Superodolné ryby žijí v rekordní hloubce. Podívejte se, jak čelí drtivému tlaku a absolutní tmě

Zdá se to být neuvěřitelné, ale ryby mohou žít i více než 8 000 metrů hluboko pod hladinou oceánu. Potvrdili to výzkumníci oceánského institutu při Univerzitě Západní Austrálie (UWA), kteří v Boninském příkopu v západní části Tichého oceánu nafilmovali v hloubce 8336 metrů několik zatím neznámých exemplářů rodu Pseudoliparis, kam patří například terčice hlubinná (Pseudoliparis amblystomopsis) nebo terčice Běljajevova (Pseudoliparis belyaevi).

Největší hloubka, v níž dosud vědci narazili na ryby, byla 8 178 metrů a prvenství patřilo Mariánskému příkopu. Boninský příkop leží zhruba 200 km východně od ostrovů Izu a 100 km od Boninských ostrovů. Dosahuje hloubky 10 554 metrů, je asi 1 050 kilometrů dlouhý a na jihu na něj navazuje Mariánský příkop, který je s hloubkou 10 994 metrů nejhlubším místem na Zemi.

Přečtěte si také: Gigantická krakatice na vzácných záběrech vyráží dech. Podívejte se na tajemnou vládkyni hlubin

Rozhodující je teplota

Pátrání po rybách v nejhlubších místech světového oceánu má svá specifika, přičemž nejde jen o hloubku. Ryby žijící více než osm kilometrů pod hladinou se musí vypořádat nejen s ohromujícím tlakem a věčnou tmou, významnou roli hraje i okolní teplota. Podle profesora Alana Jamiesona, který expedici na výzkumné lodi DSSV Pressure Drop vedl, je Boninský příkop nejteplejší ze všech tichooceánských propadlin, a i proto zde ryby žijí ve větších hloubkách.

Jeho tým během expedice chytil v hloubce 8 022 metrů jeden exemplář terčice Běljajevovy, V hloubce 8 336 metrů pak vědci natočili dosud neznámý druh patřící do stejného rodu Pseudoliparis. Tito hlubokomořští zástupci ryb v Boninském příkopu profitují z méně než o jeden stupeň teplejší vody, než je v Mariánském příkopu. I tak malý rozdíl vytváří v děsivé hloubce o něco snesitelnější životní podmínky.

Mohlo by vás také zajímat: Největší bílý žralok světa je neskutečné monstrum. Podívejte se na giganta hlubin

Proč se ryby rodu Pseudoliparis vyskytují v hloubkách větších, než zvládnou jiní obratlovci, výzkumníci netuší. Jejich tělo nemá na strašlivý tlak vodního sloupce žádnou zvláštní adaptaci, obvykle totiž obývají mělké vody například v ústí řek.

Zdroj: IFL Science