě.

Aktuálně má vzedmutou vlnu teroristických útoků na svědomí radikální islamismus podporovaný takzvaným Islámským státem. Organizace ISIL (dnes IS) vznikala postupně jako irácká odnož Al-Káidy operující během války v Iráku. Ta skončila vítězstvím Američanů a jejich spojenců, nicméně po odchodu euroatlantických vojsk se v zemi rozmohlo sektářské násilí. Snaha o vytvoření radikálního „Islámského státu“ v té době prudce zesílila. Aktivita teroristické organizace známé jako Islámský stát (nelze mluvit o státu coby státotvorném útvaru, neboť jej žádná jiná země neuznala) se v té době radikálně rozrostla. Zatímco v roce 2013 zemřelo celosvětově v rámci teroristických útoků „pouze“ 18 066 lidí, o rok později už to bylo 32 727. Mapa ze studie Global Terorist Index 2014 označuje krvavě rudou barvu země s nejvyšším dopadem teroristických útoků. Je jich pouze pět: Irák, Jordánsko, Namíbie, Pákistán, Sýrie.

Materiál obsahuje i výčet zemí a jejich „index rizika“, kde hodnota 10 znamená riziko nejvyšší, 0 je země s maximální bezpečností. Česká republika je označena indexem „rizika“ 0,81 a obsadila 83 pozici ze 124 sledovaných zemí. Desítku měl v roce 2014 pouze Irák, hodnotou 9,39 byl za ním Afghánistán. Není bez zajímavosti, že Belgie měla v té době hodnotu v 0,53 a v hodnocení stála na 93 místě, tedy podle hodnocení byla bezpečnější zemí, než ČR. V roce 2013 zemřelo 80% obětí teroru v pouhopouhých pěti zemích. Podíváme-li se na množství obětí sestupně, tak jde: Irák (35,4%), Afghánistán (17,3), Pákistán (13,1), Nigérii (10,2) a Sýrii (6%).

Nelze se pozastavit nad tím, že všechny země mají v rámci svých etnik majoritně zastoupeny různé větve islámu. Autor těchto řádků před několika lety projel kus Sýrie včetně Palmyry a měl pocit, že se jedná o zemi s extrémně pohostinnými lidmi a ani v nejmenším se necítil ohrožený. Dnes je Sýrie zemí zmítaná občanskou válkou a extrémním rizikem teroristického útoku.

Podíváme-li se suchou řečí čísel na období let 2006 – 2014, tak nezbývá než konstatovat, že v důsledku teroristických útoků přišlo celosvětově o život 161 834. Číslo vypadá hrůzostrašně a skrývají se za ním stovky tisíc zničených osudů. Ovšem opět dejme slovo číslům - ve stejném období našlo jen v USA smrt vlivem automobilových nehod rovných 164 433 osob, tedy jen o málo víc. Rozdíl je v tom, že zatímco „americké“ číslo trvale klesá, „teroristické“ v posledních letech radikálně stoupá. Aktuální terorismus Islámského státu má svou extrémně silnou propagační hodnotu. Islamisté nevládnou dokonalou technikou, dálkově naváděnými drony a sítí špionážních družit. Proto používají jednodušší metody přesně podle čínského přísloví „zabij jednoho a postrašíš deset tisíc“. A o strach tady jde. Původ samotného slova terror vychází z latinského terrere - vyděsit, postrašit. Do češtiny se dostalo prostřednictvím francouzštiny. První použití v angličtině je zaznamenáno v roce 1528. Jak dokonale ono „děšení“ funguje ukazují novinové titulky a obsahy televizních zpráv.

Čeští teroristé v akci

Ostatně i komunistické Československo má v oblasti světového terorismu své máslo na hlavě. „Reálně socialistické Československo sehrálo neblahou úlohu země, která v zájmu „světové revoluce“ vysílala vlastní a školila nebo poskytovala útočiště množství protizápadně orientovaných zahraničních teroristických živlů. „Československá rozvědka podnikla například v roce 1957 ve Francii pumový útok, namířený proti tehdy počínající západoevropské integraci. Bomba měla podle představ teroristů vybuchnout na recepci Evropského společenství uhlí a oceli, předchůdce dnešní Evropské unie. Útočníci chtěli vyvolat dojem, že za akcí stojí němečtí neonacisté, odpůrci evropského sjednocování. Shodou okolností však nálož zabila manželku prefekta města Štrasburku. Zmínit je nutné i pumový útok, provedený československými rezidenty proti stanici Svobodná Evropa, sídlící svého času v Mnichově. Fakultou Státní bezpečnosti v Zastávce u Brna prošla řada frekventantů z Itálie (Rudé brigády), Vietnamu, Nikaraguy, Sýrie a především Palestinci.

Některé „studenty“ se Státní bezpečnosti podařilo naverbovat, ale využitelnost jejich zpráv (pokud nějaké přišly) byla mizivá. Zastávka u Brna nebyla jediným místem, kde „studenti“ z rozvojových zemí a národně osvobozeneckých hnutí prokazatelně působili. Existují důkazy o jejich pobytu v rekreačním středisku FMV v Jílovém u Prahy, další výcvikové středisko bylo zřízeno ve vojenském prostoru Doupov,“ píše se v dokumentu Terorismus a jeho projevy v někdejším Československu a dnešní České republice zveřejněný Ministerstvem vnitra ČR. Je dobré být připravený, ale ne vystrašený. Neboť jak praví nikoliv čínské, ale české pořekadlo: kdo se bojí, sere v síti. Pochází z dob suchých záchodů venku na dvoře a pro bojácné byl v (před)síni připraven nočník, aby bázlivec nemusel ven a zároveň abych výkaly nepáchly v ložnici.

Topi Pigula