Jedovatí pavouci se nezadržitelně šíří Amerikou. Odkud přišli a koho ohrožují nejvíc?

V dnešním globalizovaném světě není úplnou výjimkou, že se druhy zvířat nebo rostlin dostanou, kam nemají. Když se jim tam daří, začnou se v nové domovině samozřejmě rychle zabydlovat a množit, a planetě včetně jejích obyvatel pak často nezbývá, než se s tím smířit. Lidé z jihovýchodu USA si teď nejspíš budou muset také zvyknout na nejnovější přírůstek mezi místní faunou. A k jejich smůle jde o obrovského žlutočerného jedovatého pavouka.

Skryté požehnání pro ekosystém

Pavouk Jorō, česky nefila kyjovitá (Trichonephila clavata), tam podle vědců, kteří jeho výskyt v USA zkoumali, přicestoval z rodné východní Asie v přepravních kontejnerech. Prvního objevili v roce 2013 v Atlantě a od té doby se jich už po východním pobřeží rozlezly miliony. S cestováním nemají žádný problém, buď se – ještě jako úplná miminka – nechají na pavučině unášet větrem, anebo se prostě nějak svezou s lidmi. Výsledkem je, že na pavouka o velikosti lidské dlaně můžete teď v USA narazit prakticky kdekoli, kde teploty neklesají pod nulu.

Kromě toho, že jsou tak velcí a jejich přítomnost nebude svědčit nikomu s arachnofobií, se od nich ale podle odborníků není čeho obávat. Ano, jsou jedovatí, ale svůj jed používají na usmrcení hmyzu, kterým se živí. Vůči lidem nebo domácím zvířatům se agresivně nechovají. Asi by kousli v sebeobraně, jejich jed ale nikomu, kdo na něj není alergický, neublíží. A vlastně ani není jisté, jestli by jejich kusadla dokázala lidskou kůží vůbec proniknout.

Pro americký ekosystém podle odborníků navíc taky nepředstavují žádnou zátěž, ba naopak. Nadšeně totiž pojídají komáry, ovády a invazivní kněžice mramorované, které ve Státech neměly doteď žádného přirozeného nepřítele, nezřízeně se množily a poškozovaly plodiny. Takže jediné, čím můžou žlutočerní pavoučí obři svoje okolí obtěžovat, jsou pavučiny. I to ale některým stačí.

Kde jich je hodně, tam to připomíná horor

Nejsou to totiž žádné esteticky krásné pavučinky, na kterých se při východu slunce třpytí kapičky rosy, ale monstrózní pevné spleteniny silných vláken, které si tito pavouci nejraději stavějí na volnějších prostranstvích – například na cyklostezkách, a to přímo ve výšce, kde se nachází obličej nešťastného řidiče bicyklu. Podle odborníků, kteří invazi obřího pavouka Jorō zmapovali, rozhodně neexistuje možnost, že by se tenhle rychle se množící druh dal ještě v postupu Spojenými státy nějak zastavit, prý by se ale své nové domovině a jejím obyvatelům mohl brzy přizpůsobit a naučit se stavět si svá pavoučí veledíla na vhodnějších místech.

Zdroj: CNN