Samci goril mají větší reprodukční šanci, pokud pečují o mláďata. Platí to i u lidí? 

Již před lety vědci vypozorovali nezvyklé chování u divoce žijících samců goril horských z africké Rwandy. Tito primáti se totiž bez výjimky starali o mláďata, která žila v tamní sociální skupině, ovšem bez ohledu na to, zda se jednalo o jejich vlastní potomky. Podobné chování je ovšem pro savce nezvyklé, proto se výzkumníci rozhodli zjistit, proč se tito jedinci takovým způsobem vlastně chovají. „Gorily horské a lidé jsou jedinými velkými primáty, u nichž samci pravidelně rozvíjejí silné společenské vazby s dětmi, proto se učíme, co gorily horské dělají, což nám pomáhá pochopit, jak se na cestu otcovství vydali lidští samci,“ uvedla autorka studie Stacy Rosenbaum.

Péče o potomky jako strategie

Podle Christophera Kuzawa, spoluautora vědecké práce antropologů z americké Northwestern University, jsou nově zjištěné skutečnosti v naprostém rozporu s tím, jak bylo na samce goril horských pohlíženo. Doposud je odborníci považovali za velké, ctižádostivé jedince, kterým ve skupinách vládne jediný dominantní alfa samec. Ostatně alespoň takto tento poddruh gorily východní navenek působí. Skutečnost je však zcela jiná, než bychom předpokládali. „Samci tráví spoustu času se skupinami dětí – a ti, kteří o ně nejvíce pečují a tráví s nimi více času, mají mnohem více reprodukčních příležitostí. Pravděpodobným vysvětlením je, že se samice rozhodnou spárovat se samci právě na základě těchto interakcí,“ vysvětlil chování goril Kuzawa. Již delší dobu ostatně víme, že samci goril horských mezi sebou navzájem soupeří. Jednoduše proto, aby získali přístup k samicím, čímž se jim otevírá větší šance na páření. Nová pozorování však zcela zřetelně naznačují, že tito vychytralí soutěživci mohou mít mnohem rozmanitější strategii. Úspěšnou reprodukci totiž zjevně neovlivňuje věk ani počet sexuálních příležitostí, nýbrž její šanci přímo ovlivňují právě silné vazby s mladými potomky.

Klesající testosteron

Překvapivé zjištění nám tedy naznačuje alternativní směr, podle něhož se otcovství mohlo vyvinout také u dnešních mužů. „Tradičně jsme věřili, že je mužská péče závislá na specifické sociální struktuře, monogamii, protože pomáhá zajistit, aby samci pečovali o své potomky. „Naše data naznačují, že existuje alternativní cesta chování, kterou mohla vyvolat evoluce, dokonce i když samci nemusí vůbec vědět, kdo jejich potomci jsou,“ popsala Rosenbaum. Vědci se v současné době snaží zjistit, zda v takovém chování samců mohou hrát roli hormony stejně jako u lidí. U dnešních mužů totiž klesá testosteron v krvi brzy poté, jakmile se stanou otci. A čím více se o své ratolesti starají, tím spíše hodnota mužského pohlavního hormonu klesá. Odborníci tudíž věří, že novopečeným otcům snížení této hladiny pomáhá zaměřit jejich pozornost na potřeby novorozence.

Přirozeně tedy vyvstala otázka, zda se podobný pokles testosteronu vyskytuje také u samců goril horských, kteří se bez rozdílu o potomky starají. A leč zní takové vysvětlení logicky, pravda to být vůbec nemusí. V takovém případě by totiž pravděpodobně došlo k narušení jejich schopnosti soupeřit s ostatními samčími konkurenty. Před vědci tak stojí nemálo nezodpovězených otázek, na které musí najít podložené vysvětlení. „V současné době pracujeme na charakterizaci hormonálních profilů těchto samců, abychom zjistili, zda by události, jako například narození nových potomků, mohly souviset s hladinou testosteronu,“ dodala autorka studie Stacy Rosenbaum. Text: Petr Smejkal