Superkřeček: tvor, na kterého nefungují jedy. Jak to dělá?

Křeček huňatoocasý (Neotoma cinerea) dělá čest svému jménu. Ocásek má skutečně porostlý krásnou kožešinou. Ovšem kdyby byl pojmenován znova, mohl by se jmenovat křeček jeduvzdorný. Přišel totiž na to, jak se bránit jedům z jím pojídaných rostlin.

Představme si aktéry sledovaného vědeckého příběhu. Na jedné straně stojí, tedy vlastně roste, jedovatá rostlina Larrea tridentata. Pochází ze severoamerických pouští a polopouští a jménem připomíná španělského kněze Juana Antonia Hernándeze de Larrea. Je poměrně běžnou rostlinou a indiáni ji používali jako léčivku v případech sexuálně přenosných chorob, neštovic či při hadím uštknutí. Je otázkou, jak moc byla léčivá, protože mimo jiné obsahuje toxické sloučeniny. Americký Food and Drug Administration vydal varování o zdravotních rizicích při jejím požití a odrazuje od jejího používání. V roce 2005 varovaly spotřebitele i kanadské úřady. Zjistilo se totiž, že používání listů této rostliny může poškodit játra a ledviny .

Křeček huňatoocasý

Na druhé straně příběhu pobíhá křeček huňatoocasý (Neotoma cinerea), pro kterého je jedovatá rostlina běžnou součástí jídelníčku. Jak je to možné? Biologům toto otázka vrtala hlavou a rozhodli se jeho odolnost otestovat. Byly vybrány dvě skupiny křečků, přičemž jedné bylo pomocí antibiotik upraveno střevní mikrobiotické prostředí tak, aby jedlíci nemohli z rostliny jedy metabolizovat. Tuto testovací skupinu mohl oběd skládající se z listí druhu Larrea tridentata zabít. Druhá, antibiotiky nedotčená skupina, mohla vesele baštit jedovaté rostliny dál. Ovšem léčba, respektive návrat k původnímu odolnému stavu se ukázal být poměrně snadný. Bylo nutno znovu dostat do těla ty správné mikroby, tedy pozřít výkaly jedinců, kteří toxiny bez problémů metabolizovali. Velmi zjednodušeně řečeno, křečci, kterým hrozila otrava, se mohli pomocí výkalů „jeduodolných“ křečků znovu „imunizovat“. Prostě bylo nutno sníst ty správné mikroby.

Nová studie odhalila to, co biologové dlouho tušili: „Pro bezpečné trávení jedů u býložravců živících se toxickými rostlinami, má naprosto zásadní význam střevní mikroflóra a nikoliv jaterní enzymy,“ říká biolog Kevin Kohl, jeden z autorů zmiňované studie publikované v Ecology Letters. „Savci získávají mikroby během porodu, při kontaktu s vaginálními a fekálními bakteriemi své matky," vysvětlují autoři studie, jak se vlastně křečkové stávají jedům odolnými. Dalšími vlivy, díky kterým je možné získat tuto zvláštní odolnost, je spásaní listů potřísněných výkaly či pití znečištěné vody.

Zachrání nám křeček civilizaci?

Celý příběh vypadá jednoduše, ale má ještě další skrytou pointu. „Ohrožené druhy, jsou-li chovány v zajetí, mohou ztratit rozmanitost střevních mikrobů. Jejich následné vypuštění do volné přírody znamená, že nejsou schopni konzumovat jedovaté rostliny, které kdysi běžně byly na jejich jídelníčku,“ tvrdí profesor biologie Denise Dearing. Úvahy vědců jdou ještě dál. Krávy jsou běžně „preventivně“ krmeny velkým množstvím antibiotik. Může se i jejich schopnost trávení změnit tak, že pro ně začnou být toxické do té doby neškodné byliny? A co se podívat na problém obráceně? Nedala by se „správná“ střevní mikroflóra aplikovat do střev i jiných živočichů, aby se jim rozšířil jídelníček?

Schopnost křečků huňatoocasých bez problémů trávit jedovaté rostliny je úchvatná a zároveň varující. Stačí jim trochu pozměnit život ve střevech a všechno je jinak. Studie se stala dalším z kamínků do mozaiky našeho poznání přírodních dějů a zároveň vykřičníkem upozorňující na to, že vlastně nemáme ani tušení o všech vzájemně provázaných vazbách. Je to jako složitý elektrický obvod. Stačí někde „nalomit drát“ a najednou něco přestane fungovat. Jenže my až příliš často nevíme, který drát to je a proč ono „něco“ najednou neplní svou funkci.

Text Topi Pigula