Tarantulí kanibalismus: Samice nezabíjí kvůli hladu, ale agresivním genům

Tarantulím při páření neustále hrozí smrt. Podívejte se na napínavé námluvy

Údolí smrti – Tarantule hledá samičku

Páření tarantulí probíhá ve volné přírodě v poněkud napínavých podmínkách. Samice žijí zhruba dvakrát delší dobu než samci, kteří tím pádem mají výrazně méně času na to, aby předali co nejvíce samičkám svůj genetický materiál. A jde jim doslova o život.

Zatímco samci tarantule se dožívají 7–8 let, samice žijí klidně i dvacet, přičemž prokázané byly i případy sahající k 25 letům života. Samečci se po většinu roku zdržují ve svých norách, s koncem léta (obvykle během října) se vydávají i na několik kilometrů dlouhou pouť, při které hledají samičí nory, v nichž by mohlo dojít k páření. Když svou milou konečně najdou, musí však být velice opatrní. Jeden špatný krok je totiž může odsoudit k trestu smrti.

Vábení, případně útěk

Jak můžete vidět v dokumentu Údolí smrti na Prima ZOOM, když samec samičku objeví, začne ji vábit pomocí chemických, vibračních a hmatových signálů. Pokud o něj samička projeví zájem, začne mu odpovídat stejně. V opačném případě by nápadník měl vzít hodně rychle nohy na pomyslná ramena, neboť mu u některých druhů hrozí smrt v podobě prokázaného kanibalismu.

Kanibalismus souvisí s geny

Samička však svého potenciálního partnera většinou nesežere z důvodu hladu a její kanibalistický apetit není dán ani velikostí jednotlivých druhů. Vědci ho spojují s genetikou, když tendence usmrtit nápadníka i před samotným aktem mají primárně agresivnější druhy samiček, které reagují velmi podobně jako v případě lovu kořisti. Podle argentinského experta na tarantule Nelsona Ferrettiho samec přijde o život v jednom z těchto tří případů:

Pokud se snaží svou vyvolenou pronásledovat bez dostatečného dvoření
Pokud vstoupí do její nory příliš rychle
Pokud neodejde dostatečně rychle po samotném aktu

Samička po páření zůstává nějakou dobu nepohyblivá, což samečkovi ve volné přírodě umožňuje získat prostor a čas pro bezpečný útěk. Množství nakladených vajec se liší druh od druhu a může se pohybovat od 50 do 2 000 kusů umístěných do pavučinového vaku. Během následujících 6–8 týdnů samice zůstávají kvůli vaku ostražité a výrazně agresivní, vak samotný pak mnohé druhy dokonce obracejí, aby nedošlo k deformaci vajec. Samotní mladí pavouci po vylíhnutí zůstávají delší dobu v hnízdě a živí se zbytky vajec.

Zdroj: LiveScience